Ústředním tématem příspěvku je otázka, jak z pozic právní historie nahlížet etické dějiny advokátského
stavu. Prameny z církevního i světského prostředí, které svědčí o činnosti advokátů, lze rozdělit na dvě skupiny. První akcentuje ideál mravnosti a spravedlnosti. Druhá registruje stížnosti vůči advokátům, kteří jsou podrobeni ostré kritice, v podstatě od chvíle, kdy se pravidelně objevují na soudním fóru. Vnímat negativní zmínky o advokátech, které jasně převažují, doslovně, by ovšem znamenalo číst jejich poselství jednostranně. Za kritikou zkažených advokátů lze tušit jasné povědomí o ideálu mravnosti, který ztělesňuje sv. Ivo. and The crucial question of this paper is how to deal with ethics of advocates from the perspective of history of law. Sources of ecclesiastical and secular environment, which demonstrate the activities of advocates, can be divided into two groups. The first emphasizes the ideal of morality and justice. The other registers complaints against advocates who are faced with severe criticism, basically from the moment they appear regularly in the judicial forum. To perceive the negative comments about advocates, which surely outweigh to positive ones, would mean to read their message unilaterally. Behind the critique of corrupt advocates, one can sense a clear awareness of the ideal of morality, which embodies St. Ives
Sam Harris ve své knize The Moral Landscape: How Science Can Determine Human Values (2010) tvrdí, že otázka morálních hodnot není ničím jiným než otázkou po blahu vědomých bytostí. Ve svém výkladu si Harris klade tři úkoly: etablovat etiku jakožto plně racionální a ideálně vědeckou disciplínu, posílit a obhájit naturalismus a ustanovit smysluplnost lidského života na nenáboženské bázi. Harrisova kniha se setkala s odmítnutím v odborných recenzích, avšak ne všechny kritiky jsou oprávněné a skutečný problém s Harrisovým přístupem podle mne leží jinde, než se kritici domnívají. Existují nejméně tři důvody, proč odmítnout Harrisovu koncepci morálky jakožto vědy. Prvním je konfuzní pojetí vědy, se kterým souvisí absence čehokoli vědeckého v Harrisově popisu etických problémů či jejich řešení. Druhý důvod je nekoherentní postup při výkladu původu hodnot. A konečně posledním důvodem k odmítnutí Harrisovy vize je podoba života, kterou nám nabízí jakožto výsledek přijetí etiky založené na vědě., Sam Harris in his book The Moral Landscape: How Science Can Determine Human Values (2010) argues that the question of moral values is none other than the question of the happiness of conscious beings. In his account Harris sets himself three tasks: to establish ethics as a fully rational and purely scientific discipline, to reinforce and defend naturalism, and to rest the meaning of human life on a non-religious grounding. Harris’ book has met with a negative reaction in journal reviews, but not all the criticisms are justified and the real problem with Harris’ approach, in my view, is different to what his critics suppose. There are at least three reasons why we should reject Harris’ conception of morality as a science. The first is his confused conception of science which brings with it the absence of any scientific (on Harris’ understanding) ethical problems and of their solution. The second reason is an incoherent approach in his account of the origin of values. And finally, the last reason for rejecting Harris’ vision is the form of life which he offers us as the result of accepting ethics founded on science., Jakub Jirsa., and Obsahuje seznam literatury