Budova v klasickém stylu s neorenesančními prvky, na půdorysu tří spojených antických chrámů se sloupy a tympanonem. Výzdoba tympanonu: uprostřed stojí nahá mužská postava s přehozenou drapérií - Apollón, která ukazuje na jednoho z Kentaurů, který chce unést ženu. Po obou stranách další postavy mužů, žen a Kentaurů., Hájos 2001, s. 42 - 51., and Budování budapešťského muzea umění je ovlivněno budováním obdobných evropských muzeí ve Vídni, Berlíně, Kodani atd., nicméně zde je budova důsledně inspirována klasickou architekturou. Část budovy je kopií Diova chrámu v Olympii, včetně sochařské výzdoby štítu (Boj Kentaurů s Lapithy), 470 - 456 př. Kr. Na západní straně je zobrazena Kentauromachie, boj Kentaurů s Lapithy, v tehdejším antickém kontextu měl výjev politický význam - triumf řecké civilizace a racionality nad barbarskými perskými nájezdníky. Nález fragmentů výzdoby Diova chrámu byl jedním z nejvýznamnějších archeologických nálezů 2. poloviny 19. století. Rekonstrukci figurální kompozice provedl Ernst Curtius, který vedl vykopávky v roce 1875 - 1881. V kontexu maďarské politické situace přelomu století je zřejmě i zde kladen důraz na kulturní triumf budovatelů stavby.
Patrový nárožní dům se sgrafitovou figurální výzdobou. Na fasádě do ulice Plánické čtyři ženské postavy s různými atributy. Směrem od nároží do leva: okřídlená žena s hadem omotaným na pravém předloktí, v levé ruce drží zrcadlo (Prudentia), dále nahá žena s přehozenou drapérií, levá ruka se opírá o sloup, jehož část drží v pravé ruce (Fortitudo). Třetí je postava ženy v soudobém oděvu, v levé ruce drží uťatou hlavu, v pravé meč (Judita). Poslední je Lukrécie (Pudititia) - žena v soudobém oděvu, která si zabodává dýku do prsou. and Pasportizace okresů Zpč. kraje - prosinec 1985: rejstříkové číslo 26427 /4-2669.
Řadový nájemní dům, čtyřpatrová budova s nástavbou, mezi třetím a čtvrtým patrem reliéf. Tři muži ve staroslovanském oděvu s atributy (štít, dýka, sekeromlat, trubka).
Novoklasicistní nárožní čtyřpodlažní nájemní dům. V obloucích nad okny ve 3. patře fiktivní portréty v medailonech. Na fasádě do Régi posta utca ležící nahá žena s labutí (Léda), ležící polonahý mladík v okřídleném klobouku a střevících, v ruce drží berlu (Merkur), ležící nahý mladík, pije z pohárku, v pravé ruce drží láhev, za ním putto a sud s vinnou révou (Bakchus), ležící nahá žena v levé ruce drží bubínek, s ní dva putti, jeden hraje na píšťalu, druhý drží thyrsos (Ariadné). Reliéfy do Váci utca byly sejmuty a uloženy do sbírek budapeštského městského muzea: nahý muž s orlem - Jupiter; nahý muž ležící na lví kůži, drží kyj a tři jablka - Herkules; ležící nahá žena s kyjem - Omfalé; nahá žena jedoucí na delfínovi, v ruce má dýku (?) - Amfitríté; okřídlený chlapec s lukem a toulcem se šípy - Amor; nahý muž s lukem a toulcem se šípy, drží pochodeň, za ním sluneční kotouč - Apollón., Szőké -Kissné Szemerédy, 2001, s. 12., and Jedna ze sochařsky nejambicioznějších budapešťských fasád z počátku 19. století. Reliéfy zobrazovaly nejznámější antická božstva s typickými atributy a fiktivní antikizující portrétní hlavy, mezi nimi patrně také hlavu filosofa a Alexandra Makedonského. Původně byla fasáda zdobena deseti reliéfy, dnes na místě zůstaly jenom reliéfy do průčelí Régiposta utca. Ostatní výjevy z původní výzdoby jsou dnes uloženy v Kiscelli muzeu v Budapešti - Jupiter, Herkules, Omfalé, Amfitríté, Amor, Apollón.
Pískovcová socha nahého mladíka a dívky. Mladík stojí, levá ruka zdvižená, pravá přidržuje drapérii na boku, u levé nohy orel. Dívka stojí s pravou rukou zdviženou na temeno hlavy pokryté rouškou, v levé ruce drží za zády dýku, u její pravé nohy panter., Matějček 1923#, s. 32; Pražské vily 2007, s. 54-55., and Původně byly umístěny na vysokých pylonech před na jižní stranou vily Bianca továrníka Bondyho (na místě dnes nahrazeny kopiemi: Praha 6, Bubeneč, ul. Pod Kaštany 19, čp. 49/XIX). Plastiky představují personifikaci dne a noci. Autor postavy ztvárnil tak, aby jejich vzhled působil anticky, přestože se nedrží konkrétních antických vzorů.Ideové kořeny zobrazení cyklicky se opakujících dějů (roční doby, den a noc, cyklus života a smrti) sahají do antiky, kde však postavy Dne a Noci byly ženy. Noc (Nix) se spojila s bohem temnoty (Erebus) a porodila Den (Hemera). V poantickém umění nahradila ženy dvojce muže a ženy, např. Michelangelo (Soumrak a Úsvit) pro náhrobek Giuliana de Medici, 1526 -1533. Štursa k postavám připojil atributy. Mladíka věnčeného vavřínem doprovází orel, který symbolizuje vzduch a slunce, dívku střeží panter, symbol noci, dýka, kterou dívka ukrývá za zády, evokuje nebezpečí skrývající se ve tmě.