Celý vnitřní prostor vstupu a schodiště domu je vyzdoben mozaikovou podlahou, nástěnnými malbami, štuky a bronzovými plastikami. Nástropní malby jsou také v interiéru bytu majitele - v ložnici a malém obývacím pokoji i v zrcadlovém sále (Lotz Károly). Ve vstupní hale jsou malby zobrazující pití minerální vody, koupání v léčivých pramenec a alegorie zázračných účinků vody; další je trojice postav - uprostřed sedí mladík s okřídlenou čapkou, kaduceus v ruce (Merkur), po jeho pravici a levici mladíci držící láhve s léčivou vodou, jeden na okřídleném kole, druhý nastupuje do lodi (alegorie Obchodu Průmyslu a Dopravy). Na schodišti jsou další alegorické postavy. Na kupoli čtveřice žen, jedna drží palmovou ratolest a římskou olejovou lampičku (vítězství rozumu); druhá žena drží roh hojnosti (blahobyt); třetí věnec a žezlo (moudrá vláda); čtvrtá pohár a hrozen vína (odpočinek) alegorie ve významu Oslava osvíceného státu. Další malby zobrazují mladíka a ženu s lyrou (Apollón a múza), dívky s tamburínou a dvojitou flétnou, trojici dívek sedích na thyrsu (bakchantky). Dále je zobrazen okřídlený mladík s dívkou (Amor a Psyché?), alegorie ročních dob a živlů. V interiéru apartmá jsou na stropě zobrazeni putti, mladík na slunečním voze (Apollón-Helios), dívka rozhazující květy (Flora) a skupina alegorických postav s různými atributy - žena držící pochodeň, na čele má srpek měsíce, žena s hvězdou na čele, pláštěm zahaluje postavy dvou mladíků s křídly (jeden je má na zádech, druhý na temeni hlavy). Alegorie temna (Noc se svými syny Spánkem a Smrtí) jako protějšku k osvícení (měsíc, pochodeň)., Déry 1991, s. 43; Török 1997, s. 127; Gábor 2002, s. 11-14; Dent 2002, s. 126., and Malby prozrazují antickou inspiraci v alegoriích i samotných postavách (např. Asklepios, Merkur, Apollón, múza, bakchantky, Helios). Vousatý muž s holí ovinutou hadem - Asklepios, dotvzuje účinky léčivé minerální vody "János Hunyadi", kterou prodává majitel domu. Celá vnitřní výzdoba akcentuje podnikatelské úspěchy objednavatele, čtveřice žen na stropě schodiště jsou alegorií Oslavy dobré vlády osvíceného státu, což je práve předpokladem pro podnikatelskou prosperitu. Ostatní zobrazené postavy potvrzují majitele jako znalce a obdivovatele umění (Apollón a múza).
Nárožní patrový dům, původně volně stojící. Na obou nárožích fasády hlavního průčelí nika s postavou ženy. Po pravé straně vchodu žena v antické říze, levá ruka přidržuje drapérii, v pozdvižené pravici květinový věnec. V nice, po levé straně vchodu, žena v antické říze, v levé pozdvižené ruce drží pohár, pravou rukou svěšenou podél těla drží hada, který ovíjí její předloktí. and V budově byla od 18. století provozována živnost lékárenská. Pro místní šlechtu zde připravoval léky již od roku 1742 knížecí lékař, chirurg Pavel Konstantin Císař. V roce 1805 se změnila v lékárnu veřejnou a byla nazvána "U Anděla strážce". Kolem roku 1834 byla budova přestavěna novým majitelem, lékárníkem Františkem Linhartem a z té doby pocházejí obě plastiky na hlavní fasádě. Jsou inspirované antickým sochařstvím a souvisejí s lékárenskou živností provozovanou v domě. Bohyně Panakeia, s věncem květů může v tomto případě evokovat léčivé účinky rostlin (tato Asképiova dcera byla bohyní osvobozující od všech nemocí). Starořecká bohyně tělesného zdraví a čistoty Hygieia, krmící hada mlékem z misky, uctívaná v Římě jako Salus, byla považována za patronku lékárníků.
Novoklasicistní nárožní čtyřpodlažní nájemní dům. V obloucích nad okny ve 3. patře fiktivní portréty v medailonech. Na fasádě do Régi posta utca ležící nahá žena s labutí (Léda), ležící polonahý mladík v okřídleném klobouku a střevících, v ruce drží berlu (Merkur), ležící nahý mladík, pije z pohárku, v pravé ruce drží láhev, za ním putto a sud s vinnou révou (Bakchus), ležící nahá žena v levé ruce drží bubínek, s ní dva putti, jeden hraje na píšťalu, druhý drží thyrsos (Ariadné). Reliéfy do Váci utca byly sejmuty a uloženy do sbírek budapeštského městského muzea: nahý muž s orlem - Jupiter; nahý muž ležící na lví kůži, drží kyj a tři jablka - Herkules; ležící nahá žena s kyjem - Omfalé; nahá žena jedoucí na delfínovi, v ruce má dýku (?) - Amfitríté; okřídlený chlapec s lukem a toulcem se šípy - Amor; nahý muž s lukem a toulcem se šípy, drží pochodeň, za ním sluneční kotouč - Apollón., Szőké -Kissné Szemerédy, 2001, s. 12., and Jedna ze sochařsky nejambicioznějších budapešťských fasád z počátku 19. století. Reliéfy zobrazovaly nejznámější antická božstva s typickými atributy a fiktivní antikizující portrétní hlavy, mezi nimi patrně také hlavu filosofa a Alexandra Makedonského. Původně byla fasáda zdobena deseti reliéfy, dnes na místě zůstaly jenom reliéfy do průčelí Régiposta utca. Ostatní výjevy z původní výzdoby jsou dnes uloženy v Kiscelli muzeu v Budapešti - Jupiter, Herkules, Omfalé, Amfitríté, Amor, Apollón.
Podle maďarské literatury (Hájos, G., A Roosevelt tér, Budapest 2003, s. 44, Szőké -Kissné Szemerédy 2001) jsou ve dvoře radnice sochy ("Vármegyeháza udvárán áll"). Socha dívky, Hébé oblečené do peplu, se džbánkem v pravici svěšené podél stehna, hlava nakloněná doleva, pohled upřený na pohár (misku) v levé pozdvižené ruce. Původně byla údajně umístěná jako součást fontány ve dvoře budovy "Lloyd-palota" (1827-1830, József Hild, zbořen 1948). Socha dívky s věncem a květinami (Flóra), socha múzy s globem v klíně (Uranie), socha mladíka v okřídlené čapce s panovou flétnou (Merkur jako Pan)., Zádor 1993, s.. 32; http://www.hung-art.hu/frames-e.html?/english/h/huber/muvek/hebe.html (27.05.2006); Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 17-18., and Hébé (Juventas) je personifikací věčného mládí. Hébé od Józsefa Hubera je téměř přesnou replikou Thornvaldsenovy sochy z roku 1816 (nakloněná hlava k levé ruce s miskou, zde však ruka drží trochu jiným způsobem větší misku). Socha byla v 19. století velmi oblíbená, dodnes existuje mnoho různých variant jejích odlitků pro zahrady a parky. Thornvaldsen zpočátku (1806) nepochopil skladbu drapérie a kombinoval neobvyklým, nelogickým, způsobem klasický peplos, sahající ke kotníkům, s krátkým chitónem, což v pozdějším zpracování (1816) opravil. Model z roku 1806 byl vytvořen mezi lety 1819-1823 pouze jednou, zatímco verze z roku 1816 byla zhotovena v několika mramorových kopiích (srov. Toman 2000, s. 274).