Secesní nájemní dům. Na fasádě průčelí, v přízemí nad vchodem kruhový medailon v něm jezdec na koni, medailony se opakují pod římsou zdobenou perlovcem, ve druhém patře na stěnách mezi okny a balkony šest obdélných reliéfů s figurální výzdobou. První reliéf zleva: tři muži, jeden v plášti (zavazuje si střevíc), další dva ve zbroji, na hlavách přilby, v rukách zbraně luk, kopí). Druhý reliéf : muž vedoucí za uzdu vzpírnajícího se koně, na něm jezdec v plášti. Třetí reliéf: dva starci v antických řízách, vpředu s malým chlapcem, který se na ně otáčí, všichni kráčejí směrem k předchozímu obrazu. Čtvrtý reliéf: opakuje se výjev z prvního reliéfu. Pátý reliéf: dva muži ve zbroji a kůň, směřují čelem k předchozímu. Šestý reliéf: opakuje se výjev starců s chlapcem dítětem, jezdec a voják, muži a ženy v antických řízách, v římské zbroji., Ráday 1998, s. 308, obr. 88., and Dům s bohatou reliéfní výzdobou inspirovanou antikou, s dekorativními architektonickými prvky (volutové hlavice, kanelury, vejcovec, rozety). Ikonografický typ bojovníků odpovídá řeckým reliéfům z 5. století př. Kr. Některé výjevy jsou vytvořeny podle vlysu na Parthenonu v Athénách (kolem 440 př.Kr.), jehož malovaná rekonstrukce je v Szépmúvezeti muzeu v Budapešti. Dalším inspiračním ydrojem byly rekliéfní stély na athénském pohřebišti Kerameikos (např. Dexileos s vlajícím pláštěm, 394 př. Kr.).
Secesní nájemní dům. Na fasádě průčelí, v přízemí nad vchodem kruhový medailon v něm jezdec na koni, medailony se opakují pod římsou zdobenou perlovcem, ve druhém patře na stěnách mezi okny a balkony šest obdélných reliéfů s figurální výzdobou. První reliéf zleva: tři muži, jeden v plášti (zavazuje si střevíc), další dva ve zbroji, na hlavách přilby, v rukách zbraně luk, kopí). Druhý reliéf : muž vedoucí za uzdu vzpírnajícího se koně, na něm jezdec v plášti. Třetí reliéf: dva starci v antických řízách, vpředu s malým chlapcem, který se na ně otáčí, všichni kráčejí směrem k předchozímu obrazu. Čtvrtý reliéf: opakuje se výjev z prvního reliéfu. Pátý reliéf: dva muži ve zbroji a kůň, směřují čelem k předchozímu. Šestý reliéf: opakuje se výjev starců s chlapcem dítětem, jezdec a voják, muži a ženy v antických řízách, v římské zbroji., Ráday 1998, s. 308, obr. 88., and Dům s bohatou reliéfní výzdobou inspirovanou antikou, s dekorativními architektonickými prvky (volutové hlavice, kanelury, vejcovec, rozety). Ikonografický typ bojovníků odpovídá řeckým reliéfům z 5. století př. Kr. Některé výjevy jsou vytvořeny podle vlysu na Parthenonu v Athénách (kolem 440 př.Kr.), jehož malovaná rekonstrukce je v Szépmúvezeti muzeu v Budapešti. Dalším inspiračním zdrojem mohly být reliéfní stély nalezené na athénském pohřebišti Kerameikos (např. Dexileos s vlajícím pláštěm, 394 př. Kr.).
Na atice glorietu dvě mužské figury v zrcadlově převrácené pozici útočícího bojovníka s mečem v pravici (původně též se štítem v levici)., Poche 1977#, s. 248-249., Slavíčková 1991#., and Figury válečníků jsou inspirovány antickou mramorovou plastikou, tzv. bojovníka (mylně též gladiátora) Borghese. Plastika z Děčína má v pravé ruce meč a v levé ruce měla nad hlavou štít, oproti originálu místo stromu u pravé nohy má kolem beder svěšenou drapérii. Antická socha byla velmi dobře známá z rytin (Montelatici, Domenico, Villa Borghese fuori di Porta Pinciana Giovanni Francesco Buagni 1700). Byla nalezena ve střední Itálii v Nettuno (ve vile Neptuna) u Porto d´Anzio před rokem 1611 a stala se pak od roku 1613 součástí sbírek ve vile Borghese v Římě. Camillo Borghese ji roku 1807 prodal Napoleonovi. Dnes je uložena ve sbírkách pařížského Louvre (Ma 527, mramor, 1.69 cm, doplněno pravé rameno a ucho). Autorem bojovníka byl Agasiás z Efesu, syn Dósitheův v 1. století př. Kr. V 18. století byla plastika velmi obdivována a sochaři hojně kopírována jako ukázka proporčního kánonu. Bylo vyrobeno několik bronzových odlitků a mramorových kopií (Paříž, Florencie). V Louvru je kromě originálu i kopie z roku 1683 od Nicolase Costou (1658 - 1733), další kopie z 18. století, doplněná o draperii a trofeje pod nohama bojovníka, je také v Musée Lorrain v Nancy. Pro anglického krále Karla I. vytvořil francouzský sochař Hubert Le Sueur v Římě roku 1631odlitek, byl pak umístěn ve Whitehall. Další kopie byly v majetku některých příslušníků anglických šlechtických rodů (Green Court, Knole v hrabství Kent, Castle Howard). V 18. století byly také vyráběny kovové odlitky této plastiky (Lützschenaer Schlossgarten, u Lipska). Sádrový odlitek byl též od 19. století nedílnou součástí sbírek antických sádrových odlitků.
Na atice glorietu dvě mužské figury v zrcadlově převrácené pozici útočícího bojovníka s mečem v pravici (původně též se štítem v levici)., Slavíčková 1991#., and Původní atributy - meč a štít, dnes chybí. Figury válečníků jsou inspirovány antickou mramorovou plastikou, tzv. bojovníka (mylně též gladiátora) Borghese, která byla v 17. - 18. století velmi dobře známá z rytin. Plastika z Děčína má v pravé ruce meč a v levé ruce měla nad hlavou štít, oproti originálu místo stromu u pravé nohy má kolem beder svěšenou drapérii. Antická plastika byla nalezena ve střední Itálii v Nettuno (ve vile Neptuna) u Porto d´Anzio před rokem 1611 a stala se pak od roku 1613 součástí sbírek ve vile Borghese v Římě. Camillo Borghese ji roku 1807 prodal Napoleonovi. Dnes je uložena ve sbírkách pařížského Louvre (Ma 527, mramor, 1.69 cm, doplněno pravé rameno a ucho). Autorem bojovníka byl Agasiás z Efesu, syn Dósitheův v 1. století př. Kr. V 18. století byla plastika velmi obdivována a sochaři hojně kopírována jako ukázka proporčního kánonu. Bylo vyrobeno několik bronzových odlitků a mramorových kopií (Paříž, Florencie). V Louvru je kromě originálu i kopie z roku 1683 od Nicolase Costou (1658 - 1733), další kopie z 18. století, doplněná o draperii a trofeje pod nohama bojovníka, je také v Musée Lorrain v Nancy. Pro anglického krále Karla I. vytvořil francouzský sochař Hubert Le Sueur v Římě roku 1631odlitek, byl pak umístěn ve Whitehall. Další kopie byly v majetku některých příslušníků anglických šlechtických rodů (Green Court, Knole v hrabství Kent, Castle Howard). V 18. století byly také vyráběny kovové odlitky této plastiky (Lützschenaer Schlossgarten, u Lipska). Sádrový odlitek byl též od 19. století nedílnou součástí sbírek antických sádrových odlitků. Kromě replik antické plastiky, existovala i díla sochařů, kteří s předlohou zacházeli volněji, například sochy nad bránou hlavního vchodu do zámku Charlottenburg v Berlíně.
Budova s portikem, pod štítem reliéf s figurálním výjevem. Vojáci na dvoukolových vozech a pěší., Ráday 1998, 85, 312., and Tématika navazuje na antické výjevy bojovníků na válečných vozech.
Oranžově červený chalcedon s řezbou, postava muže v helmici, v levé ruce štít, v pravé kopí, vstupuje na žebřík, opřený o hradbu., Benda 1989#, 18, obr. 22., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Námětem gemy z 2. - 1. stol. př. Kr. je dobývání městských hradeb.
Temperová malba na plátně, vsazená do stropu. Figurální scéna v architektuře města, v popředí vpravo voják unášející ženu (na hlavě koruna), kolem skupina žen a vojáků., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Výjev z příběhu o Trojské válce. Výjev dříve považován za Únos Heleny, podle dřevorytu Virgila Solise (+1562). Solisovu ilustraci (Ov. met., lib. 13) však doprovází latinský text "Graeci Hecubam raptant". Pokud bychom inspiraci v Solisově dřevorytu přijali, pak by výjev odkazoval na únos Priamovi choti Hekuby. Toto čtení podporuje i koruna na hlavě unášené ženy.
Nástěnná malba: socha stojící ve výklenku s naznačeným stromem. Na podstavci Říman ve zbroji (meč, přilba), oběma rukama drží vzpírající se ženu v antikizující drapérii - představuje únos Sabinky., Poche, Preiss 1973#, 58-60, 164-165, obr. 43-46, and Vlček 1999#, 445-448.
Nástěnná malba v hlavním sále: voják vítá východ slunce - Aurora, Minerva, Amazonka., Poche, Preiss 1973#, 94, 156, obr. 33-35., Ledvinka 1995#, 284-290., and Vlček 1999#, s. 548.