This contribution is devoted to one aspect of teaching South Slavic languages that is relatively overlooked at Czech universities. Although these courses generally do sufficiently cover traits specific to the environment of a studied language, the same cannot be said for the daily life and institutions of their own, Czech environment. And yet in practice, superb knowledge of these matters and the ability to readily express them in a foreign language are demanded of translators and interpreters very frequently. and Příspěvek se věnuje jednomu z relativně opomíjených aspektů výuky jihoslovanských jazyků na českých univerzitách. V kurzech bývá zpravidla věnována dostatečná pozornost specifikům prostředí studovaného jazyka, ale jen omezený prostor dostávají reálie výchozího, tedy českého prostředí. Výborná znalost českých reálií a schopnost je pohotově převést do cizího jazyka přitom bývá v překladatelské a tlumočnické praxi velmi často vyžadována.