Tableau z ebenového dřeva s rytinami na slonovině (48, 5 x 62, 7): uprostřed dole znak habsburského císaře, nahoře říšské jablko a zkřížený meč se žezlem. Uprostřed desky je oválný výjev z Helikónu. Pod kašnou s Pégasem na vrcholu skupina Múz hrajících na hudební nástroje, ke kašně přistupuje Minerva (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty) a Juno (žezlo, dlouhé šaty). Napravo pavilon, v němž Múzy s globem, v pozadí průhled do krajiny s horami v pozadí. Nalevo deska s Martem (zbroj, meč. štít, u nohou kohout), napravo Mír (věnec na hlavě, v pozdviženépravici palmová ratolest, v pravizi pochodeň, zapaluje na zemi ležící zbraně a zbroj). V rozích desky s alegoriem živlů. Vlevo nahoře je Oheň: nahý Vulkán sedí na kovadlině s kladivem v ruce, obklopený děly a dělovými koulemi, před ním letí Amor (luk, šíp, toulec), na obloze Hélios na voze. Napravo nahoře Vzduch: nahý Merkur (okřídlená čapka, caduceus), troubí na trumpetu, okolo dechové nástroje, před Merkurem "Hommo Bulla", putto sedí na kouli a fouká mýdlové bubliny, v pozadí jeskyně, v níž ženy foukají sklo, nahoře nahá Juno (žezlo) na voze taženém pávy. Vlevo dole Voda: nahý Neptun (vousy, trojzubec) sedí na břehu moře, před ním ve vodě Amfitrité Tritón troubící na mušli. Vpravo dole: Země. Nahá žena sedí na hromadě plodů, před ní zemědělské náčiní, v pozadí pole, nad ním kopec s rotundou., Prag um 1600#, II, č. 739 s. 255-257., and Desku patrně objednal bavorský vévoda Vilém V. jako dárek pro císaře Rudolfa, z jehož sbírky dílo patrně pochází. Ikonografie desky navržená Sustrisem, dvorním malířem vévody Viléma V., byla inspirována úvodními verši Hésiodovy básně Zrození bohů (Theogoniá), kde jsou představeny Múzy tančící a zpívající na Helikónu. Deska píseň Múz ilustruje: z božstev, o kterých Múzy zpívají, jsou jako první zmíněni Jupiter, Juno a Minerva. Právě Juno a Minerva jsou zobrazeny uprostřed ústředního výjevu s muzicírujícími Múzami, ačkoliv se jinak společně neobjevují a Juno nebyla, na rozdíl od Minervy, s Helikónem nijak spojována. Minerva Juno k pramenu vede, což by mohla být narážka na Ovidiovo líčení o Minervině návštěvě Helikónu v Proměnách (5, 254-268). Jupiter na desce není zobrazen, ale jsou zde odkazy na císaře Rudolfa II. (dole císařský znak a nahoře insignie), čímž mohlo být naznačeno, že Múzy císaře opěvují jako druhého Jupitera. Výjevy v rozích jsou alegoriemi živlů, ale jejich uspořádání se zčásti kryje s pořadím božstev, o nichž podle Hesiodova textu Múzy zpívaly. Na desce je dole Neptun a Země a Hésiodův výčet témat, o nichž Múzy zpívaly, končí Oceánem a Zemí. Z neobvyklých motivů je třeba zmínit "Homo Bulla" (srov. Exemplum: Homo bulla est).
Kamej (3, 1 x 4, 1 cm): Pluto (trojzubec) s Proserpinou v náručí jede na dvoukolovém voze do podsvětní brány hlídané Kerberem. V bráně podsvětní démon s trojzubcem, v oblacích kouře vycházejících z podsvětí jsou dva putti., Prag um 1600#, č. 338 s. 468., and Osazení v emailovém zlatu s rubíny a diamanty v Praze po roce 1610 (Andreas Osenbruck, připsáno).
Puncované zobrazení na okraji nahoře napravo: nahý Plútos (vousy, dvouzubec) vyjíždí z moře na dvouspřeží směrem k Proserpině, která na břehu trhá květiny společně se třemi družkami. Nad skupinou dívek na obloze Venuše s Amorem, který míří lukem na Plúta., Irmscher 1999#, 124-125., and Všechny čtyři výjevy na okraji mísy demonstrují moc Amorovu, který ovládá i bohy. Přípravná kresba se od realizovaného výjevu liší jenom v detailech.
Reliéf na dně mísy: v popředí je řada trojrozměrně pojatých zajatců Amora z řad římských císařů (všichni ruce svázané za zády). První tři jdou doleva, všichni jsou v antikizující zbroji s mečem u pasu. Průvod vede Caesar (vavřínový věnec na hlavě, na pancíři orel), dále Augustus (vavřínový věnec) a Nero (lví hlava na nárameníku, licousy), jejich hlavy fyziognomické portréty podle dochovaných antických zobrazení. Uprostřed řady je Karel Veliký (vousy, koruna, antikizující zbroj, na nohou středověké brnění) a Konstantin Veliký (knír, přilba s chocholem, antikizující zbroj). Napravo je polonahý španělský král Filip II. jako Samson, který se sklání k sedícímu nahému císař Rudolfovi II., který je zobrazen jako Herkules (lví kůže na klíně). Ve druhé řadě Amorových zajatců jsou tři postavy, Hadrian (nebo Marcus Aurelius), Šalamoun a Alexandr Veliký. Za zajatci je čtyřspřežím tažený vůz, na němž sedí vepředu Pán s opratěmi v jedné a bičem ve druhé ruce. Za Pánem je spoutaný nahý Jupiter s rysy Rudolfa II., na konci vozu trůn ve tvaru Sfingy, na kterém sedí Amor (pásku na čele, toulec) s lukem v levici a šípem a palmovým listem ve zdvižené pravici. Za Amorem jde muž v brnění s praporem, na němž jsou oči a srdce. V zadním plánu jde v čele, za koňským spřežením, okřídlená Hora jara (Ver) v průsvitných šatech a se závojem, jedné ruce kytice, ve druhé větev (myrta). Vedle Ver kráčí na jedné straně žena v brnění se zapálenou pochodní na tyči, na druhé straně je postava s kopím, na němž nabodnuté srdce a girlanda. Za touto skupinou je žena s mečem, na němž jsou tři srdce, je oblečená podle pozdně středověké módy, patrně francouzská královna Isabela Bavorská. Je obrácená do protisměru, k ženě s měsíčním srpkem na čele, která patrně představuje Dianu z Poitiers, milenku francouzského krále Jindřicha II. Za nimi další standarty s nabodnutými srdci, Amorovým lukem a šípy, hořícím probodnutým srdcem, za Jupiterem je líbající se pár, za Amorem Merkur se standartou s okřídleným srdcem, kterému brání ve vzletu kruhové závaží. V pozadí postavy ve středověkých brněních, mezi nimi standarta s nabodnutým srdcem a praporem s nápisem SPQR, za mužem s praporem s očima a srdcem je v profilu bavorský vévoda Albrecht V. (vousy). Na pravé straně průvodu vousatý muž v přilbě krytý oválným štítem. Za průvodem krajina, nad spřežením na obzoru kruhový chrám Venuše s obeliskem, cíl procesí., Irmscher 1999#, 89-116, and Literární inspirací byly Jamnitzerovi "I trionfi" Francesca Petrarcy z let 1356-1374. Sedm zajatců Amora v popředí představuje čtvrtou světovou říši, kterou založil Caesar a která vyvrcholila Rudolfem II. Jako literární i výtvarná předloha Jamnitzerovi posloužil německý překlad Petrarcových Trionfi doplněný dřevoryty (Federmann 1578), z nichž převzal kompozici triumfu i jednotlivé postavy (Augustus). Jména připojená k postavám na dřevorytu identifikují antické římské císaře v čele Jamnitzerova průvodu. Postavy s tyčemi s pochodní a kořistí (v tomto případě ukořistěná srdce) byly inspirovány Mantegnovým antickým triumfem, z něhož Jamnitzer převzal i postoje mužů v popředí. Amor s páskou zakrývající oči nemá v antice obdobu, tato představa koření ve středověku, na Jamnitzerově reliéfu si Amor si sundal pásku z očí a dívá se na stranu, na Rudolfa II.- Herkula. Ten se právě snaží osvobodit ze zajetí profánní lásky, aby mohl dosáhnout svého cíle prostřednictvím nebeské lásky, na kterou odkazuje prapor s očima a srdcem.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém párem jednorožců jede Cudnost-Laura, v pravici drží zrcadlo, v levici palmový list. U nohou Cudnosti sedí spoutaný Amor. Před jednorožci jde muž s praporem, na němž je slon. Za jednorožci je pět blíže neurčených ženských postav s palmovými listy a jedna mužská, jež je na dřevorytu identifikována nápisem jako Josef, jenž příkladně odolal svodům Putifarovy ženy. V popředí vlevo muž spaluje na ohni Amorovy zbraně (luk, toulec) a palmové listy. V pozadí je krajina, nalevo město, které je pyramidou charakterizováno jako Řím. Nad reliéfem je zobrazen sedící anděl se srdcem a holubem., Irmscher 1999#, 145-148., and Zrcadlo v ruce Cudnosti podle rytiny zobrazující Triumf Pýchy (Cornelis Cort podle Maartena van Heemsckerck, 1564), podle ní rovněž jednorožci. Postava Amora převzata z vydání Alciatových emblémů z roku 1558, kde je komentář, který osvětluje také smysl Amora na Jamnitzerově reliéfu: jedná se o nebeského Amora, který v lidech nezapaluje tělesnou lásku, ale moudrost. Postava muže zapalujícího Amorovy zbraně byla převzata z rytiny Marcantonia Raimondi (podle Baccia Bandinelli) zobrazující umučení sv. Vavřince. Přípravná kresba se od realizace liší v tomto detailu (původně byla plánována ženská postava), dále místo slona je na kresbě na praporu Cudnosti hranostaj.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém slony jede Sláva (dlouhý oděv, na křídlech oči, nad hlavou plamen), na jednu troubu troubí, druhou drží v ruce. Před slony muž v antikizujícím brnění (přilba s orlem) se štítem a kopím, Konstantin Veliký (?). Za slony muž s praporem, na němž jsou oči, ústa, ucho a dvě překřížená psací pera, symboly smyslových orgánů a nástrojů šíření slávy. Na pravé straně jsou slavní umělci (vita contemplativa), zleva doprava: Raffael, Pietro Bembo, Giambologna, Petrarca, Michelangelo, Dürer, Hans von Aachen (?), Wenzel I Jamnitzer a Johann I Neudörfer. Na levé straně jsou slavní válečníci (vita activa), první zleva je Julius Caesar (antická zbroj, vavřínový věnec), který je na dřevorytu u Federmanna označený jako "Iulius". Další tři válečníci představitelé zbývajících tří světových říší z Danielova proroctví: Alexandr Veliký (řecká říše), Kyros (perská říše) a Ninus (babylónská říše). V pozadí je panorama Norimberka. Nad reliéfem postava anděla s jednou rukou na lebce (Vanitas)., Irmscher 1999#, 151-160., and Z dřevorytu k německému překladu Petrarcových Trionfi (Federmann 1578) Jamnitzer převzal kompozici triumfu, ale postavy okolo vozu jsou jiné. Na dřevorytu je nalevo "Josua", "Mose" a "Plato", Jamnitzer tyto postavy nahradil umělci, mezi nimiž jsou zastoupeni i představitelé záalpské renesance. Ve skupině napravo se Jamnitzerův výber shoduje s dřevorytem pouze v postavě Caesara.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze z kostí taženém párem volů (rohy se špicemi obrácenými dozadu) jede Smrt, kostlivec s hady místo vlasů, a ohání se kosou. Smrt právě skosila Lauru, která padá na zem. Okolo vozu další oběti Smrti, před vozem kostlivec s praporem, na němž lebka a zkřížené hnáty. V pozadí krajina s městem na břehu moře, u vody sedí rybář, kterého kosí smrtka. Napravo se potápí loď, z jejíž paluby skákají lidské postavy., Irmscher 1999#, 148-151., and Přípravná kresba se od realizace liší ve významném detailu: oběti Smrti nejsou u Jamnitzera nijak blíže charakterizováni, takže chybí sociálně kritický tón, který běžný u tohoto typu zobrazení. Zjevně to byl záměr objednavatele.
Reliéf ze zlaceného stříbra na těle konvice: na voze taženém dvouspřežím jelenů jede nahý Chronos, v pravé ruce okřídlené přesýpací hodiny, v levé prapor, na němž symboly času: kružítko, sklápěcí sluneční hodiny, slunce a měsíc a hořící svíčka. Nalevo nahoře Noe nebo Tuiscon, dále Chlodovík I., Karel Veliký a císař Karel V., v popředí prorok Daniel. Napravo Rudolf II. (vavřínový věnec, tunika a "toga") s knihou pod paží. Předním muž s globem a slunečními hodinami, symboly času. Na obloze Helios na slunečním voze, symbol ubíhajícího času., Irmscher 1999#, 160-212., and Z dřevorytu k německému překladu Petrarcových Trionfi (Federmann 1578) Jamnitzer převzal kompozici triumfu, ale doprovodné postavy zaměněny za sérii vladařů, která shrnovala habsburskou genalogii, završenou Rudolfem II. Poslední císař železného věku je současně prvním císařem mírového Zlatého věku, proto je Rudolf II. charakterizován jako "rex philosophus".