Srí Lanka je tropický ostrov ležící na severu Indického oceánu, který je topograficky velice různorodý a komplexní. Tyto faktory ve spojitosti s jeho historickou izolovaností od indického subkontinetu vedly k vývoji zcela unikátní fauny a flóry. Přibližne 80 % druhů obojživelníků a 60 % plazů je pro ostrov endemických, přičemž nejvyšší míra endemismu byla zatím zaznamenána u žab rodu Pseudophilautus nebo gekonů rodu Cnemaspis. Mezi hotspot bioty v megahotspot lze označit lesní rezervaci Sinharaja nacházející se v jihovýchodní části ostrova, jejíž diverzitě obojživelníků a plazů se věnuje předkládaný článek. and Sri Lanka is the tropical island located in the northern Indian Ocean which is topographically a very heterogeneous and complex area. These factors in connection with historical isolation of the island resulted in the development of unique fauna and flora. Approximately 80% of amphibian species and 60% of reptiles are endemic to the island. The highest value of endemism was recorded in frogs of the genus Pseudophilautus or geckos of the genus Cnemaspis. The Sinharaja forest reserve is a hotspot in the Sri Lankan megahotspot.Hence the species diversity of amphibians and reptiles in the reserve is the main topic of the present article.
V souvislosti s vysokou četností výskytu extrémů hydrometeorologické a hydrologické povahy, které se dostavují v posledních zhruba 20 letech, se stále častěji hovoří o nezbytnosti trvale uplatňovat preventivní protipovodňová opatření, a stejně tak se uvažuje o možných příčinách nápadně zvýšeného výskytu těchto nepříznivých hydrologických situací (viz také článek na str. 116–119 tohoto čísla Živy). Současná zemědělská krajina naléhavě vyžaduje výrazná biotechnická doplnění o krajinné prvky a útvary, které budou podporovat vsakování (infiltraci) a vtoky (influkci) vody do půdního prostředí a současně omezovat vznik vodní eroze půdy, zlepšovat biodiverzitu a celkový kulturně přírodní ráz krajiny. and Zdeněk Vašků.
Ještě nedávno se tuková tkáň považovala za pouhou zásobarnu energie a symbol nežádoucí obezity, která má značný podíl na tzv. civilizačních chorobách. Stále víc vědeckých poznatků však začalo podobně jednostranný pohled nabouravat a ukazovat, že tuková tkáň není zbytečné zlo, ale má mnoho důležitých funkcí, bez nichž by se naše tělo neobešlo. and Jana Olivová, Stanislava Kyselová.
Zdravá zemědělská krajina je živým organismem, otevřeným systémem s nepostihnutelným množstvím složitých vazeb, které napomáhají její stabilitě. Současný trend zemědělského hospodaření v Česku však nabízí obraz krajiny napojené na podpůrné systémy, které sice umožňují zvyšování produkce, ale za cenu rizika klinické smrti. Zemědělská krajina nežije, spíše živoří. Překotné společensko-hospodářské změny od 50. let 20. stol. po současnost se přímo odrážejí v drastické změně k horšímu v bohatství společenstev hmyzu a jejich druhové rozmanitosti. Z toho plyne již dobře pozorovatelný fatální vliv na stav samoobnovných funkcí přírody a krajiny. Stále nápadněji se projevuje neslučitelnost systému anonymních nájmů půdy s možností existence krajiny využívané s principy trvalé udržitelnosti., The healthy agricultural landscape is an open system with large numbers of stabilizing interactions. Current landscape over-exploitation entails an increased risk of ecosystem degradation. Rapid socio-economic changes since the 1950s have resulted in the decline of insect diversity, both at species and population levels. A fatal impact on self-renewable functions of nature and landscape is well noticeable., and Martin Škorpík.
Adaptace dědičného základu organismů na změny probíhající v prostředí je základním principem života. Bakterie mění svou genetickou výbavu mutacemi nebo horizontálním přenosem genů. Někdy před miliardou let vznikly jejich symbiotickým skládáním organismy s buněčným jádrem - Eukaryota. Vznik jaderných organismů byl následován vznikem sexuální reprodukce. Při zrání pohlavních buněk došlo k vytváření nové DNA umožňující proměnu genomu. Existují však živočichové, kteří si zajistili tuto proměnu horizontálním přenosem genů. and Ilja Trebichavský ; ilustroval Vladimír Renčín ; foto D. Vondrák.
Ve střední Evropě se vyskytují čtyři druhy kamyšníků (Bolboschoenus), které byli dříve považovány za jediný široce definovaný druh kamyšník přímořský (B. maritimus). Současná klasifikace spočívá v morfologii květenství a hlavně tvaru a anatomii nažek. Kamyšník širokoplodý (B. laticarpus) je na základě jeho přechodných znaků, chromozomového počtu a ekologie považován za hybridní druh. Taxonomická klasifikace středoevropských kamyšníků byla ověřena molekulární analýzou a rovněž se potvrdil i hybridní původ kamyšníku širokoplodého, jehož rodiče jsou kamyšník vrcholičnatý (B. yagara) a kamyšník polní (B. planiculmis)., Four taxa of the genus Bolboschoenus (Cyperaceae), formerly included in the broadly conceived species B. maritimus are distributed in Central Europe. Their current determination is based on the morphological characters of the inflorescence and especially the shape and anatomy of achenes. On the basis of intermediate morphology, chromosome numbers and ecological amplitude, B. laticarpus has been supposed to be a hybridogenous taxon. Taxonomical classification of Central European Bolboschoenus species was verified by genetic analyses and hybrid origin of B. laticarpus was verified, with the parentage B. yagara × B. planiculmis., and Soňa Píšová, Zdenka Hroudová, Tomáš Fér, Michal Ducháček, Petr Zákravský.