Bronzová socha: nahá Psyche, ve zdvižené ruce flakón (pyxis Proserpinae), pro který ji poslala do podsvětí Venuše. Tři amorkové ji vynášejí do nebes., Prag um 1600#, I, č. 56., and Sousoší odkazuje na Apuleiova Zlatého osla, v němž Jupiter rozhodl, že Psýché má být odnesena na nebesa, aby se stala bohyní. Současně je sousoší alegorií cesty k nesmrtelnosti.
Kniha se zabývá mýtem Karla Marxe pěstovaným v rámci sociálně demokratického prostředí v předlitavské části habsburské monarchie. Zachycuje zrod mýtu a jeho rozšíření mezi rakouské socialisty, dále funkce, které v rámci sociálně demokratického prostředí zastával, konkrétní podoby, jichž nabýval, jeho vývoj ve sledovaném čase a konečně rozdíly v rámci zvolených národních organizací strany. Práce je postavena zejména na literárním základu k jednotlivým stranickým organizacím a dále na pramenné bázi především stranické provenience, tedy programech, protokolech ze sociálně demokratických sjezdů, propagačních i osvětových brožurách a oficiálních stranických periodikách. ,The book is focused on the phenomenon of the myth of Karl Marx in the social democratic milieu in the Cisleithanian part of the Habsburg monarchy. It analyses the creation of the myth and its spread among the Austrian socialists, the main functions of the myth, the basic shapes of the myth, its changes during the time, and finally the differences among the three chosen national organizations. The thesis is primarily based on historical literature of the three national socialist organizations and the sources of party provenance: programs, protocols of social democratic congresses, propagational books and brochures, and official party newspapers.
Nástropní malba, V ústředním štukovém rámu tři scény - uprostřed Herkules (?), v pravé ruce kyj, levá opřená o znak Rottalů, sedí na oblaku s kupou válečných praporců, s jednou nohou na zádech muže, který je zády skloněn pod ním. S oblak slétá putto a věnčí jej květinovým věncem. Po jeho levici genius - okřídlený mladík s trubkou, po pravici Minerva ve zbroji. Mezi nimi putti s ratoletstmi a fasces. V oválných kartuších kolem hlavního tématu: Jupiter (koruna, žezlo, orel) a Diana (srpek měsíce nad čelem, pes, luk, šípy), Ceres na voze taženém draky, Juno na voze taženém pávy., Audyová 2005, 55-56., and Budova byla dokončena kolem r. 1660. Fresková dekorace stropu (31 výjevů) byla později (po r. 1717) přemalována bez respektu k původnímu ideovému záměru výzdoby. Centrální výjev zobrazuje patrně alegorii, apoteózu rodu Rottalů, svědčí proto zobrazení dvou znaků - jeden s aliančním znakem Rottalů a druhý na štítě Minervy s motivem znaku Trautmannsdorů (z doby přemalby patrně po r. 1717)
Olej na plátně, instalován na stropě sálu. Figurální scéna v oblacích inscenovaná na úpatí hory Parnas, u břehu moře, kde kotví lodě. Kolem soklu s medailonem nesoucím portrét biskupa jesou shromážděni olypští bohové a nahé, většinou ženské, postavy představující personifikace umění, věd a ctností., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 62-66., and Alegorie životní cesty, od mládí baží po kráse a smyslovým požitkům, avšak v dospělosti se obrací do světa vyšších ctností - moudrosti a vladařské moci.
Bronzová socha: nahý Merkur (okřídlená čapka a boty) drží v náručí nahou Psyché, která drží v pravé vztyčené ruce flakón (pyxis Proserpinae), pro který ji poslala do podsvětí Venuše. and Sousoší odkazuje na Apuleiova Zlatého osla, v němž Jupiter přikázal Merkurovi, aby unesl Psýché na nebesa (Apul. met. 6, 23: ilico per Mercurium arripi Psychen et in caelum perduci iubet). Současně je sousoší alegorií cesty k nesmrtelnosti. Obdobné téma Vries pojednal již v roce 1590-1592 (Drottningholm, Vries, Apotheosa Psyche).
Hlavní sál, freska s válečnými výjevy v arkádách: Apotheoza Leopolda II. jako alegorie jeho vítězství nad Turky v roce 1699. Štuky patrně provedeny Donatem Giuseppem Frisonim. Císařský pár na antickém triumfálním voze, pod vozem poražení Turci, před vozem Austria prostírá koberec, Hungaria přijímá od císaře olivovou ratolest. Za vozem vojáci, nesou labarum s nápisem. V oblacích Jupiter., Poche, Preiss 1973#, 94, 156, obr. 33-35., Ledvinka 1995#, 284-290., Vlček 1999#, s. 548., and Část výjevu (ve stropním zrcadle) vyříznut v roce 1919 a zničen.
Dvorní rada Rudolfa II., J. M. Wacker von Wackenfels vydal po císařově smrti ilustrovaný leták s oslavnou básní na svého panovníka. and Antické tradice, s. 90, č.k. 64
Freska: Venuše (koruna, zlatý závoj, bílá tunika, červený plášť) sedí na oblaku na voze taženém párem holubů, před ní klečí Aineiás (vousy, nahý), bohyně ho drží za ruku a polévá mu hlavu ambrosií a nektarem ze zlaté nádoby. Dole laurentský břeh., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.
Freska: Romulus v brnění (červený plášť) sedí ve voze mířícím na nebe, který řídí Mars (rovněž v plné zbroji s kopím v ruce). Pod vozem růžová oblaka, dole římský vrch Palatin s hradní věží, která naznačuje sídlo pozdějších římských císařů., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.
Nástropní malba. Apoteóza V. V. ze Šternberka a jeho choti Kláry Bernardiny roz. hr. Mahlzahnové., Poche, Preiss 1973#,, Horyna, Neubert 2000#,, and Mádl 2008#.