In this paper, we deal with sentences containing time references like ''five years ago'', ''three years older'', ''in five seconds''. It turns out that such sentences are pragmatically incomplete, because there is an elliptic reference to a calendar that makes it possible to determine the length of the time interval associated with a time duration like a year, month, day, or to compute the time interval denoted by terms like ''February 29, 2016''. Since Transparent Intensional Logic (TIL) takes into account two modal parameters, namely possible worlds of type ω and times of type τ, and this system is particularly apt for the analysis of natural language expressions, our background theory is TIL. Within this system, we define time intervals, calendar time durations, and last but not least a method for adding and multiplying time durations in a way that takes into account the leap days and leap seconds. As sample applications, we analyse two sentences, to wit, ''A year has 365 days'' and ''Adam is 5 years older than Bill''. and V tomto článku se zabýváme věty obsahujícími časové odkazy jako ''před pěti lety'', ''o tři roky starší'', ''za pět sekund''. Ukazuje se, že takové věty jsou pragmaticky neúplné, protože existuje eliptický odkaz na kalendář, který umožňuje určit délku časového intervalu spojeného s časovým obdobím jako rok, měsíc, den nebo vypočítat časový interval označované slovy ''29. února 2016''. Vzhledem k tomu, že Transparentní Intenzivní Logika (TIL) zohledňuje dva modální parametry, jmenovitě možné světy typu ω a časy typu τ, a tento systém je obzvláště vhodný pro analýzu přirozených jazykových výrazů, je naší teorií pozadí TIL. V rámci tohoto systému definujeme časové intervaly, trvání kalendáře, a v neposlední řadě metoda pro přidání a násobení doby trvání způsobem, který bere v úvahu skokové a skokové sekundy. Jako vzorové aplikace analyzujeme dvě věty s názvem ''rok má 365 dní'' a ''Adam je o 5 let starší než Bill''.
Multi-agent system is a system of autonomous, intelligent but resource-bounded agents. Particular agents have to be able to make decisions on their own, based on the activities of other agents and events within the system as well as in its environment. To this end agents make use of their own internal knowledge base which serves them as a memory. In this paper we focus on the design and management of such a knowledge base. After a brief description of some classical fundamental approaches to the knowledge base management, we propose an improvement based on the application of statistical methods. We focus in particular on the optimization of the process., Multi-agent systém je systém autonomních, inteligentních, ale zdrojově omezených agentů. Konkrétní agenti musí být schopni sami rozhodovat na základě činností jiných agentů a událostí v systému i v jeho prostředí. K tomuto účelu agenti využívají vlastní interní znalostní základnu, která jim slouží jako paměť. V tomto příspěvku se zaměřujeme na návrh a správu takové znalostní báze. Po stručném popisu některých klasických základních přístupů k řízení znalostní báze navrhujeme zlepšení založené na aplikaci statistických metod. Zaměřujeme se především na optimalizaci procesu., and Michal Košinár ; Ondřej Kohut
The concept of expressivity of a theory or a system ́(for example a system of concepts or - derivatively - of basic expressions) is surely important: a theory (system) is the more expressive the more problems it allows to be solved. We will try to formulate or at least to suggest an explication of this notion. We will, of course, assume that an appropriate explication of the notion of problem has been given., Pojem expresivity teorie nebo systému ́ (např. Systém pojmů nebo - derivativně - základních výrazů) je jistě důležitý: teorie (systém) je výraznější, čím více problémů umožňuje řešit. Pokusíme se formulovat nebo alespoň navrhnout vysvětlení tohoto pojmu . Samozřejmě budeme předpokládat, že byl poskytnut vhodný výklad pojmu problému ., and Pavel Materna
In 1905 Bertrand Russell took on the problem of definite descriptions, and his analysis became the standard up until 1950 when Peter Strawson criticised Russell’s solution as inadequate. Since then many opponents as well as proponents of the Russellian solution have been involved in a long-term debate on definite descriptions. In this paper I show that both sides of the contention are partly right and partly wrong, because sentences of the form ''The F is a G'' are ambiguous. However, the ambiguity does not concern reference shift of the description ''the F''. Rather, the ambiguity consists in different topic-focus articulations of a given sentence involving occurrences of ''the F''. I demonstrate that when ''the F'' is used as part of the topic of such a sentence the existence of the object denoted by ''the F'' is not only entailed by but also presupposed by the sentence. On the other hand, ''the F'' used in the focus of a sentence triggers merely existential entailment. Thus sentences differing only in their topic-focus articulation should have assigned different logical forms. In order to make such hidden features explicit, I apply the procedural semantics of Transparent Intensional Logic (TIL), furnishing sentences with hyperpropositions that are precisely defined in terms of TIL constructions. These are procedures assigned to sentences as their context-invariant structured meanings. Moreover, I generalise the phenomenon of the topic-focus distinction to sentences of any form, proposing an adequate analytic schema of sentences that come with a presupposition., V 1905 Bertrand Russell přijal problém konečných popisů a jeho analýza se stala standardem až do roku 1950, kdy Peter Strawson kritizoval Russellovo řešení jako nedostatečné. Od té doby mnoho oponentů stejně jako zastáncové Russellian řešení byli zapojení do dlouhodobé debaty o konečných popisech. V tomto příspěvku dokazuji, že obě strany sporu jsou zčásti správné a zčásti špatné, protože věty tvaru ,,F je G'' jsou nejednoznačné. Nejednoznačnost se však netýká referenčního posunu popisu ,,F''. Nejednoznačnost spočívá spíše v různých tematických okruzích dané věty, která zahrnuje výskyty ,,F''. Prokazuji, že když je ,,F' používáno jako součást tématu takové věty, existence předmětu označeného ,,F'' není pouze podmíněna větou, nýbrž také předpokládána. Na druhé straně ,,F'', který je používán v ohnisku věty, vyvolává pouze existenciální existenci. Věty lišící se pouze v jejich artikulaci zaměřené na téma by tedy měly mít přiřazeny různé logické formy. Aby byly tyto skryté rysy explicitní, aplikuji procedurální sémantiku Transparentní Intenzionální Logiky (TIL), poskytující věty s hyperpropozicemi, které jsou přesně definovány z hlediska TIL konstrukcí. Jedná se o postupy přiřazené větám jako jejich kontextově invariantní strukturované významy. Dále zobecňuji fenomén rozlišování mezi tématem a věty jakékoli formy,, and Marie Duží
In this paper we revisit Pavel Tichý’s novel distinction between one-dimensional and two-dimensional conception of inference, which he presented in his book Foundations of Frege’s Logic (1988), and later in On Inference (1999), which was prepared from his manuscript by his co-author Jindra Tichý. We shall focus our inquiry not only on the motivation behind the introduction of this non-classical concept of inference, but also on further inspection of selected Tichý’s arguments, which we see as the most compelling or simply most effective in providing support for his two-dimensional account of inference. Main attention will be given to exposing the failure of one-dimensional theory of inference in its explanation of indirect (reductio ad absurdum) proofs. Lastly, we discuss shortly the link between two-dimensional inference and deduction apparatus of Tichý’s Transparent Intensional Logic., V tomto příspěvku jsme se vrátili k novému rozlišení Pavla Tichého mezi jednorozměrnou a dvourozměrnou koncepcí inference, kterou prezentoval ve své knize Základy Fregeovy logiky (1988) a později na On Inference(1999), který byl připraven z jeho rukopisu jeho spoluautorem Jindrou Tichým. Své šetření zaměříme nejen na motivaci zavádění tohoto neklasického konceptu dedukce, ale také na další inspekci vybraných Tichého argumentů, které považujeme za nejpřísnější nebo nejúčinnější při poskytování podpory jeho dvou- dimenzionální popis inference. Hlavní pozornost bude věnována odhalení neúspěchu jednorozměrné teorie dedukce v jejím vysvětlení důkazů nepřímých (reductio ad absurdum). V poslední době diskutujeme stručně o vztahu mezi dvourozměrným inferenčním a dedukčním aparátem Tichého transparentní intenzivní logiky., and Ivo Pezlar