Alabastrová soška (v. 52 cm): nahý Saturn (dlouhé vousy, křídla) drží za ruku nahou Ops, která drží v náručí své dítě, další dítě stotí za ní ve vzpurném postoji, patrně představuje Jupitera, který později Saturna zbavil vlády. Ops sedí na oltáři (?) zdobeném v rozích kozími hlavami., Mžiková 1994#, s. 104, č. 66., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Antickými literárními prameny pro zobrazení Saturna (Krona) požírajícího děti, které měl s Ops (Kybelou, Rheou), je Theognis (Zrození bohů, 453-464), Ovidiův Kalendář (4, 192-202) a Knihovna připisovaná Apollodórovi (1,1,5). Od 16. století byl Saturn požírající své dítě často zobrazován. V literatuře se Ops bránící své děti se objevuje již ve 14. století (Boccaccio 1374, 3), ale výtvarné zpracování tohoto motivu najdeme pouze na obraze z let 1520-1530 připsaném Janu Gossaertovi (Barnard Castle). Podnětem k nezvyklému zobrazení mohla být opera Il natale di Giove od Giuseppe Bono, která měla premiéru ve Vídni 1. října roku 1740.
Alabastrová soška (v. 140 cm): dole v popředí sedí polonahá žena s dítětem na klíně, napravo stojí dítě, nalevo dítě skloněné nad kolébkou se spícím nemluvnětem. Na válcovém sloupku s hlavami satyrů a ovocnými girlandami vlčice kojí Romula a Rema. V pozadí na kladí ruiny iónského chrámu stojí Saturn s bederní rouškou (věnec, plnovous), ruce ulomeny. Vedle sloupku se Saturnem váza s Bakchem na voze taženém pantherem. okolo putti., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Výjev je v odborné litaratuře znám jako alegorie Říma či Tiberu, ale pouze na základě přítomnosti vlčice kojící Romula a Rema. Proti této interpretaci však hovoří celkový charakter díla i jeho komponenty, mezi nimiž zcela chybí odkaz na řeku. Vlčice s Romulem a Remem mohla být nejen symbolem Říma či Tiberu, ale také Saturnova Zlatého věku, který mělo římské císařství obnovit (e.g. Sambucus 1564, A5r). Saturn byl rovněž součástí obrazové tradice zobrazení Zlatého věku (e.g. rytina z roku 1589, k níž vytvořil návrh Goltzius, Saturn je na oblaku nahoře). Widmannovo sousoší je protějškem k sousoší ilustrujícímu Potopu - Kozel, Potopa (alegorie). Vedle Potopy a Zlatého věku Widmann patrně plánoval i další sousoší ilustrující mýtickou historii světa.
Olej na plátně, instalován na stropě sálu. Figurální scéna v oblacích inscenovaná na úpatí hory Parnas, u břehu moře, kde kotví lodě. Kolem soklu s medailonem nesoucím portrét biskupa jesou shromážděni olypští bohové a nahé, většinou ženské, postavy představující personifikace umění, věd a ctností., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 62-66., and Alegorie životní cesty, od mládí baží po kráse a smyslovým požitkům, avšak v dospělosti se obrací do světa vyšších ctností - moudrosti a vladařské moci.
Nástropní freska ve štukovém rámu., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 53-61., and Oslava obou biskupů, stavebníka zámku a objednavatele fresky, ale též Věd a Umění pod záštitou Světla a obou biskupů. alegorické postavy -Spravedlnost Hojnost- a konkrétní historie. Personifikace Hojnosti a Času.
Kamenná a štuková plastika: krbovou římsu nesou dvě kamenné plastiky mouřenínů, na římse je štuková plastika nahého Saturna (dlouhé vousy, křídla, kosa). Boha obklopují oblaka, v nichž jsou putti personifikující čtyři roční doby. Vlevo nahoře Léto (obilí), dole Podzim (vinná réva), napravo dole Zima (oheň) a Jaro (květiny)., Mádl 2008#., and Krb se Saturnem byl dominantou hlavníhom sálu, na jehož stropě byla původně malba s námětem PovýšeníDietrichsteinů do knížecího rodu. Vzhledem k tomu lze Saturna chápat jako symbol Zlatého věku. Mouřeníni nesoucí krb jsou připisováni Janu Brokofovi.
Alabastrová soška. Uprostřed kompozice Satur, plnovous a křídla, v levé ruce drží batole, pravou rukou svírá ruku druhého malého dítěte. and Schaefer 1987, 170.
Lept (31, 1 x 19, 3 cm). V horní části kompozice zleva: Pomona za pomoci putti plní roh hojnosti ovovem, vedle ní stojí Ceres se srpem v ruce, přehlíží obilné pole. Vpravo putto ošetřuje vinici, Bakchus si prohlíží hrozny vína, v popředí výjevu Saturn s kosou, v pozadí oráč. Nad skupinou se vznáší orlice se svitkem v pařátech. V dolní polovině kompozice sedm sedících ženských postav s hradebními korunami na hlavách a nádobou s vytékající vodou v rukách - šest žen jsou personifikace moravských mest: Brno, Olomouc, Jihlava, Nové Město, Znojmo a Uherské Hradiště. Sedmá žena je bohyně Matky Země Gaia. Vlevo znak s moravskou orlicí, vpravo erb svobodných pánů Podstatských z Prusinovic. and Zelenková 2009#, 52-53, čk. 17.
Španělský sál, na nástropní fresce příchod Octavia I. Piccolominiho na Olymp. Na Olymp věčné slávy ho uvádí Mars, Saturn (Chronos), Minerva a Ctnosti., Wachsmanová 1957#., and Svobodová, Křížová 2003#.
Mědirytina (332 x 480 mm). Hostina bohů na svatbě Pelea a Thetis hosté sedí u dlouhého stolu v oblacích. Jsou tu Jupiter (orel u nohou) a Juno (v doprovodu svého páva), Venuše a Amor, Bakchus, Merkur (vpravo), Hercules (vlevo), Minerva a další. Vpravo se z oblaku snáší bohyně Eris s jablkem v ruce., Slavíček 1993#, 298., and Podle předlohy Crispina van der Broeck.