Alabastrová soška (v. 140 cm): dole v popředí sedí polonahá žena s dítětem na klíně, napravo stojí dítě, nalevo dítě skloněné nad kolébkou se spícím nemluvnětem. Na válcovém sloupku s hlavami satyrů a ovocnými girlandami vlčice kojí Romula a Rema. V pozadí na kladí ruiny iónského chrámu stojí Saturn s bederní rouškou (věnec, plnovous), ruce ulomeny. Vedle sloupku se Saturnem váza s Bakchem na voze taženém pantherem. okolo putti., Vlnas 2002#, 368 č. II/3.55., Kovařík 2006#., and Výjev je v odborné litaratuře znám jako alegorie Říma či Tiberu, ale pouze na základě přítomnosti vlčice kojící Romula a Rema. Proti této interpretaci však hovoří celkový charakter díla i jeho komponenty, mezi nimiž zcela chybí odkaz na řeku. Vlčice s Romulem a Remem mohla být nejen symbolem Říma či Tiberu, ale také Saturnova Zlatého věku, který mělo římské císařství obnovit (e.g. Sambucus 1564, A5r). Saturn byl rovněž součástí obrazové tradice zobrazení Zlatého věku (e.g. rytina z roku 1589, k níž vytvořil návrh Goltzius, Saturn je na oblaku nahoře). Widmannovo sousoší je protějškem k sousoší ilustrujícímu Potopu - Kozel, Potopa (alegorie). Vedle Potopy a Zlatého věku Widmann patrně plánoval i další sousoší ilustrující mýtickou historii světa.
Kamenná a štuková plastika: krbovou římsu nesou dvě kamenné plastiky mouřenínů, na římse je štuková plastika nahého Saturna (dlouhé vousy, křídla, kosa). Boha obklopují oblaka, v nichž jsou putti personifikující čtyři roční doby. Vlevo nahoře Léto (obilí), dole Podzim (vinná réva), napravo dole Zima (oheň) a Jaro (květiny)., Mádl 2008#., and Krb se Saturnem byl dominantou hlavníhom sálu, na jehož stropě byla původně malba s námětem PovýšeníDietrichsteinů do knížecího rodu. Vzhledem k tomu lze Saturna chápat jako symbol Zlatého věku. Mouřeníni nesoucí krb jsou připisováni Janu Brokofovi.
Freska: v popředí sedí pod stromem žena s dítětem na klíně, za ní muž s tyčí v pravici, levou rukou ženě podává plod. U ženiných nohou šelma jdoucí doprava. Uprostřed obrazového pole dvě děti sedí na trávě. V pozadí sedící žena, která přebírá plod od muže stojícího vedle ní (druhou rukou se napřahuje ke koruně stromu pro další plod), na ženin klín si položila hlavu žena sedící vedle ní. Všechny postavy jsou nahé. Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Prostřednictvím čtyř výjevů zobrazujících Gigantomachii, Železný věk, Stříbrný věk a Zlatý věk byl Valdštejn oslaven jakožto nástroj Božího plánu, podle něhož má potomek Aenea, habsburský císař, znovu nastolit Zlatý věk . Výjevy jsou seřazeny v první knize Ovidiových proměn od Zlatého věku k Gigantomachii, ale v Audienčním sále je předpovězen opačný postup: východiskem je naopak nejhlubší úpadek, vzpoura Gigantů proti Olympanům. Oba výjevy ilustrující úpadek světa (Gigantomachie a Železný věk jsou umístěny směrem k vnějšímu světu, tedy na náměstí před Valdštejnským palácem. Stříbrný a Zlatý věk byly umístěny na protilehlé straně, Zlatý věk vedle okna vedoucího na zahradu Valdštejnského paláce, která se tak stala jeho symbolickou kulisou.