Kolektivní monografie věnovaná profesoru Masarykovy univerzity Antonínu Václavíkovi sumarizující v jednotlivých oddílech jeho životní osudy, odborné aktivity, vztah k rodnému kraji i vliv na formování tzv. moravské národopisné školy by měla přispět k důkladnějšímu poznání nejen osobnosti a přínosu prof. A. Václavíka pro společenské vědy, ale také stát se cennou příručkou k seznámení s tematickou škálou národopisného bádání prvních dvou třetin 20. století, s vývojovými etapami etnografického muzejnictví i rozličnými metodami uplatňovanými ve vědecké práci. Přínosná je také pro dějiny oboru. Mohou ji využít nejen vědečtí pracovníci, ale v hojné míře i studenti etnologie a dalších společensko-vědních oborů, muzejní pracovníci i laičtí dokumentátoři a nadšenci pro lidovou kulturu v terénu.
Publikace se zaměřuje na archaické jevy lidové kultury na Moravě, jejichž počátky lze odhalit už ve středověku. Ve stavitelství byla zachována starobylá dispozice domu a použití primitivních stavebních technologií, pro výrobu předmětů každodenní potřeby se využívaly přírodní suroviny, v odívání se uchovaly až do nedávné doby funkční oděvní součástky jednoduchého střihu. Ve zvykosloví a lidové religiozitě lze vysledovat předkřesťanské prvky, které byly překrývány novějšími náboženskými idejemi. Specifické geografické podmínky, historický vývoj a kolonizace cizími etniky, které determinovaly obchodní i kulturní kontakty se sousedními regiony, minimalizovaly vliv měst a působení internacionálních uměleckých slohů, způsobily zakonzervování některých jevů, jež jsou předmětem studia etnologie ve spolupráci s dalšími příbuznými obory.
Kniha nabízí přehledný úvod do významných a současně odlišných způsobů - rámců, jimiž je možné popisovat a interpretovat náboženství. Autor ukazuje, že různé perspektivy nesoupeří o týž předmět studia, ale zaměřují se na odlišné aspekty náboženství. Předmět studia v tomto smyslu určují východiska a cíle interpreta. Koncepty náboženství, kterými se autor zabývá, v zásadě představují různé způsoby, jimiž člověk chápe svět. Všechny jsou různými úhly pohledu, plní určité funkce, a také mají své limity. Žádný z nich neobsáhne celek náboženství ani celek světa. Autor vybízí ke zvážení četných způsobů, jimiž lidé vytvářejí významové světy a jimiž se k nim svět vrací zpět právě prostřednictvím zvolené optiky a jazyka, Tato teze o "principu reciprocity" je základním bodem, který autor v závěru knihy předkládá.
Biografický slovník evropské etnologie započal sestavovat prof. PhDr. Richard Jeřábek, DrSc. (1931-2006) jako výsledek svého celoživotního zaměření na evropskou etnologii. Pociťoval potřebu připravit zvláště studentům, ale i českým badatelům základní příručku, z níž by vyplývalo, na jakých základech obor stojí a kdo se na jeho budování podílel. Toto náročné dílo však nedokončil, a proto se jej ujali pracovníci Ústavu evropské etnologie FF MU a studenti doktorského studia, aby mohlo být po několika letech úsilí předloženo čtenářům. Slovník obsahuje více než 260 hesel se základními životopisnými údaji a charakteristikou významných badatelů 19.-21. století, kteří se podíleli na formování oboru evropské etnologie.
Autorem textu je holandský religionista prof. Jacques Waardenburg (nar. 1930) patřící dnes k předním odborníkům v oblasti metodologie a teorie religionistiky. Kniha podává systematický přehled profilu, dějin, metod práce, intencí a cílů religionistiky jako svébytné vědní disciplíny. Nejvýraznější autorský vklad představuje v knize Waardenburgova koncepce aplikované hermeneutiky vyznačující přeměnu religionistiky z polohy fenomenologické komparace do podoby rozumějícího výkladu smyslu a významu náboženství. Kniha je opatřena podrobným jmenným a věcným rejstříkem a medailonem autora z pera jednoho z překladatelů - Břetislava Horyny.
Kniha se zabývá tibetským utopickým mýtem o Šambhale, jeho politickou aktualizaci v Burjatsku a Mongolsku v první třetině 20. století. Vedle textových zdrojů se kniha zabývá i rozmanitými výtvarnými zobrazeními Šambhaly a jejího posledního mýtického krále Rudry Čakrina. Šambhalský mýtus představuje jednu z tradičních forem tibetské buddhistické eschatologie. Mýtus samotný, jakož i rozmanitá výtvarná zobrazení s ním spojená, vyvolal v euroamerickém prostředí od 18. století dodnes velký zájem jak akademických badatelů, tak i západních buddhistů, mystiků, tibetofilů atp. Kromě Tibetu byla Šambhala neobyčejně populární i v dalších oblastech rozšíření tibetského buddhismu, jako je na příklad Mongolsko a Burjatsko. Zde šambhalský mýtus v průběhu 20. století prodělával vlastní, na Tibetu nezávislý vývoj, politicky se aktualizoval, a to zejména ve dvacátých a třicátých letech.
Příručka pojednává o etnologickém výzkumu tradičního stavitelství. Seznamuje studenty se základními metodami, prameny, terminologií i historií tohoto výzkumu v českých zemích.
Kolektivní monografie shrnuje výsledky bádání studentů Ústavu filmu a AV kultury FF MU v Brně v oblasti českého krátkého filmu 50. let. Studie zaměřené na dílčí oblasti průmyslového, zemědělského, branného, sportovního, kulturního a dalších druhů filmů rozebírají kulturně-politické i ekonomické podmínky vzniku tohoto typu tvorby, její tematické sepětí s požadavky zadavatelů (zejména státu) a vztah k dalším médiím, která zadávající instituce využívaly k šíření stejného typu sdělení. Vedle kontextu je rozbírána též rétorická a stylistická rovina jednotlivých snímků. Dva z textů se soustředí na specifická distribuční okna, do nichž krátké filmy vstupovaly, a to Filmovou lidovou univerzitu a kina Čas. Dílčí texty mimo jiné dokazují, že i přes programovost a plánovaní se většinu kulturně- politických záměrů zadavatelům nedařilo v praxi uplatnit tak, jak se předpokládalo. Studie bilancují ideologický, ekonomický a zábavní potenciál krátkého filmu, a dokládají, v jakých případech se který z nich prosadil a tedy i to, do jaké míry snímky chápane jako užiteční služebníci skutečně užitečné byly. ,The collective monograph summarizes the results of the research in the history of the Czech short film of the 1950s, conducted by students of the Department of Film Studies and Audiovisual Culture at Faculty of Arts, Masaryk University in Brno. Studies focusing on particular areas of industrial, agricultural, army, sports, cultural and other kinds of films discuss the cultural-political and economic conditions of developing this type of work, a thematic link with the requirements of the contracting authorities (especially the state), and their relation to other media that contracting institutions used to spread the same type of message. Besides the context, the essays examine also rhetorical and stylistic features of films. Two of the texts focus on specific distribution windows which short films entered namely the People's Film University of and cinemas called Čas (Time). Among others, these texts show that despite the programmatic approach the authorities failed to apply its cultural policy as expected. Studies balance ideological, economical and entertaining potential of short films, a show in which cases which one of them pushed and thus to what extent films understood as useful servants were really helpful.