Jan Urban Jarník (1848–1923) was the founder of Romanian and Albanian studies in what is today the Czech Republic. He loved recording the events of his life and published many memoirs in the Czech and Romanian press. After meeting with members of the Albanian diaspora in Bucharest, he decided to write an autobiography in Ghegh Albanian (a northwestern dialect). This article subjects the whole text to a linguistic analysis and provides a Czech translation. and Jan Urban Jarník (1848–1923) byl zakladatelem romanistiky a albanistiky v českých zemích. Rád psal o svých životních příhodách a vydal mnoho memoárů v českém a rumunském tisku. Poté co se setkal s příslušníky albánské diaspory v Bukurešti, se rozhodl sepsat vlastní autobiografii v gegské albánštině, konkrétně v severozápadogegském nářečí. Tento článek přináší komentované vydání textu včetně překladu do češtiny
This contribution concerns the Old Albanian community (Arbëreshë) in southern Italy, usually mentioned in relation with the 19th-century Albanian National Awakening and the beginnings of Romanticism in Albanian literature. The article attempts to outline the situation of that community in the 20th century and today. It focuses on the journey that led to the recognition of historical and linguistic minorities by the Italian State in 1999, and at the same time, it surveys the impact that the Law on the Protection of Historic Linguistic Minorities had on the Old Albanian community in southern Italy. The article's conclusion describes some of their current problems and the relation between the Arbëresh dialects and literary Albanian. and Předmětem studie je abrešská komunita v jižní Itálii, o které se nejčastěji píše v souvislosti s albánským národním obrozením 19. století a s počátky romantismu v albánské literatuře. Tento článek se snaží ve stručnosti nastínit situaci této komunity i ve 20. století a v dnešní době. Zaměřuje se přitom na cestu, která v roce 1999 vedla k uznání této a dalších historických a jazykových menšin ze strany italského státu, a mapuje dopad Zákona o ochraně historických a jazykových menšin na jihoitalské Arbreše. Závěrečná část se také věnuje některým aktuálním problémům arbrešské komunity a vztahu arbrešského dialektu a spisovné albánštiny.
This article argues that, contrary to current views, the Albanian prefixoid kaca- (e.g. kacadre 'stag beetle' < dre 'stag; deer'), as well as its occasional variants kaça-, kaci-, kaçi- and kacu- (e.g. kaçadredhë 'curled object; curl; curl of hair' < dredhë 'twist, curve, curl'; kacimare 'water chestnut' < mare 'strawberry tree and its fruit'; kaçirubë 'crest; rooster's comb; forelock; mane' < rubë '(black) kerchief; head kerchief; handkerchief'; kacubri 'beetle' < bri 'horn; antenna') are neither just expressive, nor borrowed from the Greek prefix kata- [κατα- ], but rather from identical Modern Greek prefixoids, all of which may ultimately go back to the Greek word άκανθα 'thorn; spine', which is most probably also the source of Modern Greek katsarós [κατσαρός] 'curly' and possibly variously connected with other Albanian and Modern Greek words denoting pointedness, sharpness, scaliness, protrusion, roughness and the like. Such conclusions are reached through a close diachronic and synchronic examination and comparison of phonological, morphological and semantic properties of those affixes and lexemes.