Autor přítomné studie se zabývá současným stavem literární genologie jako disciplíny studující literární rody a žánry. S odvoláním na své studie za dobu 35 let ukazuje na krizi disciplíny, která se nyní pohybuje mezi módou, konjunkturou, stmíváním a nadějí. Zatím se i její název prosadil pouze v několika zemích a literární žánry tak víceméně setrvaly v rámci poetiky. Genologie – stejně jako jiné disciplíny – je invadována novými přístupy, zejména z oblasti areálových studií, kulturní antropologie a kulturologie, ale ani nové technologie, jež daly vznik novým žánrům, nemusí znamenat konec genologie v tradičním slova smyslu. Ukazuje se, že literární žánry poměrně citlivě reflektují společenské změny nebo je dokonce předvídají. Genologie jako samostatná disciplína je tedy nutná i z obecně společenského hlediska, navíc i z hlediska axiologického, neboť v rámci literárních žánrů se vytvářejí estetické hodnoty. Její budoucností je metodologická pluralita, pružnost a koncentrace na proměny literárních žánrů pod vnějšími i vnitřními tlaky. and The author of the present study deals with the contemporary state of literary genre studies (literary genology) as a discipline studying literary kinds and genres. Referring to his studies written during the period of 35 years he manifests the crisis of the discipline which moves nowadays between fashion, boom, twilight, and hope. For the present, even its name is being used in several countries only, and literary genres themselves more or less remained in the framework of poetics. Genre theory/genology – similarly as some other disciplines – is being invaded by new approaches, especially from the sphere of area studies, cultural anthropology and cultural studies, but even new technologies which gave birth to new genres need not mean the end of genology in the traditional sense of the word. It is being demonstrated that literary genres quite sensitively reflect social changes or even predict them. Genology/genre studies as an independent discipline si therefore necessary also from the social point of view, moreover from the axiological standpoint, as literary genres form a framework for the creation of aesthetic values. Its future consists in methodological plurality, flexibility and concentration on the modifications of literary genres under outer and inner impacts.
Autor přítomné studie se zamýšlí nad současným stavem literární komparatistiky a jejími perspektivami. Opakuje její základní cíle, na něž se v proudu nových metod a přístupů poněkud zapomnělo: na základě konfrontace a srovnávání hlouběji poznat literární artefakt a literární proces. Zde se nabízejí dvě cesty: rozšiřování půdorysu komparatistiky využitím nových přístupů, nebo její transcendence k jiným disciplínám, jako jsou areálová studia, kulturologie, gender studies, literární feminismus, imagologie nebo kulturní antropologie. Tertium datur: vyjít z klasického konceptu literární komparatistiky jako srovnávání textů a internacionalizovat literární proces zdůrazněním nadnárodních souvislostí národních literatur, což je zvláště užitečné v literární historii. Budoucnost literární komparatistiky by mohla spočívat v zachování její metodologické heterogenity, plurality přístupů a dostatečně širokého rámce, který by neomezoval, ale současně zachoval své hranice. and The author of the present study reflects upon the contemporary state of comparative literary studies and its perspectives. She repeats its elementary aims which were – in the stream on new methods and approaches – rather forgotten: on the basis of confrontation and comparison to deeper study a literary artefact and literary process. There are basically two ways: the widening of the platform of comparative literary studies by the application of new approaches and its transcendence towards other disciplines, such as area and cultural studies, literary feminism, imagology or cultural anthropology. Tertium datur: on the basis of classical concept of literary comparative studies as a textual comparison to internationalize the literary process through the accentuation of supranational contexts of national literatures which is extremely useful in literary history. The future of comparative literary studies might consist in the preservation of its methodological heterogeneity, plurality of approaches and a sufficiently wide framework which does not limit, but at the same time keeps its boundaries.