In this article, one tradition and one document, or more precisely, one tradition incarnated in one document is presented. This document is one particular copy of the Bible belonging to Barbora Čížková, who was born in Vojvodovo, a Czech village in north-western Bulgaria. Barbora Čížková's Bible may serve as a key to understanding her personal life, which was – thanks to her strong attachment to the Bible and its crucial position in her life – fully emblematic and typical for the whole particular tradition, which witnessed its heyday and most pronounced expression in Vojvodovo. Barbora Čížková used her Bible to keep records and take notes reflecting on events in her life (which was however integrally connected with the life of the whole Vojvodovo community). Thus, this copy of the Bible is an important and valuable document on several levels for analyzing Vojvodovo's religious tradition. and Text se zabývá pozicí a významem Bible v rámci (zdaleka nejen) náboženské tradice obyvatel jediné české vesnice v Bulharsku – Vojvodova, a to ve dvou hlavních polohách. Nejprve je popsána pozice Bible v uvedené tradici na úrovni celého příslušného společenství (s exkurzem do pre-vojvodovských dějin), následně je pak analyzována role, jakou Písmo hraje v konkrétním životě jedné z příslušnic dané komunity. Jako pramen příslušného rozboru přitom v daném případě slouží konkrétní výtisk Bible dotyčné vojvodovské rodačky, resp. její vpisky, zaznamenávané do jejího výtisku Písma již po několik desítek let. Jak ve vztahu ke kolektivním aspiracím, jakož i praxi vojvodovského společenství, tak i v kontextu konkrétního životaběhu jeho jedné členky přitom dospíváme ke strukturálně identickým závěrům, tedy ke zjištění, že na obou uvedených rovinách, tj. na rovině kolektivní, jakož i osobní, Bible představovala explicitní svorník a pilíř, tedy že pozice Písma byla v obou případech zcela klíčová. Studie je doplněna o krátký apendix na dané téma z pera uvedené vojvodovské pamětnice.
The significant Czech migration to Bulgaria in the late 19th and early 20th centuries was an interesting phenomenon both inside and outside of the field of Czech-Bulgarian relations. This study concerns one aspect of this migration: based on an analysis of published memoirs and correspondence, it presents the topic of the religiosity of those Czechs, and especially the Czech teachers who worked in Bulgaria. he study concludes that the Czech intelligentsia in Bulgaria either did not feel a need to express their religious belief and write about their experiences with religious ceremonies, or were entirely indifferent towards religious issues. and Poměrně početná česká migrace do Bulharska na konci 19. a začátku 20. století představuje zajímavý jev nejen česko-bulharských vztahů. V této studii na základě rozboru publikovaných vzpomínek, memoárů a dochované korespondence představím otázku náboženského vyznání Čechů, nejčastěji učitelů, kteří působili v Bulharsku. Z výzkumu sledovaných pramenů vyplývá, že příchozí z řad inteligence buď necítili touhu vyjadřovat své náboženské přesvědčení a psát o prožívání náboženských obřadů, nebo je otázky náboženství nechávaly zcela chladnými.
The text summarizes several indings from ethnographic ield research in the region of Poreče in northwest Macedonia (FYROM) in the years 2011–2014. hree presented annual festivities (Vodici, slava Petrovden, kukjna slava) are treated within the research of everyday culture in rural areas in the Balkans. Within the scope of folk religion the contribution deals with contemporary meanings of the festivities, their social function as manifestation of individual and group identity (individual religious identity, kin group maalo identity, identity of community of villagers and compatriots). and Text shrnuje několik poznatků z terénního výzkumu v regionu Poreče v severozápadní Makedonii (FYROM) v letech 2011–2014. Pojednává o současných slavnostech (Vodici, slava Petrovden, kukjna slava), které sleduje v rámci výzkumu každodennosti rurálního prostředí na Balkáně. V kontextu náboženství a lidové víry sleduje současný význam festivit s důrazem na jejich sociální funkci; jako projev individuální a skupinové identity (náboženská identita jednotlivce, identita příbuzenské skupiny maalo, sounáležitost společenství obyvatel vesnice a vysídlených rodáků).