Studie se zabývá řešením úloh z vybraných oblastí české syntaxe žáky 4.–9. ročníků základní školy. Na základě testových výsledků byla kvantitativně i kvalitativně analyzována a interpretována data získaná od více než 900 žáků čtyř pražských základních škol. Zjišťováno bylo: (i) jaká je úspěšnost žáků v řešení syntaktických úloh zaměřených na porozumění a aplikaci různých typů poznatků dle revidované Bloomovy taxonomie kognitivních cílů, (ii) jak žáci při řešení úloh zapojují soubor svých dosavadních znalostí (prior knowledge) a (iii) jak žáci při řešení úloh zapojují své školní znalosti syntaktického učiva. Z obsahového hlediska byly zkoumány dovednost transformace nevětného výrazu ve větu, dovednost identifikace syntaktických dvojic ve větě a dovednost určit počet vět v souvětí. Výsledky umožnily vyslovit závěry o dobrých dosavadních znalostech syntaxe žáků umožňujících řešení syntaktických úloh na jedné straně v kontrastu k nižší úrovni aplikace poznatků pojmově-terminologických na straně druhé. and The present paper examines how students between grades 4 and 9 solve syntactic tasks. The paper analyzes (both quantitatively and qualitatively) test results obtained from more than 900 students from four different Prague schools to establish: (i) student success rate in syntactic tasks examining the comprehension and application of various types of knowledge according to Bloom's revised taxonomy of cognitive goals, (ii) how students used their prior knowledge to solve such tasks, and (iii) how students used their knowledge of the syntactic curriculum while solving the tasks. The tests examined students' abilities to transform non-sentences into sentences, identify a syntactic pair in a sentence, and determine the number of clauses in a sentence. On the one hand, this study shows that the students' knowledge of syntax was substantial, which enabled them to solve syntactic tasks. On the other hand, the students struggled to use terminology correctly.
Studie se zabývá řešením úloh z české morfologie (tvarosloví) žáky 4.–9. ročníků základní školy. Na základě testových výsledků byla analyzována a interpretována data získaná od více než 1600 žáků šesti pražských základních škol. Cílem bylo a) z jistit, jaká je úroveň žákovských znalostí české morfologie na úrovni relativně ustáleného pojmového aparátu, jak jej ohraničuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání v oblasti určování slovních druhů a jejich morfologických charakteristik, a b) analyzovat a interpretovat výsledky žáků 4.–9. ročníků základních škol v testových úlohách, které byly zaměřeny na ověřování znalostí z téže oblasti české morfologie. Výsledky např. ukazují, že školní znalosti žáků z morfologie jsou vyšší než ze syntaxe – 75 % žáků základních škol 6. ročníků dokáže ve větě správně určit podstatné jméno a sloveso, 50 % žáků v 7. ročníku dokáže ve větě správně určit podmět a přísudek. Na základě těchto výsledků byly pojmenovány žákovské problémy při identifikování slovních druhů a při identifikování morfologických kategorií, které jsou tradičním pilířem morfologického vyučování (pro potřeby tohoto článku z jednodušeně nazvaným jako určování), a byly otevřeny diskusní otázky k možnému perspektivnímu řešení těchto problémů. and The study deals with the completion of tasks connected to Czech morphology by Czech 4th–9th grade students. Based on test results, data from more than 1,600 students from 6 Prague schools were analyzed and interpreted. The objective was a) to establish the quality of students' knowledge of Czech morphology on the level of a relatively stable conceptual apparatus as defined by the Framework Educational Program and b) to analyze and interpret the results of 4th–9th grade students on test tasks related to verifying knowledge of Czech morphology. The results show, for example, that students' school knowledge of morphology is better than their knowledge of syntax: 75% of 6th-grade students at primary school could correctly identify a noun and a verb in a sentence, and 50% of 7th-grade students could correctly identify a subject and a predicate. The results enabled us to recognize the specific problems which students have with identifying parts of speech and morphological categories, both of which are traditional pillars of morphological education. In the discussion, this study asks questions which lead to some potential solutions to the aforementioned problems.
Stať se zabývá českým jazykem a jeho vyučováním v období Protektorátu Čechy a Morava, a to především na středních školách. Na základě primárních pramenů spjatých s výukou češtiny, zejména programových materiálů, nařízení ministerstva školství, dobových učebnic, ale i epistolárních dokumentů, hledá odpověď na otázku, jak se oficiální školská politika promítala v reálné vyučovací praxi. Sleduje projevy dvou hlavních proudů ve vyučování – oficiálního proudu, reprezentovaného publikovanými materiály, a nonkonformního proudu, pronikajícího i do některých pasáží používaných učebnic. Obecně přitom platí, že učebnice i vyučovací praxe byly prostoupeny projevy jazykového vlastenectví, které dohlížecí protektorátní, nebo i říšské orgány tolerovaly. Hlavním zásahem do strukturního uspořádání vyučovacího předmětu bylo narušení jeho dosavadní nerozbornosti: k základním konstitutivním složkám, českému jazyku a české literatuře, školská administrativa přistupovala separačně, a je tedy nutno mezi nimi diferencovat. Zatímco obsah literárního vyučování byl potlačován a stávající učebnice byly nahrazeny jednotlivými díly ideologicky zatížené Nové čítanky, jazykové vyučování čerpalo v období války převážně ze svých dřívějších tradic a utrpělo menší regresi. To bylo způsobeno i faktem, že jazykové vyučování a jazykové učebnice neměly plnit primárně převýchovnou úlohu, tak jako to bylo úkolem „předmětu utvářejícího názor“, české literatury. Vyloučení dějin literatury z výuky bylo mnohdy v praxi částečně obcházeno tím způsobem, že byla jejich látka pod záminkou příkladů historického vývoje češtiny přesouvána do hodin českého jazyka. Značnou pozornost věnuje autorka koncepci, obsahu, kulturním stereotypům a hodnotovému vyznění Nové čítanky. Shrnuje, že poskytovala obraz Čechů jako národa s krásným folklorem a dosti bohatou kulturou, která se však mohla rozvíjet jen díky příznivému vlivu germánského kulturního génia, a národa původně spíše zemědělského, jemuž je vlastní hlavně manuální práce. Ideologická manipulace Nové čítanky podle ní byla – narozdíl od komunistických učebnic po únoru 1948 – spíše skrytá a spočívala v propojování vybraných hodnot národních a nacistických a v uvádění částečně pravdivých informací., The article is concerned with the Czech language and its instruction in the Protectorate of Bohemia and Moravia, especially at secondary schools. Using primary sources, in particular curriculum materials related to the teaching of Czech, regulations issued by the Ministry of Education, period textbooks, and also correspondence, the author seeks to explain how official education policy was projected into actual teaching practice. She examines two main currents of instruction – the official, as reflected in published materials, and the nonconformist, which even made its way into some passages of the textbooks used at the time. It is generally true, however, that textbooks and teaching practice were permeated with expressions of linguistic patriotism, which the supervisory bodies of the Protectorate or Reich tolerated. The main interference in the structural organization of teaching the subject was the dissolution of its previous unity: the bureaucrats in charge of education approached the basic constitutive components – the Czech language and Czech literature – separately and it is therefore now necessary to distinguish between them. While the content of the teaching of literature was suppressed and the existing textbooks were substituted for by individual volumes of the ideologically fraught Nová čítanka, Czech language instruction in this period drew mainly from the earlier traditions and suffered less. That was also because Czech language instruction and textbooks were not primarily meant for the task of re-educating, unlike the tasks of Czech literature, which was considered an ‘opinion-forming subject’. The exclusion of the history of literature from school instruction was in practice often circumvented by transferring its material, under the pretext of providing examples of the historical development of the language, to Czech lessons. The author pays considerable attention to the conception, content, cultural stereotypes, and values reflect in the Nová čítanka. She sums up by saying that it provided a picture of the Czechs as a nation with a splendid folk traditional and a rather rich culture, which, however, could develop thanks only to the favourable influence of the German cultural genius, and also a picture of the Czechs as a nation that was once mostly agricultural, for whom manual work is by and large the most suitable form of labour. The ideological manipulation of the Nová čítanka, according to the author, was – unlike the Communist textbooks after the takeover of late February 1948 – rather concealed and resided in combining selected, and national and Nazi values and providing only partly true information.