The paper focuses on fictional discourse, discourse about fiction and dynamic relations between them: the immediate impulse came from the recent analysis of parafictional statements proposed by François Recanati. A confrontation of basic theoretical assumptions (section I, II) will be followed by an alternative analysis: unlike Recanati’s version, it will not assume a switch to the mode of pretence as an ineliminable part of parafictional statements (III, IV). The aim will not be to replace one analysis by its rival but to show that the same sentence can be used not only to perform various functions, but also to perform the same (here: parafictional) function in various ways – and generally to demonstrate the variety of language games going on in this sphere (V). Special attention will be paid to their specific dynamics, including the fluctuation between the “serious” and fictional modes of speech (VI). and Hlavním tématem článku je povaha fikčního diskursu, diskursu o fikci a dynamické vztahy mezi nimi; bezprostřední výzvou, na niž text reaguje, je ale Recanatiho analýza parafikčních výpovědí (tvrzení typu „Ve Flaubertově románu je Ema mladá, senzitivní a poněkud lehkovážná žena“). Po vymezení hlavních rozdílů a shod v našem chápání role fikčních jmen v narativní fikci, vztahu mezi jejich referenty (předpokládanými v modu jako by) a fikčními postavami, úlohy předstírání atd. (kap. I, II) navrhnu ke zvážení alternativní analýzu: od Recanatiho verze se bude lišit tím, že nepředpokládá přechod do modu předstírání („pretence“, „make-believe“) jako neeliminovatelnou součást parafikčních tvrzení (kap. III, IV). Nepůjde přitom o to postavit proti sobě dvě konkurenční analýzy, ale ukázat, že tatáž věta může nejen plnit různé funkce, ale i plnit tutéž (např. parafikční) funkci různými způsoby – a obecně demonstrovat rozmanitost jazykových her probíhajících v této sféře (kap. V). Zaměříme se i na jejich specifickou dynamiku; zejména na případy, kdy vývoj komunikace převádí parafikční výpovědi (vykonávané v modu „seriózních“ tvrzení) se zpětnou platností do modu fikce, v zájmu zachování kontinuity konverzace nebo jejího obnovení na nové bázi (kap. VI). Poslouží nám jako příklady dynamických přechodů mezi fikčním a ne- -fikčním režimem řeči a jako doklad faktu, že status našich výpovědí může být nejen potvrzen („ratifikován“), ale i revidován v průběhu komunikace. Závěrečná série komentovaných příkladů (kap. VII) se zaměří na případy (intertextově založené parafikční výpovědi), v nichž se výkony, které od mluvčího vyžaduje parafikční tvrzení v Recanatiho a autorově pojetí, radikálně liší svou náročností.
The author focuses on the role of propositions and images in the constitution of the fictional world of a narrative literary work. He critically examines Martínez-Bonati's idea of the "alienation" of sentence-meanings in images, based on Husserl's notion of fulfillment (Erfüllung). In particular: 1. He points out that not only expressed propositions, but also other (emotional and style-determining) parameters of sentence-meanings and even failures or disturbances in expressing propositions can participate in generating acts of imagination with mimetic functions. 2. He argues that the notion of fulfillment (as applied to sentence meanings) should be extended so as to include all experiences with mimetic function: visual images should be approached as one of the variety of kinds of (literarily-productive) imaginative fulfillment. 3. He rejects the interpretation of fulfillment as alienation (or dissolution) of meanings in images: among other things, he argues that this would eliminate the communicative scheme within which the interpretation of a text of narrative fiction takes place., Petr Koťátko., and Obsahuje poznámky a bibliografii