First part of the text presents a historical excursion searching for the genesis of Popper’s philosophical views in the interwar Vienna. It analyzes the actual writing process and circumstances that surrounded Popper’s work on Die beiden Grundprobleme der Erkenntnistheorie. The aim of this section is to evaluate Popper’s reception and intellectual self-development through the denial of logical positivism. The second “internalist” segment of this article further examines the Grundprobleme itself through the analysis of Popper’s specific interpretation of Kant’s transcendental idealism. We will confront Seubert’s claim that through Die beiden Grundprobleme der Erkenntnistheorie Popper definitely and knowingly accepts Kant’s stance. We show that even though Popper adopted Kant’s transcendental method of questioning, he had later criticized certain aspects of Kant’s transcendental method. As a result, Popper establishes the so called genetic apriorism, which dwells on his own version of the deductive psychology of knowledge. and První část textu představuje historickou exkurzi, která hledá vznik Popperových filozofických názorů v meziválečné Vídni. Analyzuje skutečný proces psaní a okolnosti, které obklopovaly Popperovu práci na Die beiden Grundprobleme der Erkenntnistheorie . Cílem této části je zhodnotit přijetí Poppera a intelektuální sebe-rozvoj prostřednictvím odmítnutí logického pozitivismu. Druhý "internistský" segment tohoto článku dále zkoumá problém Grundprobleme analýzou specifické interpretace Kendova transcendentálního idealismu. Budeme konfrontovat Seubertova tvrzení, že prostřednictvím Die beiden Grundprobleme der Erkenntnistheorie Popper rozhodně a vědomě přijímá Kantův postoj. Ukazujeme, že i když Popper přijal Kantovu transcendentální metodu dotazování, později kritizoval některé aspekty Kantovy transcendentální metody. V důsledku toho Popper zavádí takzvaný genetický apriorismus, který se zabývá jeho vlastní verzí deduktivní psychologie znalostí.
Stať se zaměřuje na výklad Popperovy rané teorie poznání v díle Die beiden Grundprobleme der Erkenntnistheorie. Soustředí se přitom především na jeho originální a překvapivě podrobné interpretace Kantova transcendentálního idealismu. Popper se nechává Kantem v mnohém inspirovat: využívá například jeho transcendentální způsob tázání a také myšlenku, že každé poznání skutečnosti spočívá v existenci zákonitostí. Zároveň Kanta na druhé straně kritizuje kvůli kruhovému zdůvodnění transcendentálního idealismu prostřednictvím transcendentální dedukce, jež navíc Poppera dovádí až ke kritice zaměňování epistemologických a psychologických aspektů poznání u Kanta. Popper totiž rozlišuje teorii poznání a psychologii poznání, přičemž neuznává formální apriorismus v epistemologickém smyslu, nýbrž pouze genetický apriorismus ve smyslu kognitivně psychologickém. Popperova interpretace Kanta nicméně není prosta určitých nedorozumění, především opomíjí rozdíl mezi „čistou přírodní vědou“ a „empirickou fyzikou“., The paper puts forth an interpretation of Popper’s early theory of knowledge that is found in the work Die beiden Grundprobleme der Erkenntnistheorie. It mainly, however, focuses on his original and surprisingly detailed interpretations of Kant’s transcendental idealism. Popper is inspired by Kant in many things: he, for example, makes use of Kant’s transcendental method of inquiry and also the discovery that all knowledge of reality lies in the existence of laws. At the same time, however, he criticizes Kant because of the circular reasoning of transcendental idealism by means of transcendental deduction, which additionally leads Popper to exchange the epistemological and psychological aspects of knowledge. Although Popper distinguishes between the theory of knowledge and the psychology of knowledge, he does not recognize formal apriorism in the epistemological sense but only genetic apriorism in the cognitive psychological sense. Popper’s interpretation of Kant is not however free from certain misunderstandings as it ignores the difference between “pure natural science” and “empirical physics.”., and Die vorliegende Abhandlung befasst sich mit der Interpretation von Poppers früher Erkenntnistheorie in dessen Werk Die beiden Grundprobleme der Erkenntnistheorie. Das Hauptaugenmerk liegt dabei auf der dort enthaltenen originalen und überraschend detaillierten Interpretation von Kants transzendentalem Idealismus. Popper lässt sich von Kant in vielerlei Hinsicht inspirieren: Er nutzt beispielsweise Kants transzendentale Fragestellung sowie die Entdeckung, dass jede Erkenntnis der Wirklichkeit in der Existenz einer Gesetzmäßigkeit besteht. Andererseits kritisiert Popper Kant aber auch wegen des Zirkelschlusses der Begründung des transzendentalen Idealismus durch transzendentale Deduktion, was Popper überdies bis hin zur Vertauschung der epistemologischen und der psychologischen Aspekte der Erkenntnis führt. Popper unterscheidet zwar Erkenntnistheorie und Psychologie der Erkenntnis, erkennt jedoch den formalen Apriorismus im epistemologischen Sinne nicht an, sondern lediglich den genetischen Apriorismus im kognitiv-psychologischen Sinne. Poppers Kant-Interpretation ist dabei nicht frei von gewissen Missverständnissen: Popper übersieht insbesondere den Unterschied zwischen „reiner Naturwissenschaft“ und „empirischer Physik“.
This study presents a systematic treatment of the critical rationalism of the German philosopher Hans Albert, a follower of Karl R. Popper. On the basis of an analysis of his key works (Traktat über kritische Vernunft, Die Wissenschaft und die Fehlbarkeit der Vernunft, Kritischer Rationalismus, Kritische Vernunft und Rationale Praxis etc.) the eight main methodological tenets of his philosophical conception are presented. They are: 1. universal criticism, 2. consequentialist fallibilism, 3. methodological revisionism, 4. critical realism, 5. theoretical pluralism, 6. constructive metaphysics, 7. the postulate of a single method of science, and 8. a proposal of a way of life. In reference to each of these tenets, the author explains the intellectual tradition in contrast to which Albert defines his own position and, at the same time, considers several critical objections to Albert’s assumptions. The study thus provides a relatively complex view of the subject-matter in question.