Nástěnná monochromatická malba: nalevo Latona, ruce vztažené do stran, vedle ní dvě děti (Apollón a Diana). Na pravé straně postavy tří Lyčanů, dva z nich již změněni v žáby (jedna ze žáb drží srp). Výjev je zasazen do krajinného rámce. and Autor nástěnné malby použil grafickou ilustraci k Ovidiovým Metamorfózám (Baur 1641), kterou doslova převzal.
Nástěnná monochromatická malba: vpravo nádrž na vodu v ní se shlíží Narcis. and Autor nástěnné malby použil grafickou ilustraci k Ovidiovým Metamorfózám (Baur 1641), kterou doslova převzal.
Skupina žen a mužů na balustrádě před sochou (asi Venuše), ilustrace veršů antického římského satirika Persia 5, 117 a 5, 53 (překlad J. Hejnic: "Z Hloubi zvrhlého srdce chováš záludnou lišku; Každý má svoje přání a nežijem jednotvárně"). Dnes už jen část, asi původně mnohem víc vyobrazení. Autor asi ze severní Itálie, nebo ovlivněn touto malbou. Malba souvisí s okruhem Václava z Rovného a Petra z Rožmberka. Majitelem tohoto domu byl pravděpodobně Václav Albín (Bílek) z Helfenburka (1500 - 1577), studoval na univerzitě, byl rožmberským kancléřem a archivářem, byl majitelem domu na náměstí č. 4 a v dnešní Rooseveltově ulici 28. Malby byly asi ještě v 16. století zabíleny. and Doklad raného krumlovského humanismu. Recepce méně známého antického římského autora satir (Aules Persius Flaccus, 34-62 po K.).
Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním žena s pokrytou hlavou a věncem na hlavě, levou rukou opírá o klín kniíhu s nápisem, pravou rukou na nápis ukazuje. and Portrét filosofa doprovází alegorická postava představující patronku theologie, kterou identifikuje tradiční nápis. Se shodným doprovodným nápisem "divinarum rerum notitia" je Theologie prezentována například ve výzdobě slavnostního sálu bývalé vídeňské university Marie Terezie (1753 - 1755).
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod medailonem žena s pokrytou hlavou, na hlavě hvězdný diadém, na klíně rozevřená kniha s nápisem. and Řecký filosof Aristotelés ze Stageiry (384 př. Kr. - 322 př. Kr.) je považován za nejvýznačnější osobnost starověku, zakladatele vědeckého myšlení. Vybudoval základy mnoha pozdějších vědeckých oborů. Je považován za autora asi 400 spisů z oblasti logiky, přírodní filosofie, etiky, psychologie a politiky. Kolem roku 335 př. Kr. založil v Athénách svou vlastní filosofickou školu (Lykeion), jejíž součástí byla také rozsáhlá knihovna. Ženská alegorická postava odkazuje na Aristotelovo obsáhlé dílo, které reprezentují spisy etické a přírodovědné (Philosophia moralis et naturalis).
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod portrétem sedící postava - žena, hlava pokrytá, ňadra odhalená, pravou rukou drží hada, na klíně má misku (Hygeia ). and Na portrétní fresce je zachycen Hippokratés z Kósu (patrně 460 - 380 př. Kr.), který je považován za nejslavnějšího řeckého filosofa, lékaře a zakladatele moderní medicíny; jako první věnoval pozornost pozorování symptomů nemocí, jako první též propagoval individuální přístup k nemocným. Je autorem spisů známých jako "Corpus Hippocraticum" (Hippokratovský soubor) obsahujících výzkumy v oblasti anatomie, chirurgie, dietetiky a fyziologie. Ženská postava v podobě Hygeie je personifikací medicíny.
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, hlava zavinutá, ňadra odhalená, v pravé ruce drží globus, kterého se levou rukou dotýká. and Na portrétu je zobrazen Alexander von Humboldt (1769 - 1859), všestranný polyhistor a cestovatel. Zabýval se mnoha vědeckými disciplínami (fyzikou, chemií, mineralogií, geologií, vulkanologií, klimatologií, zoologií i astronomií) a navštívil mnoho vzdálených zeměpisných lokalit (kromě Evropy také Ameriku, Rusko a Střední Asii), kde sbíral minerály, horniny a rostliny. Proto jeho portrét doprovází personifikace Geografie.
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, hlava nepokrytá, ňadra odhalená, pravou rukou zapisuje do knihy spočívající na klíně, v levé ruce drží sextant, za ní na zemi nádoba. and Na portrétní malbě je zachycen Galileo Galilei (1564 - 1642), italský matematik, astronom a filosof, profesor matematiky na univezitě v Padově a Pise, ovlivněný v počátcích svého bádání Aristotelovými představami o fungování vesmíru. Uskutečnil mnoho vlastních astronomických pozorování, objevil například sluneční skvrny, čtyři měsíce Jupitera a fáze planety Venuše. Kvůli svým převratným názorům se dostal do sporu s církví a některé ze svých závěrů o fungování vesmíru byl nucen odvolat. Alegorická postava ženy pod portrétem patrně představuje Astronomii.
Nárožní budova universitní knihovny (Eötvös Loránd tudományegyetem, Egyetemi kőnyvtár) byla navržena architektem Skalitzkym a zbudována v letech 1873 - 1876. Na fasádě, po celém obvodu stavby, jsou ve druhém patře vymalovány fresky, jejichž autory jsou Károly Lotz (figury, 1875) a Than Mór (portrétní medailony ?). Na hlavním průčelí čtyři kompozice, na bočním průčelí osm výjevů. Jsou tu medailony s portréty významných filosofů a učenců, pod nimi alegorické ženské postavy. Medailon s fiktivním portrétem a nápisem, pod ním sedící žena, hlavu pokrytou, v levé ruce drží planetu, v pravé sošku (hermovka s hieroglyfy, na hlavě má hradební korunu), za ní letící kometa. and Narážkou na výzkumy Newtona v oblasti pohybu nebeských těles, například je autorem teorie o pohybu Měsíce, je ženská postava, umístěná pod portrétem, personifikující přírodní vědy.