Search

Start Over Subject teorie vědy

53. Role-playing jako živný roztok sociálna: experimentální metoda?

Creator:
Martin Buchtík and Hampejs, Tomáš
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
teorie vědy, theory of science, aktivní role-playing, výzkumné metody v sociálních vědách, experiment v sociálních vědách, sociální kognice, active role-playing, research methods in social sciences, experimental in social sciences, social cognition, 12, and 00
Language:
Czech
Description:
Text představuje aktivní role-playing jako výzkumnou experimentální metodu v  sociálních vědách. Zasazuje role-playing do  rámce simulačních výzkumných metod, rozkrývá jeho epistemologii a dosavadní metodologická uchopení zejména v  sociální psychologii. Hlavní linií textu je obhajoba epistemologických kvalit metody a experimentu v sociálních vědách obecně. Inspiračním zdrojem je zde na jedné straně Latourova kvalitativní sociologie asociací, tázající se po  původu sociality a problematizující samotný předmět sociálních věd, tj. sociálno. A na druhé straně přístupy naturalizující sociálně-vědné výzkumy propojením s  kognitivní vědou. V tomto ohledu je naším klíčovým předpokladem pro smysluplné uchopení sociální reality v  její simulované podobě shodnost kognitivních mechanismů skutečného i simulovaného jednání. V pojetí textu jsou oba zdroje spojeny jejich akcentem na  tematizaci sociálna jako inter-psychologického fenoménu mezi tradiční mikro a  makro úrovní. Analogií s  Petriho miskou text promýšlí posunutí původní metody situační sociální psychologie směrem k  využití konstruovaných diegetických liminálních situací jako svého druhu laboratoří sociálna., Article introduces active role-playing as a research experimental method in the social sciences. It frames role-playing to the simulating research methods, opens its epistemological properites and methodological conceptions in social psyschology. Main argument constructs the defense of epistemological properties of active role-playing as an experimental method in the social sciences in general. Th e inspiring source is one the side Latour’s sociology of associations, which problematizes the very subject of social sciences, the sociality itself and on the other side the naturalizing approaches connecting social sciences and cognitive science. In this context main argument for meaningfulness of simulated social reality lies in the usage of the same cognitive mechanisms in the real and simulated social interaction. In the article perspective both sources are united by their accent on perceiving social reality as fundamentaly inter-psychological phenomenon between the traditional conpcetions micro and macro level. Through analogy of Petri dish article conpcetualizes shift of the original method of situational social psychology toward utililization of designed diegetic liminal situations as laboratories of the social., and Martin Buchtik, Tomáš Hampejs.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

54. Shadows over Shulamith: Giordano Bruno´s De umbris idearum and the Song of Songs

Creator:
Sergius Kodera
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
teorie vědy, theory of science, Giordano Bruno, biblická exegeze, Origénes, umění paměti, filosofická antropologie, biblical exegesis, Origen, art of memory, philosophical anthropology, 12, and 00
Language:
Czech
Description:
Článek pojednává o jednom verši z biblické Písně písní (2,3) v jedné z ústředních pasáží první publikované knihy Giordana Bruna, která pojednává o umění paměti. De umbris idearum [O stínech idejí] neusiluje jen o zlepšení paměťových schopností, ale předjímá také podmínky a hranice poznání v Brunové nové infinitní kosmologii. Tento příspěvek vychází z relevantní sekundární literatury k tomuto tématu a představuje De umbris obecně v kontextu Brunovy filosofie. Soustředí se na Brunovo napodobování Origénova komentáře k této pasáži z Písně písní. Článek detailně analyzuje důvody Brunovy subverze tradiční exegetické tradice, která byla výrazně ovlivněna Origénovým spiritualizovaným čtením Písně písní. Brunovo zcizení Origénova komentáře se nakonec ukazuje jako mise en abyme, manýristická strategie reprezentace. Ta jen odráží vlastní metodu, která tvoří základ Brunova umění paměti, ale která se dá chápat také jako vědomé rozvracení exegetických tradic obecně., This article focuses on the use of one verse from the Biblical Songs of Songs (2. 3) in central passages of Giordano Bruno’s first published book on the art of memory. De umbris idearum [On the Shadows of Ideas] not solely aims at improving mnemonic capacities, it also envisages the preconditions and limits of cognition in Bruno’s new inifitist cosmology. Taking relevant scholarly literature on the topic as a point of departure, this contribution presents De umbris in the context of Bruno’s philosophy in general; it focuses on Bruno’s evocation of Origen’s commentary on that passage in the Song of Songs. The article analyzes in detail the reasons for Bruno’s subversion of the traditional exegetic tradition that was massively influenced by Origen’s spiritualized reading of the Song of Songs. Bruno’s misappropriation of the Origen’s commentary turns out to be a mise en abyme, a mannerist strategy of representation. It not only reflects the very method that underlies Bruno’s art of memory, but is also to be understood as a conscious subversion of exegetic traditions in general., and Sergius Kodera.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

55. Sociální inovace: doba hledání a tříbení

Creator:
Loudín, Jiří
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
teorie vědy, theory of science, sociální inovace, netechnologická inovace, sociální cíle, sociální podnikání, social innovation, non-technological innovation, social goals, social entrepreneurship, 12, and 00
Language:
Czech
Description:
Přehledová studie sle duje a analyzuje proměny pojmu sociální inovace. Na základě silné společenské poptávky se z původně dílčí, teoreticky nediskutované a nefi xované kategorie stává kategorie obecná. Pokrývá širokou oblast nemateriálních inovací a zároveň se profiluje jako aktivita normativní a intencionální, zaměřená na obecně uznávané sociální cíle. Co do ideově-hodnotových orientací současných koncepcí sociálních inovací studie identifi kuje kromě mainstreamu, který zůstává u otevřených hodnotových charakteristik, ještě směr emancipačně-mobilizační a  sociálně-tržně odpovědný. V epistemologické rovině se teoretici sociálních inovací hlásí především k  praktickému experimentování, pragmatismu, teorii komplexnosti a principům transdisciplinarity., This essay reviews and analyzes the development of the concept of social innovation. In the wake of increasing societal demand, an initially partial and undertheorized category has developed into a general concept, which covers a broad field of immaterial innovation and presents itself as a normative and intentional practice. Among various ideological orientations, the study identifies a mainstream approach with its open attitude towards values, emancipatory-mobilizing stance and a socially- and market-responsible approach. At an epistemological level, theorists of social innovation typically embrace practical experiments, pragmatism, complexity theory and the principles of transdiciplinarity., and Jiří Loudín.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

57. Sociologie jako cesta ke štěstí: česká verze

Creator:
Zdeněk R Nešpor
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
teorie vědy, štěstí, pokrok (filozofie), theory of science, happiness, sociologie - dějiny náboženství, sociologie a náboženství, česká sociologie, sociology - history of religion, sociology and religion, Czech sociology, progress, 12, and 00
Language:
Czech
Description:
Zájem současné sociologie a  dalších společenských věd o  výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla "štěstí“ poskytovat a  nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně náboženský charakter je patrný i  v  rané české sociologii v  dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později (někdy jen dočasně) u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v  meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a  Jana Duška. Z  hlediska vývoje české sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z  nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z  aspektů dobových teoretických úvah o  společnosti, jejím uspořádání a  vývoji, na  který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology "omezoval“ vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k  sociálnímu reformismu, oddělovali jej od  teoretické sociologie, "sociologie vedoucí ke štěstí“ nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projektech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v  případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu., The engagement of contemporary social sciences in happiness studies blurs the fact that, originally, it was sociology that offered to provide “happiness” with the intention of replacing religious approaches. The implicitly religious nature of the “happiness” movement was characteristic of early Czech sociology (e.g. Emanuel Makovička) and it was adopted by certain followers and epigones of T.  G. Masaryk as late as during the interwar years (Ladislav Kunte, R.  I.  Malý, Alexandr Sommer-Batěk, Jindřich Fleischner and Jan Dušek). Whereas Masaryk himself and academic sociologists as a  whole were “restricted” by the rules of scholarly work, or they made a clear distinction between their academic and social-reformist engagement, the afore-mentioned, predominantly amateur, sociologists fully employed “sociology as a way to happiness” in their ambitious visions and reformist projects. Th eir largely stillborn eff orts had (fortunately) a minimal impact on both society and the study thereof, but their efforts should not be forgotten entirely since they represent an important element of early Czech sociology., and Zdeněk R. Nešpor.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

58. Sociology’s rhythms: temporal dimensions of knowledge production

Creator:
Vostal, Filip
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
teorie vědy, sociologie, theory of science, sociology, čas/časovost, zrychlení, kultura auditu, časový tlak, time/temporality, acceleration, audit culture, time-pressure, 12, and 00
Language:
Czech
Description:
From the temporal perspective, this article examines shifts in the production of sociological knowledge. It identifies two kinds of rhythms of sociology: 1) that of sociological standpoints and techniques of investigation and 2) that of contemporary academic life and culture. The article begins by discussing some of the existing research strategies designed to “chase” high-speed society. Some, predominantly methodological, currents are explored and contrasted with the “slow(er)” instruments of sociological analysis composed of different, yet complementary, modes of inquiry. Against this background, the article stresses that it is through the tension between fast and slow modes of inquiry that sociology reproduces itself. The subsequent part explores the subjective temporal experience in contemporary academia. It is argued that increasing administration and auditing of intellectual work signifi cantly coshapes sociological knowledge production not only by requiring academics to work faster due to an increasing volume of tasks, but also by normalizing time-pressure. The article concludes by considering the problem as to whether the increasing pace of contemporary academic life has detrimental consequences for the more organic reproductive rhythms of sociology., Tento článek zkoumá proměny produkce sociologického vědění, a to z perspektivy temporality (časovosti). Odlišuje dva druhy sociologických rytmů: první souvisí se sociologickými hledisky and technikami zkoumání, druhý potom se současnou podobou akademické kultury. Článek se nejprve zabývá několika existujícími výzkumnými strategiemi určenými ke „stíhání“ vysokorychlostní společnosti. Některé, především metodologické proudy jsou podrobeny diskuzi a  porovnány s „pomalými/pomalejšími“ nástroji sociologické analýzy, sestávajících se z  odlišných, avšak komplementárních způsobů šetření. V  této souvislosti článek zdůrazňuje, že napětí mezi rychlými a  pomalými způsoby šetření tvoří reprodukční předpoklady sociologie. Následující část se zabývá subjektivní časovou zkušeností v  podmínkách soudobého akademického světa. Článek tvrdí, že zvyšující se adp ministrativa a auditování intelektuální práce značně spoluutváří výrobu sociologického vědění; a to nejen proto, že akademičtí pracovníci jsou díky vzrůstajícímu počtu úkolů nuceni pracovat rychleji, ale také kvůli normalizaci časového tlaku. Závěrem je pojednáno o tom, do jaké míry lze tvrdit, že tempo současného akademického života má neblahé důsledky pro organické reprodukční rytmy sociologie., and Filip Vostal.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

60. Současné vědecké poznatky o vnímání: voda na mlýn pragmatismu?

Creator:
Jaroslav Peregrin
Format:
print, bez média, and svazek
Type:
model:article and TEXT
Subject:
teorie vědy, teorie, pragmatismus, theory of science, theory, pragmatism, vnímání, konání, praxe, perception, action, praxis, 12, and 00
Language:
Czech
Description:
Nedávné vědecké poznatky týkající se lidského vnímání a lidského konání naznačují, že nejenom není konání bez vnímání (což není až zase tak překvapivé), ale že není ani vnímání bez konání (což už je mnohem překvapivější). Zcela se mění pohled na to, jak lidé vnímají (nejlépe zdokumentováno je to v případě vidění); a objevují se dokonce i extrémní názory, že vnímání a konání jsou vlastně jednou a toutéž věcí. Podobně se v důsledku zkoumání motivačních struktur stojících v základu tvorby teorií rozmývá ostrou hranici mezi teorií a praxí. Zdá se mi, že tohle všechno je poněkud překvapivá voda na mlýn filosofického pragmatismu., Recent scientific results concerning human perception and human action indicate, that not only there is no action without perception (which would not be so surprising), but also that there is no perception without action (which is much greater surprise). The view of how humans perceive has completely changed (as best documented in the case of vision); and there appear even such extreme views as that perception and action are in fact one and the same thing. Similarly, the research of the motivation structures in the foundation of theory forming erases the sharp boundary between theory and praxis. It seems to me that this is a somewhat surprising grist to the mill of philosophical pragmatism., and Jaroslav Peregrin.
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public