Ústředním motivem této studie je ustavení vztahu mezi dvěma dimenzemi utváření: konceptuálního procesu vytváření filosofických hraček (tj. přepracování existujících filosofických pojmů s ohledem na jejich potenciál coby „operativních konstruktů“, odvozeného zejm. z myšlení Gillesa Deleuze a Félixe Guattariho) a jejich současného využití pro analýzu nedávného transdisciplinárního uměleckého díla (Fragmentovaného orchestru Jane Grant, Johna Matthiase a Nicka Ryana). Díky tomuto strategickému posunu ztrácí teorie povahu vysvětlení a ilustrace. Filosofie se coby hračka naopak stává způsobem zhodnocení komplexity specifické umělecké kompozice z hlediska jejího estetického potenciálu. Přispívá k rozvoji metastabilních podmínek vzájemné rezonance mezi heterogenními modalitami tvorby., Thee central topic of this essay consists into establishing a relation between two dimensions of formation: the conceptual process of creating philosophical toys - that is of reelaborating existing philosophical concepts, mainly deriving from the thought of Gilles Deleuze and Félix Guattari, in terms of their potential as ‘operative constructs’ - and their parallel redeployment towards the specific problem of analyzing a recent transdisciplinary artwork (The Fragmented Orchestra by Jane Grant, John Matthias and Nick Ryan). By means of this strategical shift, theory looses its character of explanation and illustration. Philosophy as toy becomes rather the matter of evaluating the complexity of a specific artistic composition in terms of its aesthetic potential. It contributes towards developing metastable conditions of mutual resonance between heterogeneous modalities of creation., and Claudia Mongini.
Studie uvádí tematické číslo časopisu Teorie vědy věnované aktualizaci koncepce "filosofických hraček“ – predmětů a přístrojů určených k experimentálnímu vědeckému zkoumání, jež zároveň výrazně ovlivnily utváření moderní vizuální kultury. Abychom plně porozuměli povaze těchto přístrojů a typů zkušeností, již sebou přinášejí, je třeba jejich původ situovat do experimentální vědy a estetiky osmnáctého století a chápat je jako percepční a kognitivní extenze., The article introduces a thematic issue of the journal theory of Science that attempts to revive the category of “philosophical toys” – objects and instruments designed for experimental scientific research that simultaneously played crucial role in the creation of the modern visual culture. It claims that to fully understand their nature and the kind of experience philosophical toys induce, it is necessary to situate their origins in eighteenth-century experimental science and aesthetics and proposes to approach them as perceptual and cognitive extensions., and Tomáš Dvořák.
Tato studie se věnuje rané fázi mikroskopického zkoumání přírody Antoni van Leeuwenhoeka (1632-1723), které představil ve své korespondenci členům Royal Society. Studie se zaměřuje na období od navázání styku s Royal Society (1673) až do roku 1680, kdy byl Leeuwenhoek zvolen členem společnosti. Z metodologického hlediska studie uplatňuje na Leeuwenhoekovy dopisy členům Royal Society přístup, který představili autoři Steven Shapin a Simon Schaffer v knize Leviathan and the Air-Pump (1985). Pokouší se zjistit, jestli se v Leeuwenhoekových dopisech objevují tři strategie, (materiální, literární a sociální), které Shapin a Schaffer přisoudili Robertu Boylovi. Studie potvrzuje, že závěry britských autorů platí i pro jiné vědce., The aim of the study is to discuss the early microscopic examination of nature, introduced by Antoni van Leeuwenhoek (1632-1723) in his letters to the Royal Society. The paper focuses on period from the establishing of contact with the Royal Society (1673) to the electing of Leeuwenhoek the member of the Society in 1680. From the methodological point of view the study uses the approach which Steven Shapin a Simon Schaffer presented in their book Leviathan and the Air-Pump (1985). The study tries to find out to what extent it is possible to understand Leeuwenhoek's letters as expressing three technologies (material, literary, and social) proposed by the British authors. The paper shows that the Shapin's and Schaffer's understanding of experimental science of Robert Boyle is transferrable to other scientists., and Monika Špeldová.