Over a century ago, hyperplasia and hypertrophy of astrocytes was noted as a histopathological hallmark of multiple sclerosis and was hypothesized to play an important role in the development and course of this disease. However until today, the factual contribution of astrocytes to multiple sclerosis is elusive. Astrocytes may play an active role during degeneration and demyelination by controlling local inflammation in the CNS, provoking damage of oligodendrocytes and axons, and glial scarring but might also be beneficial by creating a permissive environment for remyelination and oligodendrocyte precursor migration, proliferation, and differentiation. Recent findings from our lab suggest that brain lipid binding protein (FABP7) is implicated in the course of multiple sclerosis and the regulation of astrocyte function. The relevance of our findings and data from other groups are highlighted and discussed in this paper in the context of myelin repair., M. Kipp ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Multiple sclerosis (MS) is one of the most common neurological diseases. This neurodegenerative autoimmune disease manifests as inflammatory and demyelinating impairment of the central nervous system (CNS). Although some studies demonstrated associations between altered steroidogenesis and pathophysiology of MS as well as the importance of steroids in the pathophysiology of MS, the knowledge concerning the steroid metabolome in female patients is limited. Hence, 51 steroids and steroid polar conjugates were measured in the serum of 12 women with MS, untreated with steroids and 6 agecorresponding female controls with the use of gas chromatography - mass spectrometry (GC-MS). The data were processed using age adjusted ANCOVA, receiver operating characteristics (ROC) analysis and orthogonal projections to latent structures (OPLS). Our data show higher levels of circulating C21 steroids including steroid modulators of ionotropic type A γ-aminobutyric acid (GABA A) receptors and glutamate receptors. Furthermore, the levels of GABAergic androsterone and 5-androsten-3β,7α,17β-triol were also higher in the female MS patients. In conclusion, the data demonstrate higher levels of circulating C21 steroids and their polar conjugates and some bioactive C19 steroids in women with MS, which may influence neuronal activity and affect the balance between neuroprotection and excitotoxicity., R. Kanceva, L. Stárka, L. Kancheva, M. Hill, M. Veliková, E. Havrdová., and Obsahuje bibliografii
Multiple sclerosis (MS) is a chronic inflammatory and demyelinating disease of the central nervous system. In addition to the genetic, epigenetic and immunological components, various other factors, e.g. unhealthy dietary habits, play a role in the MS pathogenesis. Dietary intervention is a highly appealing approach, as it presents a simple and relatively low risk method to potentially improve outcomes in patients with brain disorders in order to achieve remission and improvement of clinical status, well-being and life expectancy of patients with MS. The importance of saturated fat intake restriction for the clinical status improvement of MS patients was pointed for the first time in 1950s. Recently, decreased risk of first clinical diagnosis of CNS demyelination associated with higher intake of omega-3 polyunsaturated fatty acids particularly originating from fish was reported. Only few clinical trials have been performed to address the question of the role of dietary intervention, such is e.g. low saturated fat diet in MS treatment. This review summarizes current knowledge about the effect of different dietary approaches (diets low in saturated fat and dietary supplements such as fish oil, lipoic acid, omega-3 polyunsaturated fatty acids, seeds oils, high fiber diet, vitamin D, etc.) on neurological signs, patient’s well-being, physical and inflammatory status. So far the results are not conclusive, therefore much more research is needed to confirm and to understand the effectiveness of these dietary interventions in the long term and well defined studies., A. Penesová, Z. Dean, B. Kollár, A. Havranová, R. Imrich, M. Vlček, Ž. Rádiková., and Obsahuje bibliografii
Naším cílem bylo přispět k objasnění funkčních mozkových změn u pacientů trpících neuroboreliózou a porovnání těchto výsledků s nálezy u pacientů s definitivní roztroušenou sklerózou (RS). Pomocí zrakových evokovaných potenciálů (VEPs) jsme testovali paralelní subsystémy zrakového kortexu (ventrální a dorsální) aktivované anatomicky oddělenými vstupy (parvocelulárním a magnocelulárním), abychom zjistili úroveň jejich postižení při onemocnění neuroboreliózou. U 39 pacientů s definitivní RS a u 100 pacientů s diagnózou neuroborelióza jsme analyzovali VEPs zaznamenané při stimulaci reverzací struktury (R-VEPs) a VEPs vyvolané počátkem pohybu struktury (MVEPs). Z 25 pacientů s RS, u kterých jsme zjistili patologické prodloužení latence hlavního vrcholu R-VEPs (P100), bylo u 14 pacientů nalezeno také prodloužení latence hlavního vrcholu M-VEPs (N160). Naprosto opačnou tendenci jsem zaznamenali u pacientů s neuroboreliózou, kde ze 46 případů s patologickými M-VEPs jsme jen u 14 nalezli současné postižení R-VEPs. Naše studie prokázala funkční poškození zrakové dráhy u části pacientů s neuroboreliózou, které je narozdíl od RS charakterizováno převážným postižením magnocelulárního/dorsálního systému., Jana Szanyi, Z. Kubová, M. Kuba, J. Kremláček, J. Langrová, R. Taláb, K. Honegr, J. Szanyi, and Lit.: 28
Roztroušená skleróza (RS) je autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému. Onemocnění má u 10?15 % pacientů benigní (remitentní) průběh, stupeň vezikouretrální dysfunkce však nebývá v korelaci s relativně příznivým neurologickým nálezem. Mikční obtíže nejčastěji korelují s mírou spastické paraparézy dolních končetin. Cílem prospektivní studie bylo posoudit ev. pozitivní vliv neurologické léčby interferonem-beta na vývoj mikční dysfunkce ve srovnání s kombinovanou imunosupresí u pacientů se stejnou formou RS. Soubor tvoří celkem 98 pacientů s remitentní formou RS, sledovaných od června 2002 do srpna 2006. 50 pacientů bylo léčeno kombinovanou imunosupresí a 48 pacientů léky první volby. Na základě urologického a urodynamického vyšetření byla aplikována léčba dysfunkce dolních močových cest dle obecně přijatých standardů. Hodnocena byla doba trvání nemoci, stav choroby při vstupu do studie, vývoj neurologického stavu během sledování, doba trvání dysfunkce dolních močových cest při vstupu do studie, základní hodnoty vstupního a kontrolního urologického vyšetření, typ dysfunkce dolních močových cest a urodynamické nálezy při vstupu a během sledování, míra postmikčního a také subjektivní míra ?úspěšnosti urologické léčby?. U pacientů léčených léky první volby se nepodařilo prokázat statisticky významné zlepšení hodnoty EDSS ani kvality života. V dlouhodobém sledování se u těchto pacientů statisticky významně snižují hodnoty postmikčního rezidua, také urologická léčba je lépe vnímána těmito pacienty. V rámci sledování četnosti typu postižení dolních močových cest a výskytu uroinfekce se pro vývoj dysfunkce jeví významně lepší léčba první volby. Postmikční reziduum zásadním způsobem kvalitu života ovlivňuje. Ani u jedné z léčebných metod se neprokázala závislost žádného z kritérií na věku pacienta., Libor Zámečník, K. Novák, V. Soukup, E. Havrdová, I. Nováková, D. Horáková, and Lit.:8