Kruciální pojem Úmluvy o právech dítěte, „well-being (welfare) of the child“ byl pro české zákony přeložen slovem „blaho“, které se běžně nepoužívá a není úplně srozumitelné. Autorka se snaží najít vhodnější výraz.Právní úprava poměrů dítěte prošla v poválečném období zvláštním vývojem: právní stav v zemích tradičních demokracií se lišil od situace ve státech tzv. sovětského bloku.V druhých jmenovaných byly přepsány všechny zákony podle sovětského vzoru. To mimo jiné znamenalo, že moc nad dítětem získal zásadě každý, kdo byl rodičem. O takový právní stav se v ostatních zemích našeho kulturního regionu (západní Evropa, USA ap.) svádějí dodnes boje nebo se aspoň vedou diskuse. Jestliže soud na Západě rozhoduje o právních poměrech dítěte, rozhoduje o tom, který rodič má mít rodičovskou odpovědnost.Moc nad dítětem je tam totiž tradičně (od dob antického Říma) singularizovaná (tj.má ji jeden rodič). Totéž platí, rozhoduje-li o poměrech dítěte ESLP ve Štrasburku.Pokud rozhoduje o poměrech dítěte soud v ČR, rozhoduje jen o tom, jak který z rodičů se bude podílet na výkonu rodičovské odpovědnosti k dítěti. Proto jsou rozhodnutí ESLP v meritu pro naše soudy nepoužitelná. Zákony západních zemí jen postupně dospívají do podobné právní situace, jaká je u nás už šedesát let. Na rozdíl od poměrů u nás je na západě zásadní rozpor s well-being dítěte nepřekročitelnou překážkou. Pro rozhodování soudu v případě, kdy rodiče dítěte netvoří nebo nechtějí tvořit souladný pár, by mělo být všude určující, že musí najít to řešení, které nejlépe zajistí spokojený život dítěte. and The crucial term of The Convention on the Rights of the Child “welfare of a child” was officially translated for the use of Czech legal system as “blaho” in Czech. This Czech term, although it has many meanings, is not commonly used in this context and is quite unclear. Nevertheless the author attempts to find a better word for the term “welfare”.During the period following the Second World War the law dealing with children had undergone a specific evolution: the legal regulation of the traditional democracies differed from the one in the so-called Soviet bloc. The latter states rewrote their laws in order to comply with the Soviet model. This, among others, meant that whoever was parent, obtained the rights and responsibilities over the child. This legal condition is the reason for the struggles or at least discussions all over the countries of our cultural region (Western Europe, USA etc.).When Western courts determine the child’s legal relations, it decides which parent should
maintain the legal custody. The reason for that is the traditional (since ancient Rome) sole legal custody (it’s awarded to only one parent). The same can be said about the judgments of the ECtHR in Strasbourg concerning these types of cases. If it’s the Czech court, who determines these issues, it focusses only on details of joint parental responsibility, thus it decides just how a parent will participate in the exercise of parental responsibility for the child. Therefore the judgments of the ECtHR are not applicable to our courts. The law of western countries has only gradually reached the same judicial state of affairs, which we have reached over sixty years ago. Contrary to our situation, there is a major conflict regarding the welfare of a child in the West and it represents an unsurmountable obstacle. For the courts’ decision making it should be fundamental (in case of parents inability to maintain healthy relationship) to find a solution which leads to a best realization of a content life of a child.
Nová právní úprava rodičovské odpovědnosti zakotvená do občanského zákoníku vycházející z Principů evropského rodinného práva ve věci rodičovské odpovědnosti vypracovanými Komisí pro evropské rodinné právo (CEFL) výslovně rozšiřuje obsah rodičovské odpovědnosti - mimo jiné - o péči o zdraví dítěte a o ochranu dítěte a zakotvuje nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky do demonstrativního výčtu významných záležitostí, ve kterých je třeba souhlasu obou rodičů nezletilého dítěte. Tato oblast právní úpravy rodičovské odpovědnosti však není zcela bez interpretačních a aplikačních problémů. Proto je tento příspěvek věnován mnoha otázkám a odpovědím, zejména ve vazbě na možné kolize. Jeho cílem je uchopit danou problematiku v její celistvosti, tj. i v souvislosti s novou právní úpravou ochrany osobnosti v občanském zákoníku a ve vazbě na zvláštní zákony, zejména upravující zdravotnické služby, a to alespoň v rovině základního přehledu, a v neposlední řádě ve světle práv dítěte, včetně jeho práva na zdraví. and The new legislation on parental responsibility enshrined in the Civil Code based on the Principles of European Family Law concerning Parental Responsibility created by the Commission on European Family Law (CEFL) explicitly extends the content of parental responsibility - among others - of the health of the child and the child protection and enshrines not common medical and similar interventions into the illustrative list of important matters which require the consent of the both parents of the minor child. This area of legal regulation of parental responsibility, however, is not entirely without interpretation and application problems. Therefore, this article is dedicated to the many questions and answers, especially in relation to possible collisions. Its aim is to take the issue in its entirety, ie. in connection with the new legislation of the protection of personality in the Civil Code and in relation to specific laws, especially on medical services, at least at the level of basic overview, and finally in the lights of the rights of the child, including the right to health.
Článek se zabývá problematikou určení místa bydliště dítěte v aktuální právní úpravě. Upozorňuje na pojetí práva určit místo bydliště podle dřívější právní úpravy a především zdůrazňuje možné problémy a otázky, které se v souvislosti s novou právní úpravou mohou vyskytnout.Vedle důvodů, které
mohou ke změně místa bydliště dítěte vést, a následků, které taková změna může přinést jak pro dítě, tak pro rodiče, do jehož péče dítě nebylo svěřeno, se článek zaměřuje na otázky, kterými se soud v řízení o významné záležitosti dítěte bude muset zabývat. Stěžejní část je zaměřena na problém, jak by měl soud ve věci rozhodovat, jak by měl být správně formulován návrh a zda bude řízení o významné záležitosti dítěte vhodným řešením pro všechny situace. Poukázáno je rovněž na problematickou vykonatelnost soudního rozhodnutí o významné záležitosti dítěte. Autorka nastiňuje podobnost řízení o navrácení dítěte v případech mezinárodních únosů dětí a řízení o určení místa bydliště dítěte v případě, že došlo ke změně místa
bydliště dítěte bez souhlasu druhého rodiče.Rovněž je představeno řešení této problematiky podle německého a rakouského práva.V závěru autorka doporučuje možná a vhodná řešení pro předcházení konfliktním situacím. and The article deals with the question of determining the place of residence of a child according to current legislation. It refers to the conception of the right to determine the place of residence according to formal legal regulations and then it highlights possible problems and questions that can occur in connection with the new legal regulation. The article discusses reasons leading to the change of a child’s place of residence and consequences of such a change for the child and for the second parent (the one who doesn’t live together with the child). Then, the article focuses on the questions
the court needs to solve in the proceeding about matters significant for the child. The fundamental part of the article focuses on the following problems: How should the court make decisions, how should the petition be drawn up correctly and whether the proceedings about matters significant
for the child are a suitable solution for these situations. The article also points out problems with feasibility of court decisions in such cases. The authoress mentions the parallel with cases of concerning the return of a child in of the events of international child abductions and court proceeding about the determination of child’s residence in cases when the place of residence changed without second parent approval. At the end, the solution according to the German and the Austrian law is presented. Finally, the authoress recommends possible and suitable solutions for the prevention of conflict situations.