Kruciální pojem Úmluvy o právech dítěte, „well-being (welfare) of the child“ byl pro české zákony přeložen slovem „blaho“, které se běžně nepoužívá a není úplně srozumitelné. Autorka se snaží najít vhodnější výraz.Právní úprava poměrů dítěte prošla v poválečném období zvláštním vývojem: právní stav v zemích tradičních demokracií se lišil od situace ve státech tzv. sovětského bloku.V druhých jmenovaných byly přepsány všechny zákony podle sovětského vzoru. To mimo jiné znamenalo, že moc nad dítětem získal zásadě každý, kdo byl rodičem. O takový právní stav se v ostatních zemích našeho kulturního regionu (západní Evropa, USA ap.) svádějí dodnes boje nebo se aspoň vedou diskuse. Jestliže soud na Západě rozhoduje o právních poměrech dítěte, rozhoduje o tom, který rodič má mít rodičovskou odpovědnost.Moc nad dítětem je tam totiž tradičně (od dob antického Říma) singularizovaná (tj.má ji jeden rodič). Totéž platí, rozhoduje-li o poměrech dítěte ESLP ve Štrasburku.Pokud rozhoduje o poměrech dítěte soud v ČR, rozhoduje jen o tom, jak který z rodičů se bude podílet na výkonu rodičovské odpovědnosti k dítěti. Proto jsou rozhodnutí ESLP v meritu pro naše soudy nepoužitelná. Zákony západních zemí jen postupně dospívají do podobné právní situace, jaká je u nás už šedesát let. Na rozdíl od poměrů u nás je na západě zásadní rozpor s well-being dítěte nepřekročitelnou překážkou. Pro rozhodování soudu v případě, kdy rodiče dítěte netvoří nebo nechtějí tvořit souladný pár, by mělo být všude určující, že musí najít to řešení, které nejlépe zajistí spokojený život dítěte. and The crucial term of The Convention on the Rights of the Child “welfare of a child” was officially translated for the use of Czech legal system as “blaho” in Czech. This Czech term, although it has many meanings, is not commonly used in this context and is quite unclear. Nevertheless the author attempts to find a better word for the term “welfare”.During the period following the Second World War the law dealing with children had undergone a specific evolution: the legal regulation of the traditional democracies differed from the one in the so-called Soviet bloc. The latter states rewrote their laws in order to comply with the Soviet model. This, among others, meant that whoever was parent, obtained the rights and responsibilities over the child. This legal condition is the reason for the struggles or at least discussions all over the countries of our cultural region (Western Europe, USA etc.).When Western courts determine the child’s legal relations, it decides which parent should
maintain the legal custody. The reason for that is the traditional (since ancient Rome) sole legal custody (it’s awarded to only one parent). The same can be said about the judgments of the ECtHR in Strasbourg concerning these types of cases. If it’s the Czech court, who determines these issues, it focusses only on details of joint parental responsibility, thus it decides just how a parent will participate in the exercise of parental responsibility for the child. Therefore the judgments of the ECtHR are not applicable to our courts. The law of western countries has only gradually reached the same judicial state of affairs, which we have reached over sixty years ago. Contrary to our situation, there is a major conflict regarding the welfare of a child in the West and it represents an unsurmountable obstacle. For the courts’ decision making it should be fundamental (in case of parents inability to maintain healthy relationship) to find a solution which leads to a best realization of a content life of a child.
Článek se zabývá problematikou určení místa bydliště dítěte v aktuální právní úpravě. Upozorňuje na pojetí práva určit místo bydliště podle dřívější právní úpravy a především zdůrazňuje možné problémy a otázky, které se v souvislosti s novou právní úpravou mohou vyskytnout.Vedle důvodů, které
mohou ke změně místa bydliště dítěte vést, a následků, které taková změna může přinést jak pro dítě, tak pro rodiče, do jehož péče dítě nebylo svěřeno, se článek zaměřuje na otázky, kterými se soud v řízení o významné záležitosti dítěte bude muset zabývat. Stěžejní část je zaměřena na problém, jak by měl soud ve věci rozhodovat, jak by měl být správně formulován návrh a zda bude řízení o významné záležitosti dítěte vhodným řešením pro všechny situace. Poukázáno je rovněž na problematickou vykonatelnost soudního rozhodnutí o významné záležitosti dítěte. Autorka nastiňuje podobnost řízení o navrácení dítěte v případech mezinárodních únosů dětí a řízení o určení místa bydliště dítěte v případě, že došlo ke změně místa
bydliště dítěte bez souhlasu druhého rodiče.Rovněž je představeno řešení této problematiky podle německého a rakouského práva.V závěru autorka doporučuje možná a vhodná řešení pro předcházení konfliktním situacím. and The article deals with the question of determining the place of residence of a child according to current legislation. It refers to the conception of the right to determine the place of residence according to formal legal regulations and then it highlights possible problems and questions that can occur in connection with the new legal regulation. The article discusses reasons leading to the change of a child’s place of residence and consequences of such a change for the child and for the second parent (the one who doesn’t live together with the child). Then, the article focuses on the questions
the court needs to solve in the proceeding about matters significant for the child. The fundamental part of the article focuses on the following problems: How should the court make decisions, how should the petition be drawn up correctly and whether the proceedings about matters significant
for the child are a suitable solution for these situations. The article also points out problems with feasibility of court decisions in such cases. The authoress mentions the parallel with cases of concerning the return of a child in of the events of international child abductions and court proceeding about the determination of child’s residence in cases when the place of residence changed without second parent approval. At the end, the solution according to the German and the Austrian law is presented. Finally, the authoress recommends possible and suitable solutions for the prevention of conflict situations.