Hrob F II na dánském pohřebišti Stengade II (Langeland) pochází z doby vikinské. Po odkrytí kamenného závalu byly ve zbytcích pohřební komory nalezeny dvě kostry, jedna z nich s useknutou hlavou a svázanýma nohama. Tradičně bývá hrob vykládán jako doklad společného pohřbu pána s otrokem, který byl před nuceným spolupohřbením zabit. Tento výklad nově zpochybnil Zdeněk Smetánka, který interpretoval kameny, jimiž byl hrob zakryt, a stopy násilí na jednom z pohřbených jako doklady tzv. ‚bázně z mrtvých‘ (crainte des mortes). Autor předkládaného článku tento názor odmítá a s přihlédnutím k dochovaným literárním pramenům přiznává jistou pravděpodobnost tradiční interpretaci. Na závěr zvažuje, nakolik je možno poznat mentální svět společnosti doby vikinské pouze na základě archeologického svědectví. and Inhumation grave F II at the Viking Age burial site of Stengade II (Langeland, Denmark) is usually interpreted as an example of the burial of a man together with his slave. The decapitation and fetters on the body of the slave are taken to indicate the execution of the slave during the burial of the master. This view has recently been challenged by Zdeněk Smetánka, who argues (mostly on the basis of comparative evidence) that the traces of violence on the body are an expression of “crainte des mortes”, i.e. that the mutilated man was not a slave but rather a person suspected of becoming a revenant after his death. The author of the present article, relying mainly on surviving literary evidence, dismisses this theory, and pleads rather for the standard interpretation. The conclusion questions the possibility of understanding the mental world of Viking Age society solely on the basis of archaeological evidence.