Článek ve své první části seznamuje s ojedinělým výzkumem v Čechách, výzkumem raně novověké šibenice v Bečově nad Teplou. Relikty této šibenice patří mezi jen několik dochovaných památek svého druhu v Čechách a na Moravě. Vzácné jsou stále i v evropském měřítku archeologické výzkumy popravišť, objektů, které úzce souvisely s výkonem hrdelního práva. V článku je věnována pozornost zjištěním, která může archeologický výzkum šibenice přinést, např. o vzhledu šibenice, jejím zániku či způsobu nakládání s pozůstatky popravených osob. Obsahem druhé části je pokus o souhrn dosavadních poznatků z výzkumů šibenic v zahraničí, přičemž nejde vždy jen o výzkumy archeologické, ale i historické či topografické. Tyto poznatky se týkají poloh šibenic, jejich vzhledu, okolností zániku, druhů archeologických nálezů, které výzkumy těchto objektů přinášejí, zejména pak kosterním nálezům (včetně zjištění z výzkumů pohřebišť popravených osob) a jejich zvláštnostem. and In its first part the paper presents a rare excavation of an early postmedieval gallows site at Bečov nad Teplou in the Karlovy Vary region. The relicts of this site belong to one of the few surviving monuments of its kind in Bohemia and Moravia. Although places of execution, being closely connected to exercising the Privilege of dispensing capital punishment, were once common feature in the landscape, the archaeological excavation of such sites are still sporadic both in Bohemia and in Europe. The article describes the potential of such an excavation, which can produce information about the appearance of the gallows, the decay of the site and the manner of handling the remains of the executed persons. In the second part of the paper the author attempts to summarise the present state of knowledge concerning the gallows not only from the archaeological perspective, but also the historical and topographical research abroad. This includes the position of the gallows; their appearance; the circumstances of their decay; the types of finds from archaeological excavations, mainly skeletal remains (including the conclusions drawn from the archaeological excavation of graveyards for the executed), and their specific features.
Vzhledem k značným rozdílům odhadu věku dožití uváděným pro kosterní pozůstatky jedince ztotožňovaného s knížetem Spytihněvem I. († 915) se autoři pokusili přehodnotit výsledky z hlediska reliability použitých metod a ukázat na některá jejich omezení vyplývající z rozvoje oboru. Užití metod antropologického určení pohlaví a odhadu věku dožití dle kostry musí provázet statistická indukce, při níž se uplatňují dva základní a zároveň protichůdně působící principy – přesnost a spolehlivost. Je úkolem biologického antropologa zvážit výpovědní hodnotu znaků, které jsou v konkrétním případě na skeletu zachovány, a nabídnout archeologovi takovou odpověď, která optimalizuje vztah přesnosti a spolehlivosti. Rozvoj znaků na kostře, která je přisuzována knížeti Spytihněvovi I., přesný a zároveň spolehlivý odhad dožití neumožňuje. Z těchto důvodů autoři považují oba předchozí odhady věku dožití za přesné, avšak značně nespolehlivé. V posledním desetiletí biologická antropologie dospěla k závěrům, že výpovědní hodnota metod odhadu věku dožití podle kostry neumožnuje tak přesné a spolehlivé zařazení jedinců do úzkých věkových tříd, jak se dříve praktikovalo. Tato skutečnost v důsledku omezuje i platnost výsledků některých postupů, jakož i kvantifikace úmrtnostních poměrů v pravěkých či středověkých populacích. and Given the pronounced differences in the estimates of the age at death of the skeletal remains of an individual identified with Prince Spytihněv I († 915), the authors attempted to reappraise the results from the point of view of the reliability of the methods used, and to show that the limitations of several spring from the development of the discipline. The anthropological methods of sex identification and estimation of age at death must be accompanied by statistical induction, in which two basic and antagonistic principles apply – precision and reliability. It is the task of the physical anthropologist to weight the value as evidence of the markers preserved on the skeleton in specific cases, and to offer the archaeologist an answer that optimises the relationship between precision and reliability. The development of the markers on the skeleton attributed to Spytihněv I does not allow for a precise and at the same time reliable estimate of age at death. For this reason, the authors hold both attempts at age estimation to date to be precise, but grossly unreliable. Over the last decade physical anthropology has advanced to conclude that the value as evidence of methods of age estimation from the skeleton does not allow such precise and reliable classification of individuals into narrow age categories, as was previously practised. The consequence of this fact is the limitation of the validity of the results of certain approaches, such as the quantification of mortality rates in prehistoric or medieval populations.