Pojetí přísloví "v době po Dobrovském" (např. Čelakovský) a novější výklad (Čermák, Matti Kuusi aj.) zahrnuje formální klasifikaci typologií přísloví, sémantickou (lexikální) charakteristiku, úlohu sémantických relací valenčního typu, utváření kolokací (významové vztahy, klíčová slova). "Českých přísloví sbírka" 1963 v edici Miroslava Heřmana byla do počátku 60. let 20. století na okraji zájmu lingvistů. Tvoří metodický základ k jazykově srovnávacímu studiu přísloví. Systém deklinace substantiv doby J. Dobrovského preferoval homonymii 4. a 7. pl. m. -y (-ami/-mi v 7. pl. jen tam, kde hrozilo nebezpečí dvojsmyslu: Asfuhrliches Lehrgebaude der Bohmischen Sprache, 1809). K archaické spisovné češtině (V. Mathesius – "nenucený úzus") lze připojit současné nařeční paralely (Doudlebské nářečí a slovník, HOLUB 2004): regionální přísloví (varianty: Bližší košile než šerka, Jaká matka, taká Katka, Kdo chce k pokoji, hotov se k boji, Špatný forman, který neumí obrátit, Každý koštiště hezký, dyž se obleče, Nestarej se o cizí, ať nepřijdeš o to svý). Specifická jsou pojmenování jednoslovná (slonbidlo/ zlombidlo, drvo, fěrtoch, hambalky, kobza, pýchat, kačna, peřit, brykule, doch, brekule, zaškoudlý) a frazémy (ťululum na ptáky), zvolání (sak na ryby! – zaklení?); popř. polypropoziční parémie (Často bývá stižen šlakem, kdo loví před mladým sakem/ Borovansko. Číc kočka do Borovnice na posvícení!). Některé sémantické rozdíly jsou manifestovány na lexikálních jednotkách v češtině a v ruštině (mladý a nový, KOROSTENSKI 2009). Jiný charakter výpovědi představuje hodnocení situace nebo osoby (Tomu voní fěrtoch!) nebo přirovnání (mlít jak koza před smrtí). and The concept of saying "the time after Dobrovský" (eg Čelakovský) and later interpretation (Čermák, Matti Kuusi etc.) concerns formal classification of proverb typologies, semantic (lexical) characteristics, the role of semantic relations of valence type, formation of collocations (semantic relations, keywords). "Czech Proverb Collection" in 1963 in an edition of Miroslav Heřman was at the periphery of linguists' interests till the early 60's of the 20 century. It makes the methodological basis for a comparative linguistic study of proverbs. The declension noun system of Dobrovský's time preferred homonymy in 4th and 7th pl. m. –y ( -ami/-mi in 7th pl. only where ambiguity: Asführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache, 1809). To the archaic standard Czech (V. Mathesius – "casual usage") today"s dialectal parallels can be added (Doudlebské nářečí a slovník, HOLUB 2004): Regional proverb (variants: Bližší košile než šerka, Jaká matka, taká Katka, Kdo chce k pokoji, hotov se k boji, Špatný forman, který neumí obrátit, Každý koštiště hezký, dyž se obleče, Nestarej se o cizí, ať nepřijdeš o to svý). Specific are one-word lexemes (slonbidlo/ zlombidlo, drvo, fěrtoch, hambalky, kobza, pýchat, kačna, peřit, brykule, doch, brekule, zaškoudlý) and phrasemes (ťululum na ptáky), exclamations (sak na ryby! – curse?); or polypropozitional paremies (Často bývá stižen šlakem, kdo loví před mladým sakem/ Borovany Region; Číc kočka do Borovnice na posvícení!). Some semantic differences are manifested in the lexical units in some Czech and Russian (young and new, KOROSTENSKI 2009). Another character of the utterance represents a situation or person assessment (Tomu voní fěrtoch!) or comparison (mlít jak koza před smrtí).