Záměr. Cílem práce je srovnání věrohodnosti nálezů neuropsychologického oslabení mezi skupinami nemocných epilepsií (ES) a osobami s psychogenními neepileptickými záchvaty (PNES). Současně článek přináší porovnání neuropsychologické výkonnosti obou skupin. Soubor a metody. Zařazeni byli pacienti hospitalizovaní k video-EEG monitoraci na epileptologické jednotce, u nichž bylo provedeno neuropsychologické vyšetření včetně WAIS-R a většinou také WMS-R. Sledováno bylo 86 pacientů posouzených jako ES a 23 pacientů hodnocených jako PNES. Pacienti byli posuzováni podle šesti kritérií snahy. Čtyři jsou odvozená od subtestu Opakování čísel z WAIS-R, jedno ze srovnání subtestů Slovník a Opakování čísel, a jedno ze srovnání Celkové paměti (MQ) a Pozornosti/ koncentrace podle WMS-R. Statistická analýza. Použita byla statistická dekripce, t-testy, Fischerův exaktní test a dvoucestná analýza variance ANOVA. Výsledky. Nedostatečná snaha (nevalidní odpovědi) se u ES vyskytovala podle různých kritérií od 3 do 34 %, u PNES od 4 do 43 %. Dvoucestná analýza variance nenašla rozdíly mezi ES a PNES. Výkonnost v neuropsychologických testech byla významně lepší u osob s dostatečnou snahou shodně jak u ES, tak u PNES. Neuplatňoval se ani vliv skupin pacientů, ani vliv interakce (skupina pacientů versus symptomová validita). Testování snahy (symptomové validity) při neuropsychologickém vyšetřování je důležité pro zlepšení kvality hodnocení. Jde o přístupy, které jsou v posledních letech doporučovány především v americké neuropsychologii a postupně začínají být akceptovány též v Evropě. Omezení studie. Nevýhodou je poměrně menší soubor nemocných s PNES., Purpose. The goal of the study is to compare the credibility of findings of neuropsychological impairment between the groups of epileptic patients and persons with psychogenic non-epileptic seizures (PNES). The comparison of neuropsychological performance of both the groups is also presented. Sample and methods. The patients hospitalized to video-EEG monitoring at the epileptologic unit who passed the neuropsychological examination including WAIS-R and mostly also WMS-R were included into the study. 86 patients considered epileptic and 23 patients evaluated as PNES were examined. Patients were assessed according six effort criteria. Four of them are derived from the Digit span subtest from WAIS-R, one from the comparison of Vocabulary and Digit span subtests, and one from the comparison of general memory (MQ) and Attention/Concentration according to WMS-R. Statistical analysis. Statistical description, ttests, Fischer´s exact test, and two-way ANOVA were used. Results. Insufficient effort (non-valid responses) was found in epileptic patients according to different criteria from 3 to 34 %, in PNES from 4 to 43 %. Two-way ANOVA did not find the differences between epileptic patients and PNES. The performance in neuropsychological tests was significantly better in persons with sufficient effort in epileptic patients as well as in PNES. Neither the influence of group of patients nor the influence of interaction (group of patients vs. symptom validity) applied. The effort testing (symptom validity) during the neuropsychological examination is important for the improvement of the assessment quality. These approaches are recently recommended namely in American neuropsychology and they start to be gradually accepted also in Europe. Study limits. A relatively smaller sample of patients with PNES represents a disadvantage., Jan Preiss, Lenka Krámská, Zdeněk Vojtěch., and Obsahuje seznam literatury
Práce informuje o baterii a jejím vývoji, včetně nedávných návrhů na screeningové baterie (Horwitz et al., 2008; Vanderlice-Barr et al., 2008). Shrnuje diskuse o psychometrických vlastostech HRNB, o vztahu fixních a flexibilních baterií a zcela flexibilního výběru testů, o oprávněnosti k provádění soudně znaleckých vyšetření v USA. Podle autora neobstojí námitky některých kritiků, že HRNB je překonaná vývojem. HRNB se díky početným studiím vyvíjí, zpřesňují se normy a interpretace, vznikají nové postupy v jejím rámci. Českým překladem metody byl vyšetřen soubor více než 520 osob, s užitečným použitím mj. u nemocných schizofrenií (porovnání nemocných a jejich zdravých dvojčat, vztah neuropsychologických zkoušek k sledovacím očním pohybům a k denzitě bílé hmoty mozku), u epilepsie (farmakoterapie a kompenzace) a u osob s chronickou intoxikací toxickými látkami (toluenem, rtutí, dioxinem).
Neuropsychiatrické příznaky (NP) ve starším věku (deprese, apatie, poruchy vnímání, poruchy myšlení aj.) mohou být varovným signálem pro rozvoj závažných neurodegenerativních onemocnění. Kromě NP se u neurodegenerativních onemocnění objevují rovněž změny v kreativitě. Nejčastějšími onemocněními asociovanými s rozvojem NP ve starším věku jsou Alzheimerova nemoc, Frontotemporální lobární degenerace, Nemoc s Lewyho tělísky a Parkinsonova nemoc. NP i kreativita jsou významnými nekognitivními aspekty chování, které se mění důsledkem neurodegenerace ve stejné míře, jako dochází k poruchám kognice. V průběhu rozvoje neurodegenerativních onemocnění jsou NP přítomny v preklinické fázi i ve fázích s jasnými klinickými příznaky (mírná kognitivní porucha či demence). V klinické praxi je však jejich přítomnost často přehlížena, nebo jsou pacienti s NP primárně považováni za pacienty s psychiatrickými poruchami, což může negativně ovlivnit jejich léčbu. V současnosti se vědecký výzkum stále více věnuje analýze nekognitivních aspektů provázejících neurodegenerativní onemocnění, výsledkem je nově definovaný koncept mírné poruchy chování (Mild Behavioral Impairment, MBI). V předkládaném článku představujeme přehled nejčastějších poruch NP a změn v kreativitě u nejběžnějších neurodegenerativních onemocnění v dospělosti. and Neuropsychiatric symptoms (NS), such as depression, apathy, hallucinations, etc., as well as changes in creativity in older age, are telltale marks in the development of such neurodegenerative diseases as Alzheimer’s disease, frontotemporal lobar degeneration, Lewy body disease, and Parkinson’s disease. Both NS and creativity are important non-cognitive aspects of behavior that changes as a result of neurodegeneration, similar to the development of cognitive deficit. NS can occur in the preclinical stages of neurodegeneration, as well as in the clinical stages (mild cognitive impairment or dementia). However, in clinical routine, their presence is underestimated, or patients with neurodegeneration are often considered to have psychiatric disorders, which may negatively affect their treatment. Scientific research is increasingly devoted to the analysis of the non-cognitive aspects of neurodegenerative diseases, resulting in the newly defined concept of Mild Behavioral Impairment (MBI). In this paper, a review of the most common NS and changes in creativity as a result of neurodegeneration with a special focus on Alzheimer’s disease, frontotemporal lobar degeneration, Lewy body disease, and Parkinson’s disease is presented.
Příspěvek se zaměřuje na neuropsychologické výzkumy percepční laterality realizované na Slovensku. Opisují se především adaptace a varianty metodik zkoumání sluchové, zrakové a hmatové laterality, diskutují se možnosti jejich aplikace v neuropsychologické diagnostice.
Záměr: Práce shrnuje neuropsychologické sledování zaměstnanců exponovaných TCDD při hromadné průmyslové intoxikaci v letech 1965-1968 v závodě vyrábějícím herbicidy. Soubor a metody: Asi 350 osob bylo exponovaných, u 80 dělníků se projevily známky otravy. V letech 1996 a 2001 bylo vyšetřeno vždy 13 mužů, v r. 2004 14 mužů, v roce 2008 10 mužů. Byly hodnoceny 1. základní kognitivní výkonnost (WAIS-R), 2. paměť, pozornost, exekutivní funkce (WMS, HRNB, WCST a další), 3. sebeposouzení vyšetřovaných osob, 4. symptomová validita (TOMM, Retest Consistency Index –RCI a vzorec výkonů v subtestech Opakování čísel a Slovník). Statistická analýza: Použity byly deskriptivní metody a Spearmanova pořadová korelace. Výsledky: I čtyřicet let po intoxikaci byla ve skupině vyšetřovaných hladina TCDD v tuku 100x vyšší než v obecné populaci. Po celou dobu sledování byly v souboru doklady neuropsychologického oslabení především exekutivních fukcí. Byly zjištěny významné korelace mezi hladinami TCDD a neuropsychologickými výkony. Omezení studie: Malý rozsah souboru omezuje možnost zobecnění výsledků. Nicméně jsou v souladu s řadou citovaných prací.
Příspěvek nastiňuje přehled vývoje oboru neuropsychologie ve světě i u nás, v tehdejším Československu doplněný zkušenostmi z práce v neuropsychologické laboratoři v Psychiatrickém centru v Heiloo v Nizozemí. Je pojednán stav neuropsychologické diagnostiky a následné rehabilitace jedinců s postiţením mozku. Je podtrţen vliv Alexandra Romanoviče Luriji, který stál u vzniku klinické i teoretické neuropsychologie. Autor představuje model "uzavřeného kruhu" - jako model moţné neuropsychologické rehabilitace v psychiatrii. V závěru příspěvku je načrtnut výhled oboru neuropsychologie. and The article outlines the development of neuropsychology abroad and in our country, in the former Czechoslovakia, enriched by the experiences from work in neuropsychological laboratory in Psychiatric Centre at Heiloo, Netherlands.
The state of neuropsychological diagnostic and ensuing rehabilitation of persons with brain afflictions is discussed and the influence of Alexander Romanovich Luria, who was one of the founders of both clinical and theoretical neuropsychology, is underlined. The author present the model of „a closed circle“ as a model of possible neuropsychological rehabilitation in psychiatry. The article concludes by outlining prospects of the field of neuropsychology.
Termín „psychomotorické“ má svůj původ v Německu. Wilhelm Griesinger, jeden ze zakladatelů neuropsychiatrie, použil tento termín poprvé roku 1844. V průběhu let se v jednotlivých zemích vyvinuly odlišné koncepce psychomotoriky ve výchově a psychomotoriky jako terapeutického prostředku. Základ obou zaměření je stejný. Pohybem se snažíme vyvolat předem definovanou změnu prožívání a tomu odpovídajícího chování. Předem definovanou změnu je možno navodit pomocí znalostí funkcí mozku. Je však nutno počítat s různou úrovní motivace k této změně a různou úrovní předchozí zkušenosti. Cílem této studie je upozornit na myšlenky, z nichž současná psychomotorická terapie čerpá., The term „psychomotor“ has its origin in Germany. Wilhelm Griesinger, one of the founders of neuropsychiatry, used this term for the first time in 1844. The term “psychomotor” led, however, an independent life. Over the years in different countries have developed different concepts in education and psychomotor as a therapeutic agent. The basis of both orientations s the same. Move to try to create a predefined change in perception and behaviour appropriate to predefined change can be induced by the knowledge of brain function. However, it is necessary to allow for different levels of motivation for this change and varying levels of previous experience. The aim of this study is to highlight the ideas of which draws current psychomotor therapy., Hátlová B., Adámková S., Bašný Z., and Literatura
Pro pacienty s demencí je charakteristická porucha soběstačnosti v důsledku postižení více kognitivních domén zahrnujících i prostorovou orientaci, která se dělí na tři základní komponenty závisející na odlišných mozkových strukturách: orientaci podle blízké značky, orientaci podle výchozí pozice těla a orientaci podle vzdálené značky. Cílem této studie bylo porovnat rozdíly v postižení těchto tří základních komponent prostorové orientace u nejčastějších demencí neurodegenerativní etiologie. Studie se zúčastnilo celkem 78 pacientů s degenerativními demencemi různé etiologie: s Alzheimerovou chorobou (n = 61), frontotemporální lobární degenerací (n = 9) a demencí s Lewyho tělísky (n = 8). Pacienti byli vyšetřeni v experimentálním zařízení Blue Velvet Arena, které umožňuje měřit výkon v každé ze tří základních komponent prostorové orientace, a následně byly jejich výsledky v jednotlivých testech vzájemně porovnávány. V testu orientace podle blízké orientační značky měla skupina pacientů s frontotemporální lobární degenerací lepší výkon než skupina s Alzheimerovou chorobou (p = 0,03) a demencí s Lewyho tělísky (p = 0,006). V testu orientace podle výchozí pozice měla skupina s demencí s Lewyho tělísky horší výkon než skupina s Alzheimerovou chorobou (p = 0,012) a pacienti s frontotemporální lobární degenerací (p = 0,012). V testu orientace podle vzdálené orientační značky jsme mezi skupinami nenalezli signifikatní rozdíly (p = 0,069). Naše výsledky ukazují nejmírnější postižení prostorové orientace u pacientů s frontotemporální lobární degenerací a nejvýraznější u pacientů s demencí s Lewyho tělísky. V postižení prostorové orientace u pacientů s Alzheimerovou chorobou, frontotemporální lobární degenerací a demencí s Lewyho tělísky existují specifické rozdíly, které lze změřit v experimentálním zařízení Blue Velvet Arena., Impairment of multiple cognitive domains, including spatial navigation, leads to deterioration of self-sufficiency, a characteristic feature of patients with dementia. Spatial navigation is divided into three basic components that depend on different brain structures – navigation using a close orientation cue (cued), starting position of the body (egocentric) and distant orientation cue (allocentric). The aim of the study was to compare differences in impairment of these spatial navigation components in patients with the most common types of neurodegenerative dementias. In total, 78 patients with neurodegenerative dementias of various etiologies were divided into three groups: Alzheimer’s disease (AD, n = 61), frontotemporal lobar degeneration (FTLD, n = 9) and dementia with Lewy bodies (DLB, n = 8). All subjects were examined in an experimental device called the Blue Velvet Arena that allows researchers to measure performance in each of the three navigation components. The results of the different tests were subsequently compared. In the cued navigation test, the FTLD group performed better than the AD (p = 0.03) and DLB (p = 0.006) groups. Furthermore, in the egocentric navigation test, the DLB group was outperformed by AD (p = 0.012) and FTLD (p = 0.012) groups. Finally, in the allocentric navigation test there were no differences among the groups (p = 0.069). Our results show that spatial navigation impairment may be least pronounced in FTLD patients and most pronounced in DLB patients. There are specific differences in spatial navigation impairment among patients with AD, FTLD and DLB that can be measured with the Blue Velvet Arena device., and J. Cerman, J. Laczó, M. Vyhnálek, K. Vlček, O. Lerch, K. Sheardová, J. Hort