My aim is to show that once we appreciate how Searle (1958) fills in the details of his account of proper names - which I will dub the presuppositional view - and how we might supplement it further, we are in for a twofold discovery. First, Searle’s account is crucially unlike the so-called cluster-of-descriptions view, which many philosophers take Searle to have held. Second, the presuppositional view he did hold is interesting, plausible, and worthy of serious reconsideration. The idea that Searle’s account is a largely Fregean interlude between the Fregean description theory of proper names and Kripke’s proposals presented in ''Naming and necessity'' is in major ways a myth, a mythical chapter in how the story of 20th-century philosophy of language is often told., Mým cílem je ukázat, že jakmile oceníme, jak Searle (1958) zaplňuje podrobnosti svého účtu o vlastních jménech - které budu zpochybňovat presuppoziční pohled - a jak bychom jej mohli dále doplňovat, jsme pro dvojí objev. Za prvé, Searleův účet je zásadně na rozdíl od tzv. Shluku popisů, který si mnoho filozofů vezme Searle. Zadruhé, předvídavý pohled, který zastával, je zajímavý, hodnověrný a hodný vážného přehodnocení. Myšlenka, že Searleův účet je z velké části svobodnou překážkou mezi teorií Fregeanova popisu vlastních jmen a Kripkeho návrhů prezentovaných v ,,Pojmenování a nezbytnosti'', je v zásadě mýtem, mýtickou kapitolou o tom, jak je příběh filosofie jazyka 20. století. často., and Zsófia Zvolenszky
This contribution, which in a brief, succint and almost aphoristic way, critically brings forward to the reader a number of problems of today’s corpus and computational linguistics as well as their unsatisfactory solutions, is trying, at the same time, to do away with a number of myths and simplified opinions in the field. and Příspěvek ve stručné a téměř aforizované podobě připomíná řadu kritizovaných problémů a jejich neuspokojivých řešení v dnešní korpusové a komputační lingvistice a snaží se tak odstranit řadu mýtů a zjednodušujících představ.
Carnap’s analysis of the language of science had presupposed too close a connection between the semantics and testability. The core problem of the logical empiricist tradition was to show how to provide the interpretation of theoretical terms and hence the explanation of their application to observable entities by means of observation terms. It is argued that the utilization of a much more expressive semantic theory which identifies meanings with hyperintensional entities leads to a clarification of the competencies of semantics and methodology. It is claimed that the observability or unobservability of term’s referents does not determine the meaning of the term. Carnap’s reduction sentences are therefore conceived only as methodological devices for the determination of unobservables via the theory-presupposed observable aspects., Carnapova analýza jazyka vědy předpokládala příliš úzkou souvislost mezi sémantikou a testovatelností. Hlavním problémem logické empirické tradice bylo ukázat, jak poskytnout výklad teoretických pojmů a tím i vysvětlení jejich aplikace na pozorovatelné entity pomocí pozorovacích termínů. Tvrdí se, že využití mnohem výraznější sémantické teorie, která identifikuje význam s hyperintenzionálními entitami, vede k objasnění kompetencí sémantiky a metodiky. To je prohlašoval, že pozorovatelnost nebo unobservability of referents termínu nemá určovat význam termínu. Carnapovy redukční věty jsou proto koncipovány pouze jako metodologická zařízení pro určování nepozorovatelných aspektů prostřednictvím pozorovatelných aspektů předpokládaných teorií., and Lukáš Bielik
A Moderate Anti-realist (MAR) approach to truth and meaning, built around the concept of knowability, will be introduced and argued for in this essay. Our starting point will be the two fundamental anti-realists principles that claim that neither truth nor meaning can outstrip knowability and our focus will be on the challenge of adequately formalizing these principles and incorporating them into a formal theory. Accordingly, I will introduce a MAR truth operator that is built on a distinction between being true and being factual. I will show then that this approach partitions propositions into eight classes, on the basis of their knowability. We will then ask the following question: Given the anti-realist principles, what kind of theory of propositional meaning can properly explain the meaninglessness of fully unknowable propositions? This question will lead us to the claim that the meaning/content of propositions should be identified not with the set of possible worlds in which the propositions are true/factual, but rather in which they are known. This modified approach will then be used to analyze both the Liar Paradox and the Strengthened Liar. To anticipate the conclusion of this essay, it will be shown that a MAR framework can render definite truth and factuality values to the Liar sentence and it will also confirm our intuition that such paradoxical sentences are devoid of proper meaning. and Moderní antirealistní (MAR) přístup k pravdě a významu, postavený na konceptu znalosti , bude představen a projednáván v této eseji. Naším výchozím bodem budou dvě základní principy antirealistů, které tvrdí, že ani pravda, ani význam nemohou překonat znalost a naše zaměření bude na výzvu adekvátně formalizovat tyto zásady a začlenit je do formální teorie. Proto zavedu operátor MAR pravdy, který je postavený na rozdílu mezi skutečností a skutečností. Ukážeme tedy, že tento přístup rozděluje návrhy do osmi tříd na základě jejich znalosti. Potom budeme klást následující otázku: Vzhledem k antirealistickým principům, jaká teorie proposativálního významu může správně vysvětlitnesmyslnost z plně nepoznatelných výroků? Tato otázka nás vede k tvrzení, že smysl / obsah tvrzení by neměl být identifikován se souborem možných světů, ve kterých jsou tvrzení pravdivá / věcná , ale spíše ve kterých jsou známé . Tento modifikovaný přístup pak bude použit pro analýzu jak Liar Paradoxu, tak Posíleného Lháře . Předvídat závěr této eseje, bude ukázáno, že rámec MAR může poskytnout definitivní pravdivost a faktografické hodnoty věrnosti Liar a také potvrdí naši intuici, že takové paradoxní věty nemají správný význam.