Vila, dvoupodlažní stavba v zahradě, výzdoba na fasádě hlavní třídy i bočních ulic Bajza a Munkácy Mihály. Hlavní průčelí - karyatidy nesoucí balkon, ve cviklech oken prvního patra tři dvojice soch: žena s miskou a hadem (Minerva Medica); vousatý muž, vedle něho leží fasces (Právo (?)); žena s květinovým věncem a květy v klíně (Flora); žena s klasy a ovocem (Ceres - Úroda); muž v přilbě s palmovou ratolestí (Mír); žena s přeslicí (Práce). V průčelí do Bajza utca dívka s amforou zdobenou dionysovským průvodem (patrně pozdější doplněk fasády), v průčelí do Munkácsy Mihály utca žena s věncem v ruce (Flora (?)., Medvey 1939, s. 64; Déry 1991, s. 60., and Alegorické zobrazení spravedlnosti a práva je patrně inspirováno antickou tradicí římské kolonie Británie, kde byla Minerva Medica ztotožněná s keltskou Sulis. Tato bohyně měla mimořádnou moc uzdravovat, ale také dát obecně věci do pořádku (dosvědčit bezpráví, usvědčit zloděje a nalézt ztracené předměty).
Čtyřpodlažní nájemní dům, v průčelí v 1. a 2. patře balkon, v úrovni 2. patra místo sloupů rámujících okenní otvor, dvě ženské postavy - karyatidy korintského typu, obě drží v ruce svěšené podél těla květinový věnec. and Karyatida je opěrný sloup v podobě ženské postavy. Nejznámější jsou karyatidy z athénského Erechtheia, kterých se tyto poměrně těsně drží. Je to velmi častý motiv užívaný v architektuře antické, později od renesance také v architektuře středoevropské, ale i jako dekorativní motiv na nábytku. V 19. století velmi častý zdobný prvek portálů a edikul. Také v tomto případě karyatidy nemají tektonickou funkci, jedná se pouze o dekorativní prvek uplatněný na fasádě, květinový věnec zde může naznačovat zobrazení bohyně Flory.
Strop a stěny sala terreny v zámecké zahradě jsou zdobeny nástěnnou malbou. Strop zdobí figurální výjev v oválném medailonu rámovaném věncem z listoví a plodů. Z levé strany přijíždí vůz tažený třemi koňmi, ve voze mladík, v oblacích putti, v popředí zleva Jitřenka a Amor s květinovým věncem na hlavě drží labuť (symbol Venuše), v pozadí Psyché a dvě Héliovny, na pravé straně dvě ženské postavy (Klymené a Héliovna)., Poche 1977#, 248., Slavíčková 1991#., Togner 2010#, 63-64., Mádl 2011#, 366, 370., and Výjev je v literatuře považován za zobrazení Apollóna na slunečním voze. Zobrazuje však příběh Hélia a jeho milenky Klymeny, dcery Titána Ókeana a matky Faetóna. Jízdě přihlížejí jeho dcery Héliovny, jejich matka a další božstva - Psýché, Amor (s labutí jako symbolem Venuše), Jitřenka (Éós), okřídlená bohyně ranních červánků.
Reliéf z průčelí nájemního domu, s pololežící postavou mladé ženy v antické říze (Flora). U jejích nohou stojí květinová váza, v levé ruce drží věnec, v pravé kytici tulipánů, na hlavě má věnec z květů, za její pravou rukou je další svazek květin. and Reliéf je patrně jeden z výjevů personifikací Pěti smyslů - Čich.
Nárožní klasicistní dům, dnes budova Středoevropské univerzity (CEU). Ve vstupní hale budovy jsou ve výklencích čtyři alegorické plastiky: dvě dívky s věncem v ruce; dívka s břečťanovými listy v pravé svěšené ruce a břečťanovým věncem na hlavě; dívka s vinným listem ve svěšené ruce a věncem z révových listů na hlavě., Zádor 1981, obr.31-32; Zádor 1993, s. 36-38., and Postavy dívek v kontrapostu, v antické drapérii, jsou inspirovány antickými sochami žen (gesto ruky přidržující drapérii), nicméně je zde i silná inspirace v manýristickém sochařství. V maďarské literatuře jsou plastiky ve vestibulu budovy zmíněny pouze jako alegorické postavy.Dívky nejsou artibuty blíže specifikovány tak, aby bylo možné rekonstruovat význam celé zobrazené skupiny, pokud vůbec tvořila nějaký ideový celek. Patrně se jedná o alegorie Jara, Léta, Podzimu a Zimy. Dvě dívky s věncem v ruce jsou ve skutečnosti stejnou zrcadlově převrácenou kompozicí postavy v kontrapostu, jen věnce jsou nepatrně odlišné.
Nástropní malba v obdélném štukovém rámu. Uprostřed se v oblacích vznáší ženská postava v antikizujícím oděvu, v pravé ruce drží ratolest, ve vlasech věnec z květin. Pod ní Amorek s kotvou. Po levici Viktorie postavy ve zbroji a válečné trofeje, po pravici atributy míru (dítě, kosa, srp, máselnice, hrábě, chléb, plody) a ženská postava sedící na děle, v levé ruce drží nad trofejemi války k zemi skloněnou pochodeň., Poche, Preiss 1973#, 58-60, 164-165, obr. 43-46., and Vlček 1999#, 445-448.
Olej na plátně (128 x 185 cm). Scéna v iluzivní krajině se sopkou. V oblacích převrácené koňské spřežení s Faëthontem a část zvěrokruhu, nad ním v levé,m horním rohu Jupiter s bleskem. Pod oblaky na zemi spálená krajina, s žíznícími stády, v popředí vlevo vodní božstva, uprostřed pod drapérií personifikace - Léto, Podzim a Zima. Vpravo naříkající Země doprovázená lvem, v jejím klíně Zefyr a Jaro, vyschlá fontána s Heliovnami, jedna z nich se mění ve strom., Slavíček 1993#, 224-226., and Ze sbírky Františka Antonína hraběte Berky z Dubé, v letech 1706-1945 v nostické sbírce v Praze.
Olej na plátně (213 x 142 cm): Hojnost (Abundantia) s rohem hojnosti, Spravedlnost (Justitia) s mečem a Mír (Pax) s holubicí s olivovou ratolestí na rameni. Všechny tři ženy mají bohaté šaty, odhalená ňadra a sedí vedle sebe a Mír objímá Spravedlnost, která má ruku na rameni Hojnosti, ta má ruku položenou na jejím koleně. Hojnost jakožto plodivá síla země sedí nejníž. Nalevo ženský genius (křídla) korunuje Hojnost věncem z obilí a Spravedlnost květinovým věncem. Napravo Vědění (Scientia) s knihou v ruce položenou na rameni Spravedlnosti, obrací se dozadu pravicí odstrkuje Válku (brnění, kopí), za Válkou je vidět Turka (turban). Putto korunuje vavřínovým věncem Vědění a Mír olivovým věncem. Nalevo nahoře putto odhrnuje závěs, uprostřed nahoře orel drží v pařátech zlaté okovy, od nichž jdou řetězy k Spravedlnosti a Vědění. Orel letí k nebesům, kde je na ozářeném oblaku emblém Rudolfa II., vavřínový věnec se žezlem a palmovou ratolestí. Dole, u nohou Spravedlnosti a Míru je znak habsburského arcivévodství (bílo, červeno, bílé pruhy) s vévodskou korunou., Fučíková 1997#, I/54, and Zjednodušenou verzi alegorie najdeme na malířově obraze z doby okolo roku 1600 (Osnabrück, Ravesteyn, Alegorie Spravedlnosti a míru). Koruna protknutá dvěma palmovými listy byla emblémem císaře Ferdinanda I. (Typotius 1601-1603, 2, tab. 106) , emblém doprovázelo moto LEGITIME CERTANTIBUS: koruna patří tomu, kdo bojuje se ctí. Žezla a palmové listy v koruně byly emblémem císaře Rudolfa II. (viz: Praha, Strahov, Ravesteyn, Alegorie vlády Rudolfa II.). První zmínka o Rudolfově žezlu a palmovém listu symbolizujími moc v míru a válce, najdeme v emblematickém traktátu, který císaři Rudolfovi II. věnoval profesor pražské university Matouš Philomates (Philomates 1580, kap. 15). Žezlo s palmovým listem v koruně se objevuje jako emblém Cesare I. Gonzagy (1530-1575) v Typotiově katalogu emblémů evropských vladařů vydaném v Praze (Typotius 1601-1603, tab. 99, první v horní řadě), s heslem HAEC EST SOLA NOSTRA GLORIA.