The paper aims to question the traditional view of the early Royal Society of London, the oldest scientific institution in continuous existence. According to that view, the institutional life of the Society in the early decades of activity (1660s and 1670s) was characterized by a strictly Baconian methodology. But the reconstruction of the discussions about fossils and natural history within the Society shows that this monolithic image is far from being correct. Despite the persistent reference to the Baconian Solomon House, the Society did not impose or support a common programme of research in the field of the natural history of the Earth., Text si klade za cíl zpochybnit tradiční pohled na ranné období londýnské Royal Society, nejstarší kontinuálně fungující vědecké instituce. Podle tradičního pohledu byl institucionální život v počátečních desetiletích vývoje Royal Society (šedesátá a sedmdesátá léta 17. století) charakterizován přijetím striktně baconovské metodologie. Rekonstrukce debat o fosiliích a přírodní historii v rámci Royal Society však ukazuje, nakolik je tento monolitický obraz vzdálený skutečnosti. Navzdory trvalým odkazům k baconovské Šalamounově koleji Royal Society nerozvinula ani nepodporovala společný výzkumný program v oblasti přírodní historie Země., and Francesco G. Sacco.
Objektivita, jako jeden ze základních atributů vědy, se stala nedílnou součástí jejího étosu i ústředním tématem fi losofi e vědy a jako taková byla refl ektována řadou významných autorů. V rámci projektu, na němž participují jak fi losofové vědy, tak vědci, zkoumáme pomocí metod experimentální fi losofi e koncept objektivity v současných přírodních vědách. Jedním z cílů je identifi kace jednotlivých dimenzí tohoto konceptu, tedy těch, s nimiž současní vědci skutečně pracují, a tím jejich zpřístupnění pro další teoretické analýzy i výzkum. V tomto příspěvku předkládáme závěry z první, kvalitativní fáze výzkumu vycházející z individuálních i skupinových rozhovorů s vědci působícími v České republice. p ý Tento empirický materiál konfrontujeme s některými teoretickými koncepty objektivity (Hacking, Crombie, Solomonová, Popper, Galison, Dastonová, Quine, Kuhn a další). Zároveň zde uvádíme řadu konkrétních poznatků ze současné české vědy a formulujeme hypotézy pro další fáze výzkumu. and Objectivity, as one of the key attributes of science, has become an indispensable part of its ethos and a central theme of the philosophy of science. As such, it has been a subject of philosophical refl ection by a number of authors. In our project – in which both philosophers of science and scientists participate – we examine the concept of objectivity in the natural sciences with the tools of experimental philosophy. We aim to identify specifi c operational dimensions of objectivity, those with which current scientist actually work, thus making them accessible for further theoretical analysis and research. In this text, we present results from the fi rst, qualitative phase of our research based on in-depth interviews and focus groups with scientists working in the Czech Republic. Further, we confront this empirical data with theoretical notions of objectivity (Hacking, Crombie, Solomon, Popper, Galison, Daston, Quine, Kuhn and others). We also present other fi ndings from the research and formulate hypotheses for the research’s subsequent phases.
Tento článek předkládá základní kontury „deskriptivní etiky zvířat“ založené na experimentálním studiu našich intuic ohledně určitých konkrétních situací, ve snaze určit, které morální teorie nejlépe odpovídají těmto intuicím. Navrhuji, že intuice nemusí být nevěrohodné, neboť je lze chápat jako zvážené soudy. I kdyby byly nevěrohodné, bude naše znalost těchto intuic zdrojem informací pro etickou teorii jednání morálních aktérů. Popisuji dotazníkový výzkum v oblasti deskriptivní etiky, diskutuji výsledky a zavádím prospektivní experimenty. Posléze předkládám hypotézy a navrhuji duální model přisouzení morálního statusu založený na vnitřních a vnějších vlastnostech. Vycházím ze současných empirických výzkumů v psychologii a experimentální filosofii, které srovnávám se svými výsledky. Model předpovídá, že přisouzení morálního statusu se mění v závislosti na schopnostech subjektů, kontextu (včetně vztahů) a kontextu, v němž se nachází ten, kdo morální status přisuzuje. Docházím k závěru, že tato data deskriptivní etiky mají přímou relevanci pro normativní etiku v té míře, v níž náš kognitivní aparát omezuje naši schopnost morálního jednání. Naznačují také způsoby, jak vylepšit naší morální percepci, výchovu a motivace. and This article outlines a “descriptive animal ethics” based on the study of people’s intuitions about particular cases, in order to determine which moral theories best comport with those intuitions. I suggest that the latter need not be unreliable since they may be endorsed as considered judgments, and that even if they were, knowing them would still provide relevant information for a complete moral theory concerned with what moral agents can do. I describe a survey in descriptive ethics, discuss the results, and introduce prospective experiments. I then set forth hypotheses and propose a dual model of moral status attribution in terms of both intrinsic and extrinsic properties. I rely on recent empirical research in psychology and experimental philosophy, which I confront with the above results, to support my hypotheses. The model predicts that attributions vary depending on the capacities of entities, their context (including relationships), and the context of the attributor. These facts of descriptive ethics, I conclude, are directly relevant to normative ethics insofar as our cognitive apparatus constrains our ability to act morally. Moreover, they suggest ways to improve moral perception, education, and motivation.