Jednou z důležitých otázek týkajících se svobodné vůle je tzv. otázka kompatibility. Táže se, zda jsou svobodná vůle a morální zodpovědnost slučitelné s platností determinismu. Existuje řada postojů k dané problematice. Na jedné straně se můžeme setkat s inkompatibilismem, který tvrdí, že svobodná vůle a morální zodpovědnost nejsou kompatibilní s kauzálním determinismem (ať již mluvíme o libertariánství či přísném determinismu), na straně druhé máme kompatibilismus, který se sloučením těchto dvou koncepcí nemá problém. Můj zájem je zaměřen pouze na současnou debatu týkající se svobodné vůle, která prozatím nedošla k jednotné odpovědi na danou otázku. Jedním ze způsobů podpory stanovisek (ať již jedné či druhé strany) je odkaz na jejich intuitivnost. Lidské intuice jsou ale empiricky testovatelné, proč tedy tvrzení filosofů neověřit? Tuto otázku si pokládají zástupci poměrně mladého filosofického směru, kterým je experimentální filosofie. Ta ve svém znaku nese hořící křeslo, aby demonstrovala vymezení vůči závěrům získaným skrze čistě apriorní přístup a snahu o empirická přezkoumání dosavadních poznatků filosofie. Za pomoci experimentálních metod se zástupci experimentální filosofie snaží mapovat intuice laiků (tedy nefilosofů), kteří nejsou zatíženi teoretickými závazky jako samotní filosofové, a nedochází tudíž k nechtěnému zkreslení výsledků. Mým cílem je představit výsledky experimentální filosofie ohledně otázky kompatibility. Aby to bylo možné, je nutné se zběžně seznámit se základními odpověďmi na otázku kompatibility. Dále shrnu nejvýznamnější experimenty, které do dané diskuse přispěly. Chci zároveň poukázat, že debata experimentálních filosofů nabrala velice rychle svébytného směru, čímž, dle mého názoru, má potenciál původní diskusi posunout a obohatit. and One of the important issues concerning free will is so called compatibility question. It explores whether free will and moral responsibility are compatible with determinism. There is a wide variety of positions on that issue. On one hand we have incompatibilists who insist that free will and moral responsibility is not compatible with causal determinism (both libertarians and hard determinists), on the other hand we have compatibilists who do not have a problem with agglutination of these concepts. I am going to focus only on the current debate which has not reached a homogenous answer to the given question so far. One usual way to support one or other position is to refer to its intuitivness. But intuitions can be empirically tested, so why should we not valuate philosophers claims in this way? For this purpose a new field of philosophy developed at the turn of the millennium. It carries a chair in flames in its crest in order to demonstrate its demarcation against the conclusions reached through strictly a priori approach and its pursuit of empirical re-examination of existing philosophical findings. I am talking of course about the experimental philosophy. With the assistance of experimental methods experimental philosophy attempts to map intuitions of folks (non‑philosophers), who are not burdened with theoretical commitments as philosophers are. What I am looking at in this paper is if experimental philosophy is able to contribute to debate about (in)compatibility. To answer this, it is necessary to briefly look at different solutions of the compatibility question. Next, I am going to summarize the most influential experiments so far. I am going to point out that the debate in experimental philosophy soon started to go in its own direction, by which, in my opinion, it has enriched the whole debate.
The paper aims to question the traditional view of the early Royal Society of London, the oldest scientific institution in continuous existence. According to that view, the institutional life of the Society in the early decades of activity (1660s and 1670s) was characterized by a strictly Baconian methodology. But the reconstruction of the discussions about fossils and natural history within the Society shows that this monolithic image is far from being correct. Despite the persistent reference to the Baconian Solomon House, the Society did not impose or support a common programme of research in the field of the natural history of the Earth., Text si klade za cíl zpochybnit tradiční pohled na ranné období londýnské Royal Society, nejstarší kontinuálně fungující vědecké instituce. Podle tradičního pohledu byl institucionální život v počátečních desetiletích vývoje Royal Society (šedesátá a sedmdesátá léta 17. století) charakterizován přijetím striktně baconovské metodologie. Rekonstrukce debat o fosiliích a přírodní historii v rámci Royal Society však ukazuje, nakolik je tento monolitický obraz vzdálený skutečnosti. Navzdory trvalým odkazům k baconovské Šalamounově koleji Royal Society nerozvinula ani nepodporovala společný výzkumný program v oblasti přírodní historie Země., and Francesco G. Sacco.
Objektivita, jako jeden ze základních atributů vědy, se stala nedílnou součástí jejího étosu i ústředním tématem fi losofi e vědy a jako taková byla refl ektována řadou významných autorů. V rámci projektu, na němž participují jak fi losofové vědy, tak vědci, zkoumáme pomocí metod experimentální fi losofi e koncept objektivity v současných přírodních vědách. Jedním z cílů je identifi kace jednotlivých dimenzí tohoto konceptu, tedy těch, s nimiž současní vědci skutečně pracují, a tím jejich zpřístupnění pro další teoretické analýzy i výzkum. V tomto příspěvku předkládáme závěry z první, kvalitativní fáze výzkumu vycházející z individuálních i skupinových rozhovorů s vědci působícími v České republice. p ý Tento empirický materiál konfrontujeme s některými teoretickými koncepty objektivity (Hacking, Crombie, Solomonová, Popper, Galison, Dastonová, Quine, Kuhn a další). Zároveň zde uvádíme řadu konkrétních poznatků ze současné české vědy a formulujeme hypotézy pro další fáze výzkumu. and Objectivity, as one of the key attributes of science, has become an indispensable part of its ethos and a central theme of the philosophy of science. As such, it has been a subject of philosophical refl ection by a number of authors. In our project – in which both philosophers of science and scientists participate – we examine the concept of objectivity in the natural sciences with the tools of experimental philosophy. We aim to identify specifi c operational dimensions of objectivity, those with which current scientist actually work, thus making them accessible for further theoretical analysis and research. In this text, we present results from the fi rst, qualitative phase of our research based on in-depth interviews and focus groups with scientists working in the Czech Republic. Further, we confront this empirical data with theoretical notions of objectivity (Hacking, Crombie, Solomon, Popper, Galison, Daston, Quine, Kuhn and others). We also present other fi ndings from the research and formulate hypotheses for the research’s subsequent phases.
Tento článek předkládá základní kontury „deskriptivní etiky zvířat“ založené na experimentálním studiu našich intuic ohledně určitých konkrétních situací, ve snaze určit, které morální teorie nejlépe odpovídají těmto intuicím. Navrhuji, že intuice nemusí být nevěrohodné, neboť je lze chápat jako zvážené soudy. I kdyby byly nevěrohodné, bude naše znalost těchto intuic zdrojem informací pro etickou teorii jednání morálních aktérů. Popisuji dotazníkový výzkum v oblasti deskriptivní etiky, diskutuji výsledky a zavádím prospektivní experimenty. Posléze předkládám hypotézy a navrhuji duální model přisouzení morálního statusu založený na vnitřních a vnějších vlastnostech. Vycházím ze současných empirických výzkumů v psychologii a experimentální filosofii, které srovnávám se svými výsledky. Model předpovídá, že přisouzení morálního statusu se mění v závislosti na schopnostech subjektů, kontextu (včetně vztahů) a kontextu, v němž se nachází ten, kdo morální status přisuzuje. Docházím k závěru, že tato data deskriptivní etiky mají přímou relevanci pro normativní etiku v té míře, v níž náš kognitivní aparát omezuje naši schopnost morálního jednání. Naznačují také způsoby, jak vylepšit naší morální percepci, výchovu a motivace. and This article outlines a “descriptive animal ethics” based on the study of people’s intuitions about particular cases, in order to determine which moral theories best comport with those intuitions. I suggest that the latter need not be unreliable since they may be endorsed as considered judgments, and that even if they were, knowing them would still provide relevant information for a complete moral theory concerned with what moral agents can do. I describe a survey in descriptive ethics, discuss the results, and introduce prospective experiments. I then set forth hypotheses and propose a dual model of moral status attribution in terms of both intrinsic and extrinsic properties. I rely on recent empirical research in psychology and experimental philosophy, which I confront with the above results, to support my hypotheses. The model predicts that attributions vary depending on the capacities of entities, their context (including relationships), and the context of the attributor. These facts of descriptive ethics, I conclude, are directly relevant to normative ethics insofar as our cognitive apparatus constrains our ability to act morally. Moreover, they suggest ways to improve moral perception, education, and motivation.
Cílem článku je ukázat, že zdánlivě asymetrický vztah mezi teorií mysli a morálkou je ve skutečnosti symetrický. Totiž nejen, že lidé využívají teorii mysli k rozhodnutí, zda si agent zaslouží vinit a zda učinil něco morálně špatného (nebo si zaslouží chválit a učinil něco morálně dobrého), ale někdy samotný morální charakter situace může ovlivnit teorii mysli. Nejprve provedu krátký úvod do teorie mysli - co to je, jak ji používáme a jak nám může být nápomocna. Poté popíšu proces hodnocení morální situace se směrem od teorie mysli (zvážení agentových mentálních stavů, připsání konceptů agentovi) k morálce (vynesení morálního soudu). V tomto procesu figuruje důležitý koncept - koncept záměrného jednání - který může hrát významnou roli při rozhodování o vině (nebo chvále) agenta: pokud jednal záměrně, vina (nebo chvála) by měla být větší. Opravdu to takto funguje? A co laici? Jaký je lidový koncept záměrného jednání? Na tyto otázky se pokusím odpovědět s pomocí empirických dat, která poskytli Bertram Malle a Joshua Knobe, a představím pět podmínek lidového konceptu záměrného jednání. Poté se ve světle dat shromážděných Joshuou Knobem pokusím ukázat, že dřívější přístup ke vztahu mezi teorií mysli a morálkou jako jednosměrnému se zdá být neudržitelný. Způsobil agent vedlejší účinek záměrně? Dosáhl něčeho agent záměrně, ačkoli neměl dostatek potřebných dovedností? Výsledky Knobových experimentů naznačují, že lidé jsou nejspíše ovlivněni morálním charakterem samotného vedlejšího účinku nebo výsledku. Pokud je morálně špatný, agent jednal záměrně, avšak pokud je morálně dobrý, agent nejednal záměrně - tato asymetrie se nazývá "Knobův efekt". Rovněž se pokusím vyrovnat se s některými možnými námitkami. V závěru se budu zabývat určitými právnímu důsledky, které z tohoto nově symetrického vztahu mezi teorií mysli a morálkou vyvstávají. and The aim of this paper is to provide evidence, that seemingly asymmetrical relationship between theory of mind and morality is in fact symmetrical. That is, not only that people use theory of mind to determine whether the agent is blameworthy and did something morally bad (or praiseworthy and did something morally good), but sometimes the moral character of the situation itself might influence people's theory of mind. First, I will make a brief introduction to the theory of mind – what it is, how we use it and how it could be useful to us. Then I will describe the process of evaluation of moral situation with the direction from theory of mind (considering agent's mental states, ascribing concepts to the agent) to morality (make a moral judgment). In this process there is an important concept – the concept of intentional action – which can play a significant role in determining blameworthiness (or praiseworthiness) of an agent: if he acted intentionally, the blame (or praise) should be bigger. Does it really work that way? What about lay people? What is the folk concept of intentional action like? I will try to answer these questions with empirical data provided by Bertram Malle and Joshua Knobe and name five conditions for the folk concept of intentional action. Then, in the light of empirical data gathered by Joshua Knobe, I will try to show that former approach to the relation between theory of mind and morality as one-directional seems untenable. Did the agent brought about some side-effect intentionally? Did the agent achieve something intentionally, even though he did not have enough skill to do it? Results of Knobe's experiments indicate that people are most likely affected by the moral character of the side-effect or the outcome itself. If it is morally bad, agent acted intentionally, but if it is morally good it, agent did not act intentionally – this asymmetry is called "Knobe effect". Also, I will deal with some objections. Finally, I will discuss some of the legal consequences arising from this newly symmetrical relationship between theory of mind and morality.