Zatímco primární právo Evropské unie (včetně jejích předchůdců: Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství) prošlo od r. 1957 řadou klíčových změn, zůstává primární právoEuratomu i dnes v zásadě identické, jako tomu bylo před 55 lety. S ohledem na tuto skutečnost je Euratomčasto předmětem kritiky. Kritika je směrována nejenom vůči cíli, pro nějž byl Euratom zřízen, ale i ve vztahuk řadě obsoletních ustanovení primárního práva a způsobu vydávání právních předpisů, ve kterémEvropský parlament dodnes nedisponuje spolurozhodovací pravomocí.V této souvislosti se mluví o demokratickémdeficitu a Evropské společenství pro atomovou energii je označováno jako „fosilie“. Na stranědruhé ovšem došlo zejména pod vlivem judikatury Evropského soudního dvoru k rozsáhlé legislativní činnostiEuratomu, která se opírá o (původně marginální) Kapitolu třetí. Tyto posuny je možné chápat i jakosoučást šířeji koncipovaného fenoménu „europeizace mezinárodního práva“, tj. absorbování ustanovení mezinárodních úmluv v předpisech evropského práva. Příspěvek se věnuje otázce, jaká je role legislativyEuratomu v novém miléniu a jaké jsou perspektivy tohoto společenství tváří v tvář důsledkům haváriev japonské jaderné elektrárně Fukushima Dai-ichi. and The Euratom Treaty has largely remained in its original 1957 form up until today, whilst the EC Treaty and the EU Treaty have been amended several times with many substantive changes and additions. Given its age and its largely unamended state, the Euratom Treaty has often been called a fossil, particularly by those who wish to phase out nuclear technology as a source of energy generation altogether. There are also some features that are open to more general criticisms, regardless of the position one takes towards nuclear technology. These include provisions which do not seem to meet today’s requirements, such as the Treaty objective to promoting the ‘speedy establishment and growth of nuclear industries’, the existence of provisions which have never been applied as intended by the authors of the Treaty and Euratom’s democratic deficit and ensuing lack of legitimacy.However, the new millennium opened a considerable shift in the Euratom legislation: Following the ECJ judgement concerning Euratom’s accession to the Convention on Nuclear Safety (2001), Euratom enacted several directives regulating transport of nuclear materials, nuclear safety and radioactive
waste management. This reflects the phenomenon, described as “Europeanization of International Law”, where the European law absorbs provisions of international treaties. Thus, the paper deals with the issue of Euratom’s ability to cope with the most recent challenges and with the perspectives of this Community after the accident in the Japanese nuclear power plant Fukushima Dai-ichi.
Článek volně navazuje na diskusi o roli státu a jeho tradičních atributech, jež probíhala v loňském „Právníku“. V současném světě jsme konfrontováni s různými typy států, např. moderními, postmoderními a postkoloniálními. Liší se mírou centralizace veřejné moci a povahou politického národa. V Evropě nacházíme státy velké svými úkoly a vzbuzeným očekáváním, avšak slabé díky různým omezením. Někdy jsou připodobňovány „státům“ středověkým. Z těch vnějších omezení je možné zmínit rostoucí význam mezinárodního práva, globalizaci a evropskou integraci. Mezi vnitřními je podstatné slábnutí
důvěry ve stát a obecný zájem, posilování soudní moci na úkor mocí politických nebo větší význam málo regulované moci sociální. Průřezový charakter mají lidská práva, jež jsou ukotvena mezinárodně i vnitrostátně.
Velmi podstatné je narušování homogenity společností v některých státech až do podoby etnicky či nábožensky segmentovaných subkultur. and This article is a belated addition to the discussion about role of state and its traditional atributtes which took place last year. In the contemporary world, we are confronted with various types of states, e. g. modern, post-modern, or post-colonial. They differ in intensity of centralization of public power and in nature of politicial nation. In Europe, in particular, there are states, which are strong, be it because of the tasks they perform or the expectations they raise But these states are at the same time weak because of various types of limits. From the external point of view we could mention increasing
importance of international law, globalization or European integration. Regarding internal limits, what is important is the gradual weakening of trust in state and in general interest, strenghtening of judicial power at the expense of political powers of the state or almost un-regulated social powers
(corporations, media etc.).Human rights belong to both groups. The shift from homogenous societies in some states to plurality of ethnically or religiously segmented sub-cultures plays key role.