Nauka o středu představuje jeden ze stěžejních pilířů Aristotelovy etiky a je úzce provázána s jeho pojetím etických zdatností. Ty jsou podle Aristotela flexibilní s ohledem na kontext praktické situace. Pojetí statečnosti se však od ostatních etických zdatností liší. Předně je zde problém dvou emocí, které Aristotelés přisuzuje zdatnosti statečnosti. Dále omezuje její oblast výhradně na válečnictví. Toto paradigma válečnictví má pak za následek, že statečnost postrádá flexibilitu etických zdatností a stává se rigidní. Tyto klíčové prvky ohrožují plausibilitu a koherenci Aristotelovy nauky o středu. Chyba ovšem není v nauce o středu jako takové, ale chyby se dopouští sám Aristotelés nesprávnou aplikací nauky o středu na statečnost. and The doctrine of the mean represents one of the main pillars of Aristotle's ethics and is closely linked with his notion of ethical virtues. These are flexible with regard to the context of the practical situation. However, the notion of courage differs from other ethical virtues. First, there is a problem of two emotions that Aristotle attributes to the virtue of courage. Next, he restricts the area of courage solely to warfare. This paradigm of warfare results in courage lacking ethical virtues' flexibility and becoming rigid. These key elements threaten the plausibility and coherence of Aristotle's doctrine of the mean. The mistake, however, is not in the doctrine of the mean itself, but in Aristotle's incorrect application of the doctrine of the mean to courage.