Cíl: Průzkumné šetření zjišťovalo schopnosti spolupráce nemocných při léčbě Warfarinem a dodrţování léčebného reţimu v průběhu dlouhodobé antikoagulační terapie Warfarinem. Konkrétně byla mapována a vyhodnocena úroveň edukace sestrou, informovanost a adherence k léčbě u pacientů léčených Warfarinem. Metodika: Průzkumný soubor tvořilo 108 pacientů evidovaných v ambulantním léčení interní a kardiologické ambulance při interním oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku. Průzkumné šetření probíhalo v prosinci roku 2010 a lednu roku 2011. Pro sběr dat byla vyuţita metoda dotazníkového šetření. Výsledky: Výsledky průzkumného šetření ukazují, ţe naprostá většina pacientů léčených Warfarinem se aktivně podílí na léčebném procesu. Nemocným se od zdravotníků dostává poučení o léčbě, sestry se na edukaci podílejí v 75 %. Většina dotázaných dochází na pravidelné kontroly a zná zpaměti uţívanou dávku léku. Čtvrtina nemocných však není schopna uvést krvácení jako hlavní riziko léčby. Převáţná většina respondentů si je vědoma skutečnosti, ţe účinek léčby můţe být ovlivněn sloţením přijímané potravy, méně neţ polovina respondentů zná interakci Warfarinu s jinými léky či doplňky stravy. Nemocní mají na zřeteli, ţe je nutno informovat kaţdého lékaře o této léčbě, jen polovina respondentů však informuje i lékárníka. Závěr: Adherence k léčbě ze strany pacienta je základem úspěšné a bezpečné terapie Warfarinem. Cílem všech zdravotníků by měla být snaha o kvalitní a efektivní komunikaci s nemocnými, snaha o dosaţení co nejvyšší úrovně spolupráce, ochoty a schopnosti pacientů řídit se pokyny zdravotníků. Tím se výrazně zvýší úspěšnost léčby a eliminuje se riziko moţných komplikací léčby., Aim: Exploratory investigation ascertained capabilities of cooperation of patients when treated with warfarin and adherence to treatment regimen during long term anticoagulant therapy by warfarin. Specifically was mapped and assessed the level of education by nurse, foreknowledge and adherence to treatment in patients treated with warfarin. Methods: The exploratory set consisted of 108 patients, who were registered in ambulant treatment of internal and cardiac ambulance at internal department of Hospital in Frydek-Mistek. Exploratory investigation took place in December 2010 and January 2011. For data collection was used method of questionnaire survey. Results: The results of questionnaire survey show, that absolute majority of patients treated with warfarin is actively participating in the treatment process. The patients receive from the health care providers education about the treatment, nurses are participating in education in 75%. Majority of respondents have regular check ups and knows by heart the dose of the drug. A quarter of patients is not able to state bleeding as the main risk of treatment. The vast majority of respondents are aware of the fact, that the treatment effect may be influenced by the composition of the diet, less than half of the respondents know the warfarin interactions with other medication or supplements. Patients have in mind that every doctor should be informed about this treatment, only half of the respondents, however, informs as well the pharmacist. Conclusion: Adherence to treatment by the patient is the foundation of a successful and safe warfarin therapy. The goal of all health professionals should be to aim for quality and effective communication with patients, effort to achieve the highest level of cooperation, willingness and ability of patients to follow medical instructions. This greatly increases the effectiveness of treatment and eliminates the risk of potential complications of treatment., Michaela Teperová, Lucie Sikorová, and Literatura 8
The aim of this work is to draw attention to some bioethical difficulties associated with the topic of transsexuality and self-acceptance, especially in children and adolescents. More and more young people with sexual dysphoria are seeking medical attention.For adolescents, the subject of transgender is very topical, especially in the context of finding and accepting oneself and one's physicality. Advances in medicine and approved laws make it possible to start a gender reassignment at a very early age.Some data suggests a beneficial effect of hormone therapy on the later life of transgender people who underwent treatment as adolescents, compared to those who started treatment at a later age.At the same time, a possible connection with posts on social networks about the change of gender and the number of juveniles who apply for a change of gender identity after watching them is shown. The identification of basic problems and expert insight into this topic in educational materials or counseling in schools should contribute to raising awareness of this issue in public space and thus mitigate some of the negative effects of social networks on the growing number of adolescents with sexual dysphoria. These steps would help both children and their carers to find their way around the issue with sufficient respect for the possible diversity of the human population, while taking into account all possible causes of sexual dysphoria. There is a need to develop a methodological approach to how to pass on the situation regarding gender identity awareness to target groups and to find a line between accepting oneself and finding solutions to one's other problems. and Cílem této práce je upozornit na některé bioetické obtíže spojené s tématem transsexuality a přijetí sebe sama, a to především u dětí a dospívajících. Stále více mladých lidí s pohlavní dysforií vyhledává lékařskou pomoc. U mladistvých a dospívajících je téma transgenderu velmi aktuální, zejména v kontextu nalézání a přijetí sebe sama a své tělesnosti. Pokroky v medicíně a schválené zákony umožňují začít změnu pohlaví již ve velmi raném věku.Některá data naznačují příznivý vliv hormonální terapie na pozdější život transgender osob, kterou podstoupili léčbu jako mladiství, ve srovnání s těmi, kteří léčbu zahájili v pozdějším věku. Zároveň se ukazuje možná souvislost s příspěvky na sociálních sítích o změně pohlaví a počtu mladistvých, kteří po jejich zhlédnutí o změnu pohlavní identity žádají. Identifikace základních problémů a odborný náhled na toto téma zpracovaný do edukačních materiálů či poradenství ve školách by měly přispět ke zvýšení povědomí o této problematice ve veřejném prostoru a zmírnit tak některé negativní dopady sociálních sítí na vzrůstající počet mladistvých s pohlavní dysforií. Tyto kroky by pomohly zorientovat se v daném tématu jak dětem, tak jejich pečujícím osobám vidět případný problém s dostatečným respektem k možné diverzitě lidské populace, a zároveň zohlednit všechny možné příčiny pohlavní dysforie. Je třeba rozpracovat metodický přístup jak situaci ohledně povědomí o poruchách pohlavní identity předat cílovým skupinám a nalézt hranici mezi přijetím sebe sama a hledáním řešení svých problémů v jinakosti.
Sourozenectví je jedním z nejvýznamnějších vztahů v lidském životě. Tento vztah může být velmi specifický, má-li jeden ze sourozenců vývojové postižení. Zdraví sourozenci potom, stejně jako jejich rodiče, bývají konfrontováni s řadou stresových a náročných situací, které u nich vedou ke zvýšenému výskytu psychických obtíží. Za účelem podpory a naplnění potřeb této skupiny byl vytvořen program STEPS – Skupinový terapeuticko-edukační program pro sourozence dětí s postižením. Pilotním během intenzivní alternativy tohoto programu prošlo pět sourozenců dětí s Williamsovým syndromem. Cílem článku je podat základní informace o prvním běhu programu a poskytnout tak podnět pro další rozvoj podpory rizikové a v naší zemi doposud opomíjené skupiny – sourozenců dětí s postižením. and Sibship is one of the most important relationships in life. However, this relationship may be very specific if one of the siblings suffers from a developmental disorder. In such a case healthy siblings are confronted with a similar number of stressful and challenging situations as their parents. These stressors lead to an increased incidence of mental health problems in this population. In order to support and fulfil the needs of healthy siblings, STEPS program (Group Therapeutic Program for Siblings of Children with Disabilities) was developed. Five siblings of children with Williams syndrome have participated in piloting of an intensive alternative of this program. The aim of this article is to provide basic information on the pilot of this program and provide suggestions for further development of support for at-risk and in our country neglected population – siblings of children with disabilities.