The aim of this work is to draw attention to some bioethical difficulties associated with the topic of transsexuality and self-acceptance, especially in children and adolescents. More and more young people with sexual dysphoria are seeking medical attention.For adolescents, the subject of transgender is very topical, especially in the context of finding and accepting oneself and one's physicality. Advances in medicine and approved laws make it possible to start a gender reassignment at a very early age.Some data suggests a beneficial effect of hormone therapy on the later life of transgender people who underwent treatment as adolescents, compared to those who started treatment at a later age.At the same time, a possible connection with posts on social networks about the change of gender and the number of juveniles who apply for a change of gender identity after watching them is shown. The identification of basic problems and expert insight into this topic in educational materials or counseling in schools should contribute to raising awareness of this issue in public space and thus mitigate some of the negative effects of social networks on the growing number of adolescents with sexual dysphoria. These steps would help both children and their carers to find their way around the issue with sufficient respect for the possible diversity of the human population, while taking into account all possible causes of sexual dysphoria. There is a need to develop a methodological approach to how to pass on the situation regarding gender identity awareness to target groups and to find a line between accepting oneself and finding solutions to one's other problems. and Cílem této práce je upozornit na některé bioetické obtíže spojené s tématem transsexuality a přijetí sebe sama, a to především u dětí a dospívajících. Stále více mladých lidí s pohlavní dysforií vyhledává lékařskou pomoc. U mladistvých a dospívajících je téma transgenderu velmi aktuální, zejména v kontextu nalézání a přijetí sebe sama a své tělesnosti. Pokroky v medicíně a schválené zákony umožňují začít změnu pohlaví již ve velmi raném věku.Některá data naznačují příznivý vliv hormonální terapie na pozdější život transgender osob, kterou podstoupili léčbu jako mladiství, ve srovnání s těmi, kteří léčbu zahájili v pozdějším věku. Zároveň se ukazuje možná souvislost s příspěvky na sociálních sítích o změně pohlaví a počtu mladistvých, kteří po jejich zhlédnutí o změnu pohlavní identity žádají. Identifikace základních problémů a odborný náhled na toto téma zpracovaný do edukačních materiálů či poradenství ve školách by měly přispět ke zvýšení povědomí o této problematice ve veřejném prostoru a zmírnit tak některé negativní dopady sociálních sítí na vzrůstající počet mladistvých s pohlavní dysforií. Tyto kroky by pomohly zorientovat se v daném tématu jak dětem, tak jejich pečujícím osobám vidět případný problém s dostatečným respektem k možné diverzitě lidské populace, a zároveň zohlednit všechny možné příčiny pohlavní dysforie. Je třeba rozpracovat metodický přístup jak situaci ohledně povědomí o poruchách pohlavní identity předat cílovým skupinám a nalézt hranici mezi přijetím sebe sama a hledáním řešení svých problémů v jinakosti.
Příspěvek seznamuje s výskytem nadváhy a obezity u dětí a dospívajících v současné Velké Británii a s některými poznatky z britských výzkumů, zaměřených na roli psychosociálních a environmentálních proměnných při vzniku, rozvoji a udržování nadváhy a obezity. Velká Británie patří k zemím s etnicky pestřejším složením obyvatel, což vždy vedlo k pochybnostem odborníků o hodnotě srovnávaných údajů o nadváze a obezitě mezi původními obyvateli a obyvateli z řad jednotlivých etnik, která ve Velké Británii žijí. Tomuto problému a jeho současnému způsobu řešení v této zemi je věnována jedna z částí příspěvku. Dále příspěvek seznamuje s výzkumy, zabývajícími se vztahy mezi nadváhou a obezitou příslušníků původních britských obyvatel i jednotlivých etnik a spolupůsobícími psychosociálními a environmentálními proměnnými, které jsou vždy tvořeny, doprovázeny nebo se navzájem liší charakteristickým způsobem mezilidské komunikace. Britská odborná veřejnost se prostřednictvím britských vládnoucích institucí vyjádřila k problému nadváhy a obezity řadou projektů. Tvůrci projektu Foresight (Butland et al., 2007) navrhují řešení stoupajícího výskytu nadváhy a obezity z celonárodní a déledobé budoucí perspektivy, kdy jsou v jednotlivých resortech prostřednictvím odpovědných institucí zaváděny změny, které by lépe vyhovovaly (psycho) biologii člověka a tak přirozeně vedly ke zdravějšímu životnímu stylu. and The paper introduces the prevalence of overweight and obesity in children and adolescents in the current UK and some knowledge of British researches focused on the role of psychosocial and environmental variables in the creation, development and maintenance of overweight and obesity. The United Kingdom is country with ethnically more diverse composition, that has always raised doubts about the value of the compared data of overweight and obesity, that has been thus obtained in different ethnic groups living here. This problem and its solution in the current country is devoted one part of this contribution. Further part introduces the researches concerned with the relationships between overweight and obesity of British native population and various ethnic groups and their psychosocial and environmental variables, that are always formed, accompanied or mutual differ in a characteristic way of interpersonal communication.The conclusion of the paper is devoted to the strategies, that are currently applied to address the problem of overweight and obesity in some administrative areas of this country. Creators of project Foresight (Butland et al., 2007) propose solutions of increasing incidence of overweight and obesity, in which are involved various ministries and that could be realised through the responsible institutions. These changes would better fit the (psycho) human biology and so could more naturally lead to a healthier lifestyle.
Osteosarkom (OS) je nejčastější zhoubný nádor skeletu, představuje asi 35 % primárních kostních nádorů. Úspěšná léčba osteosarkomu vyžaduje úzkou spolupráci odborníků multidisciplinárního týmu, kam patří onkolog, chirurg, patolog a radiolog. Nejlepší péči zajišťují specializovaná centra s odpovídajícími zkušenostmi a možností komplexní péče. Léčebný režim musí zahrnovat radikální odstranění primárního nádoru, případně metastáz v kombinaci se systémovou chemoterapií. Z cytostatik je to zejména doxorubicin, vysoko-dávkovaný metotrexát, cisplatina a ifosfamid. Cílem rozdělení chemoterapie na část předoperační a pooperační je redukce nádorové masy a lepší ohraničení tumoru vůči okolním strukturám. Tím je usnadněna chirurgická radikalita s možností náhrady postižené části skeletu bez mutilujícího výkonu. Důležitá je také znalost histopatologické odpovědi na předoperační chemoterapii, která ovlivňuje intenzitu pooperační léčby. Dosud není dostatečně vyřešena léčba metastatického onemocnění a případné recidivy. Zlepšení výsledků je možno očekávat až po zavedení nových léčebných přípravků a modalit., Osteosarcoma (OS) is the most common malignant tumour of the skeleton accounting for approximately 35 % of primary bone tumours. Successful treatment of osteosarcoma requires a close cooperation between the specialists of a multidisciplinary team consisting of an oncologist, surgeon, pathologist and radiologist. The best care is provided by specialized centres with appropriate experience in which comprehensive care is available. The therapeutic regimen must include radical removal of the primary tumour and/or metastases in combination with systemic chemotherapy. The cytostatic drugs primarily used include doxorubicin, high-dose methotrexate, cisplatin and ifosfamide. The goal of dividing chemotherapy into preoperative and postoperative parts is a reduction in the tumour mass and improved delineation of the tumour from the surrounding structures. This improves the surgical radicality with the affected part of the skeleton being replaced without the need for a mutilating procedure. Also of importance is the knowledge of the histopathological response to preoperative chemotherapy which affects the intensity of postoperative treatment. The management of metastatic disease and possible recurrence has not been addressed adequately as yet. Improved results can be expected with the introduction of novel therapeutic agents and modalities., Hubert Mottl, Jarmila Kruseová, Jiří Schovanec, and Lit.: 55