Přírodovědná gramotnost je pojem, který je od 50. let 20. století užíván v mezinárodním prostředí, v posledních desetiletích v souvislosti s šetřením PISA. Také v kontextu vzdělávání v České republice se s tímto pojmem můžeme setkat, ačkoli neexistuje jeho jediné vymezení. Cílem studie je analýza a porovnání tří českých a jednoho mezinárodního dokumentu, které se k přírodovědné gramotnosti vztahují. Na základě obsahové analýzy a komparace dokumentů se ukazuje, že jednotlivá vymezení přírodovědné gramotnosti shodně zahrnují: znalost a používání přírodovědných pojmů; znalost a používání vědeckých metod; reflexi vědecké práce a širší kontext přírodovědného poznání. Vymezení se liší jen mírně, a to především v důrazu na životní prostředí, souvislost mezi rozvojem přírodovědné a čtenářské gramotnosti, zacházení s informacemi z médií a v různém detailu vymezení přírodovědné gramotnosti. Implementování přírodovědné gramotnosti do aktuálně revidovaného kurikula se jeví jako možné bez větších obtíží. and Scientific literacy is a term which has been internationally used since the 1950s. In recent decades, the term has often been connected to the Programme for International Student Assessment (PISA). The term also appears in the context of the Czech educational system, though it has multiple definitions. The objective of this study is to analyze and compare four documents on scientific literacy (of which three are Czech and one international). Content analysis and comparison of the documents show that individual definitions of the term share the following features: knowledge and the use of scientific terms, knowledge and the use of the scientific methods, reflection of scientific work, and the broader context of scientific knowledge. The definitions differ only slightly, mostly in their emphasis on the environment, the connections between the development of scientific and reading literacy, how they deal with information obtained from the media, and other minor details. The study concludes by showing that implementation of scientific literacy in the current revised curriculum seems to be possible without major difficulties.
Cílem předkládaného příspěvku je odhalit a popsat jednotlivé typy využívání kurikulárních dokumentů v praxi učitelů základních škol v Česku. Koncept využívání jsme operacionalizovali s využitím Johnsonovy typologie, kterou představujeme v první části textu. Druhá část studie je věnována popisu výsledků kvalitativního empirického šetření, jež spočívalo v aplikaci Johnsonovy typologie na výpovědi 18 učitelů získané prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů. Ve výrocích zkoumaných respondentů jsme identifikovali tři typy využívání kurikulárních dokumentů: konceptuální, instrumentální a symbolické. Nejvíce respondentů v našem souboru vykazovalo znaky instrumentálního využívání. Pro tento typ využívání je charakteristické, že učitel se stará především o to, aby v reálné praxi bylo z obsahového i formálního hlediska zahrnuto vše, co je v kurikulárních dokumentech uvedeno, bez potřeby jejich inovace. Učitelé, jejichž výroky vykazovaly znaky symbolického využívání, se vyznačovali pochybnostmi o funkčnosti dokumentů a snahou reálně je nevyužívat. Oproti tomu učitelé spadající do oblasti konceptuálního využívání měli potřebu o kurikulárních dokumentech přemýšlet, případně je výrazněji inovovat a měnit a dále s nimi pracovat tak, aby přispívaly ke zvyšování kvality školní výuky. and The aim of the present paper is to reveal and describe the individual ways in which curricular documents are used by Czech lower secondary teachers in their teaching practices. We operationalized the concept of use with Johnson's typology of utilization, which we describe in the first section of the paper. The second part of the paper describes the results of a qualitative study in which we applied Johnson's typology to the statements of 18 teachers obtained through semi-structured interviews. We identified three types of use of curricular documents in respondents' statements: conceptual, instrumental, and symbolic. The results indicate that most of the teachers used curricular documents instrumentally. This means that they ensured that their practice included all of the formal and content features listed in curricular documents without feeling the need to innovate them. Teachers who used curricular documents symbolically showed doubt regarding their usefulness and efforts not to use them. In contrast, teachers who used curricular documents conceptually thought about them, felt the need to innovate and change them, and wanted to use them to further increase teaching quality at their schools.