Although slurs are conventionally defined as derogatory words, it has been widely noted that not all of their occurrences are derogatory. This may lead us to think that there are “innocent” occurrences of slurs, i.e., occurrences of slurs that are not harmful in any sense. The aim of this paper is to challenge this assumption. Our thesis is that slurs are always potentially harmful, even if some of their occurrences are nonderogatory. Our argument is the following. Derogatory occurrences of slurs are not characterized by their sharing any specific linguistic form; instead, they are those that take place in what we call uncontrolled contexts, that is, contexts in which we do not have enough knowledge of our audience to predict what the uptake of the utterance will be. Slurs uttered in controlled contexts, by contrast, may lack derogatory character. However, although the kind of context at which the utterance of a slur takes place can make it nonderogatory, it cannot completely deprive it of its harmful potential. Utterances of slurs in controlled contexts still contribute to normalizing their utterances in uncontrolled contexts, which makes nonderogatory occurrences of slurs potentially harmful too.
The aim of this paper is to consider a possibility of understanding assertibility as a semantic concept. This leads to a nonstandard view of the relation and borderline between semantics and pragmatics. For the language of classical propositional logic entailment will be defined as a relation which preserves assertibility rather than truth and it will be shown that this enables us to model some linguistic phenomena in an adequate way., Cílem příspěvku je zvážit možnost pochopení asertivity jako sémantického konceptu. To vede k nestandardnímu pohledu na vztah a hranici mezi sémantikou a pragmatikou. Pro jazyk klasické výrokové logiky bude definice definována jako vztah, který zachovává spíše asertivitu než pravdu a bude ukázáno, že to nám umožňuje adekvátně modelovat některé jazykové jevy., and Vít Punčochář
Ve studii jsme testovali několik hypotéz týkajících se vlivu kontextu na stereotypy. První z nich se týká explicitních stereotypů. Podle ní budou respondenti uvádět u Čechů příznivější atributy, bude-li seznam obsahovat pouze kategorie Čechů a Romů, než budou-li v něm rovněž některé kategorie, které jsou hodnoceny příznivěji než Češi. Další hypotéza se týkala vlivu kontextu na implicitní stereotypy. Podle ní bude při použití Testu implicitních asociací (IAT; Greenwald et al., 1998), kdy dochází ke srovnávání dvou kategorií, zjištěn větší rozdíl mezi postoji k Čechům a k Romům než při použití techniky afektivního primingu BFP (Fazio et al., 1995), kdy ke srovnávání nedochází. Poslední dvě hypotézy se týkají konsenzuálních stereotypů. Podle první z nich se obsahy konsenzuálních stereotypů nebudou krýt s obsahem osobního stereotypu žádného respondenta, podle druhé budou valence konsenzuálních stereotypů více polarizované než průměrné valence osobních stereotypů. Kontext bude mít na konsenzuální stereotypy obdobné účinky jako na stereotypy osobní.
Výzkumu se zúčastnily dva soubory (N1 = 86, N2 = 201) dospělých jedinců. K měření explicitních stereotypů jsme použili techniku otevřeného formátu. Jedna skupina uváděla atributy příslušníků dvou kategorií, druhá atributy příslušníků dvanácti kategorií. Konsenzuální stereotyp definujeme jako množinu deseti nejčastěji uvedených atributů. K měření implicitních postojů jsme použili Test implicitních asociací a techniku afektivního primingu BFP.
Výsledky obou šetření v souladu hypotézami ukazují, že odpovědi respondentů jsou ovlivněny v očekávaném směru kontextem a že obsahu konsenzuálního stereotypu neodpovídal obsah osobního stereotypu žádného respondenta. Kontext se prosadil při použití explicitních i implicitních technik. Současně se ukázalo, že kontext má obdobné, ale ne identické účinky na osobní i na konsenzuální stereotypy. and In the study we tested some hypotheses concerning the influence of a context on stereotypes. Our first hypothesis concerns explicit stereotypes. According to it Czech respondents will ascribe to their own category more positive attributes if a list of categories will include only Czech and Roma people than when it will include also some categories which are more positively evaluated than Czechs. The next hypothesis concerns implicit stereotypes. According to it when using IAT (Implicit Association Test; Greenwald et al., 1998), where there are compared two categories, we will ascertain a more profound difference between attitudes to Czech and Roma people than when we use BFP (Bona Fide Pipeline; Fazio et al., 1995), in which there is no such a comparison. Our next two hypotheses concern consensual stereotypes. According to one of them the content of a consensual stereotype will overlap with content of a no personal stereotype. According to the other, the valences of consensual stereotypes will be more polarized than the mean valences of personal stereotypes. The context will have similar influences on consensual and personal stereotypes.
In our two researches there took part two samples (N1 = 86, N2 = 201) of adult members. To ascertain the content of explicit stereotypes we used an open-form technique. The first sample adduced attributes of members of two categories, the second sample adduced attributes of members of twelve categories. We define the consensual stereotype as a set of ten most often cited attributes. To measure implicit stereotypes, we used IAT and BFP.
Results show that responses of the respondents were influenced by context in the directions expected. The content of no personal stereotype overlapped with the content of any consensual stereotype. The context had influence on both explicit and implicit measures. At the same time it was found that context had on personal and consensual stereotypes similar, but not identical influences.