Článek se zaměřuje na popis základních charakteristik české náboženské scény a ukazuje, že tradiční pohled na českou společnost jako vysoce sekularizovanou plně nevystihuje vztah české populace k náboženství. V první části článku pracujeme s tradičními měřítky religiozity, jakými jsou náboženské vyznání a návštěvnost bohoslužeb. Vycházíme z dat ze Sčítání lidu a ISSP 2008 a ukazujeme, že zatímco návštěvnost bohoslužeb je v české společnosti dlouhodobě stabilní, podíly vyznávajícího obyvatelstva klesají. Pokles však zasahuje především velké církve s masovým členstvím, zatímco menší denominace se těší dynamickému růstu. V druhé části textu se zabýváme obsahy náboženské víry tak, jak je zachycuje ISSP 2008. Ukazujeme, že většina respondentů sice nevěří v Boha, ale víra v magii (např. horoskopy, léčitele) je v české společnosti vysoce rozšířená. Mezinárodní srovnání přitom ukazuje, že víra v magii je typická především pro východoevropské země., The article focuses on the description of the Czech religiosity. It shows that Czech society is not as secularized as it is often argued. First part of the article analyzes the traditional measures of religiosity: church affiliation and church attendance. Using data from the Census and ISSP 2008, we show that the level of church attendance is relatively stable in the Czech society but the self-declared church affiliation is decreasing. However, the decrease affects mainly large churches with mass membership while smaller denominations enjoy dynamic growth. The second part of the article focuses on the religious beliefs in the ISSP 2008 survey. We show that the majority of the respondents did not believe in God but the belief in magic is very common in the Czech society. International comparison illustrates that the magic is typical for East European countries., and Dana Hamplová.
Náboženství zůstává významným společenským fenoménem, „silou, která působí na jiné síly“, a to i ve společnosti české, která bývá občas označována za jednu z nejateističtějších na světě. Předpovědi vyplývající ze striktně pojaté teorie sekularizace se nenaplnily, a my tak můžeme vidět aktivitu tradičních církví i vznik nových náboženských směrů a společností, stejně jako přetrvávající a v některých oblastech dokonce sílící vliv náboženství v politice a veřejném životě jako celku. Z toho samozřejmě vyplývá potřeba tyto jevy sociologicky zachytit. Existuje mnoho metod a přístupů, my se však budeme zabývat pouze kvantitativními sociologickými výzkumy náboženství. V tomto textu se autor věnuje pouze náboženskému chování, a to ještě v redukci, kdy bude náboženské chováním studovat skrze návštěvnost bohoslužeb. Cílem tohoto článku je ukázat nesamozřejmost a komplikovanost spojenou s tímto tématem – jak na konceptuální úrovni, tak i na úrovni měření. V článku jsou využívána především data z výzkumných sérií European social survey (ESS), ISSP a European social survey (EVS)., This article deals with problems of religiosity research in sociology. First I c oncentrate on more general topics connected with religiosity research as is cross-country validity of survey instruments or relationship of theoretical concepts and empirical indicators in sociological surveys. Another part is about attending religious ceremonies which is one of the most significant (statistically as well as substantially) indicators in religiosity research. But despite the fact that it is behavi - oral indicator, so seemingly easy for measuring, its reliability became object of disputes in sociology of religion. I p resent data on church attendance taken from most important international survey series in sociology – ISSP, EVS and ESS. Results among these surveys are varying but despite this they are robust enough for interpretation and making cautious conclu - sions. Some possibilities for modifications of “attendance questions” based on experiences from General social survey are suggested., and Martin Vávra.
V minulém roce byla na stránkách periodika Naše společnost publikována empirická stať s názvem „Náboženské vyznání v České republice z perspektivy inter a intragenerační transmise“ [Paleček, Vido 2014]. Tato práce představila možný metodologický postup, jehož prostřednictvím je možno zjišťovat míru úspěšnosti přenosu religiozity ve společnosti během neustálého procesu generační obměny. Je obecně známo, že současná ČR se v tradičních formách religiozity řadí mezi nejvíce sekulární nejen mezi zeměmi post-komunistickými, ale i v kontextu celé Evropy [Hamplová 2000; Lambert 2004; Meulemann 2004; Need, Evans 2001; Nešpor 2010a; Tomka 2010]. Avšak, i když je ČR pouze jednou ze zemí, jejichž historie byly poznamenány 40ti lety komunistické státní moci, přesto se mezi těmito zeměmi řadí k nejvíce sekulárním. Je možno uvažovat, zda se protináboženská politika v ČR lišila oproti této politice v dalších zemích s komunistickou totalitní mocí nebo se lidé v těchto zemích naopak lišily odolností vůči této politice. V náhledu výše citovaného metodologického postupu může otázka znít, zda a jak se lišila úspěšnost předávání tradiční religiozity mezi generacemi v ČR oproti dalším post-komunistickým zemím a jaké byly možné příčiny těchto rozdílů. Sledovanými formami tradiční religiozity budou v této práci deklarované náboženské vyznání a návštěvnost na bohoslužbách v kostelích., This paper is focused on changing rates of church affiliation and church attendance in the course of intergenerational and intragenerational transmission on the cases of four post-communist countries of central Europe: the Czech Republic, Slovakia, Hungary and Poland. It is a generally accepted fact that the rates of traditional forms of religiosity in the Czech society declined continuously during the second half of the 20th century, while such an enormous decline was not indicated in other post-communist countries of Central Europe. These differences and their causes are main question for this analytical work. Contemporary religiosity is dependent on rates of its reproduction between generations. Inter- and intragenerational transmission was influenced by two basic factors: First, by an anti-religious policy, which varied between the communist regimes, and second by the resistance of some people and families against that concrete anti-religious policy. The rapid secularisation of Czech society was due to those two factors., Antonín Paleček., and Obsahuje bibliografii