Mědirytina (331 x 432 mm). Výjev na vinici, vlevo dole spící nymfa, za ní skupina žen - Flora a nymfa vyjí věnce, za Florou Amor, za skupinou tři postavy - nymfa a dva mladíci, průhled do vinice s párem volů a oráčem. Vpravo štěpař a mladík. V popředí na zemi leží věnce., Zlatohlávek 1997#, 139, č. 70., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od r. 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (1775-1847), manželky kardinála Františka Dietrichsteina, biskupa olomouckého při papažském stolci v Římě (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle Giulia Romana.
Mědirytina (109 x 173 mm). Galateia prchající před Polyfémem. Scéna na mořském břehu. Na skalisku sedí Polyfémos, v pravé ruce drží pastýřskou píšťalu, v levé hůl z jedlového kmene, hledí za mušlí v níž stojí Galateia, v levé ruce drží mušli, pravou rukou drží otěže, kterými řídí dvojici delfínů. Nad ní Amor, střílí na ni z luku., Zlatohlávek 1997#, 61, č. 29., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Ze souboru osmi grafických listů podle antických reliéfů. Kyklop Polyfémos, žijící na Sicílii, se zamiloval do Galateie, která však milovala Ákise, vnuka říčního boha Symaitha, ke Kyklópovi cítila zášť a prchala před ním. Obr jejího milence pronásledoval a Ákis byl dědovým duchem proměněn ve stejnojmennou říčku na Sicílii.
Olej na plátně (76 x 103 cm): v ruinách okrouhlého antického chrámu je socha polonahé Venuše s prázdnýma rukama (v odmítavém gestu ?), u jejích nohou sedí Amor s lukem. Pod sochou zapálené kadidlo, u něhož klečí polonahá Nymfa, další dvě přibíhají a čtvrtá stoupá po schodech napravo. Před ruinami chrámu Faun v červeném plášti hraje na syrinx, za ním dvě fauní děti hrající si s kozou., Vlnas 2001#, 102 č. I/2.114, and Architektura chrámu ani typ Venuše neodpovídají žádnému antickému vzoru. Obdobným způsobem Grund zobrazil sochu Venuše na obrazu v Obrazárně Pražského hradu inv. č. 0 475.
Mědiryt 205 x 178 mm). V popředí Herkules (kyj, lví kůže) zabíjí Eurytiona ležícího na zemi, v pozadí dva kentauři - Eurytionovi bratři, střílející na Herkula z luku., Zlatohlávek 1997#, 98, č. 42., and Pochází ze sbírky v zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9).Mědiryt podle Rossa Fiorentina ze série Šest Herkulových skutků. V ikonografii Herkulových hrdinských činů bylo zobrazováno celkem 18 obrazů. Těchto šest výjevů jsou činy které patřily jednak mezi 12 hlavních skutků které hrdina dostal od mykénského krále (Eurystheus) a šest menších skutků, které Řekové nazývali Parerga. Tento výjev patří mezi šest menších hrdinských činů tzv. Parerga.
Mědiryt (211 x 180 mm). V popředí na zemi ležící mužský akt, drží velkou nádobu, sklání hlavu k zemi. Vedle něho stojí Herkules, střílí z luku na kentaura, který unáší Deianeiru. v ruce drží drapérii., Zlatohlávek 1997#, 98, č. 40., and Pochází ze sbírky v zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Mědiryt podle Rossa Fiorentina ze série Šest Herkulových skutků. Mědiryt podle Rossa Fiorentina ze série Šest Herkulových skutků. V ikonografii Herkulových hrdinských činů bylo zobrazováno celkem 18 obrazů. Těchto šest výjevů jsou činy které patřily jednak mezi 12 hlavních skutků které hrdina dostal od mykénského krále (Eurystheus) a šest menších skutků, které Řekové nazývali Parerga. Epizodu převyprávěl Ovidius (kniha 9).
Dvě malby na dřevě (každá deska 22,5 x 71,5-2 cm). Levá deska: lov na kalydónského kance - nalevo Meleagros útočí na kance oštěpem, jeho druzi jsou zobrazeni s oštěpem a kyjem, Ankaios se napřahá k ráně sekyrou, napravo Atalanta střílí z luku, za ní ženy s oštěpy a lukem. Pravá deska: nalevo tři ženy sedí na trůně s vřeteny (Parky), před nimi muž a žena s dítětem, vedle žena u oltáře, na nějž dává dřevo ?, za oltářem socha na kouli. Napravo skupina tří mužů mužů s oštěpy, uprostřed Meleagros a Atalanta, napravo tři ženy s oštěpy a lukem a toulcem. V dálce mořský záliv a město., Pujmanová 1997#, 116., and Původně výzdoba svatební truhlice (cassone), zakoupeno do galerie v roce 1894. Zatímco levá deska se těsně drží líčení v Ovidiových Proměnách (8, 380-393: Atalanta střílí z luku, muži oštěpy, Ankaios sekyrou), pravá s tímto textem souvisí jen volně. Sudičky nalevo patrně odkazují na věštbu o nedohořeném poleni, které Meleagrova matka nechala dohořet, když se dozvěděla o tom, že její syn zabil v její bratry, kteří upřeli Atalantě loveckou trofej. Skupina napravo vypadá spíše jako příprava na lov.
Mědiryt (367 x 255 mm). Orion (oděný v kůži, vysoké zdobené boty, v pravé ruce oštěp, u pasu meč) nese na ramenou svou ochránkyni bohyni Dianu (luk, toulec se šípy). Lovec je obklopen zvířaty, v pozadí kráčí skupina mužských a ženských postav (Dianiny družky (?)- frigitské čapky, oštěpy, luky)., Zlatohlávek 1997#, 168, Č.91., and Pochází ze sbírky v Libochovicích, do NG převedeno roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle Lucy Penniho. Alegorie lovu.
V popředí skupina - Paris podává Venuši jablko, po Venušině pravici malý Amor (luk a šíp) a sedící Minerva (štít, helma, na zemi toulec). Po levici Juno a z oblak se vznáší Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) a putto s věncem. V popředí vpravo říční bůh, v pozadí vlevo skupina postav., Vlnas 2005#, 114-115., and Kopie podle volné kopie obrazu Hanse von Aachen (Valenciennes, Musée des Beaux-Arts P.46.1.97. Originál od Hanse von Aachen z roku 1588 je v Douai, Musée de la Chartreuse (zrcadlově převráceno). Von Aachen se v kompozici hlavní postavy inspiroval Raffaelem.