Kresba (155 x 127 mm). Scéna v krajině, v popředí dvojice muž a žena - Apollń pronásleduje nymfu Dafné, jejíž ruce se mění ve větve vavřínu. Po levici nymfy sedí v rákosí postava říčního boha (vousy, nádoba s vytékající vodou)., Zlatohlávek 1997#, 332-333, č. LXIII., and Ve sbírce MG v Brně od roku 1942, původně sbírka Feldmann.
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Grssdltz_Liebe and Apollo und DaphneApoll, der strahlendste und schönste der griechischen Götter, hatte sich unsterblich in Daphne verliebt und stellte ihr heftig nach. Doch sie floh und wollte lieber jungfräulich bleiben. Vielleicht ahnte sie, dass die Liebe eines Gottes nichts als Probleme mit sich bringt. In ihrer höchsten Not, Apoll hatte sie fast erreicht, flehte sie um Verwandlung ihrer reizenden Gestalt. Da wurden ihre Füße zu Wurzeln, ihre Arme zu Zweigen, ihre Haare zu Blättern. Nur ihre Schönheit blieb. Als Apoll sie nun umfing, hatte er einen Lorbeerbaum in den Armen, doch fühlte er unter der Rinde ihr Herz noch schlagen. Seitdem ist der Lorbeerbaum heilig, seine Blätter genießen besondere Verehrung, Apoll flocht eigenhändig den Kranz aus ihnen. In der bildenden Kunst wird die Flucht und der Moment der Verwandlung Daphnes häufig thematisiert. Eine der bekanntesten Skulpturen stammt von Bernini. Die Gruppe in Großsedlitz weist in der Komposition große Ähnlichkeiten mit der von Bernini auf.
Nástropní malba. Figurální výjev ve štukovém rámu - vlevo běží nahý mladík s křídly, Amor, před ním prchá nahá dívka, její nohy a ruce se mění ve strom. and Audyová 2005#, 17-19, 52-75; Togner 2010#, 64-66.
Na stropě sálu fresková výzdoba, iluzivní architektura s figurální scénou v oblacích, zlatá chiaroscurová malba v reliéfu umístěném v malované balustrádě: Apollón a Dafné., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho.
Grisaille: Apollón a Dafné., Togner 2010#, 57, obr. 47., and Soubor štukových kartuší s výjevy příběhů z Ovidiových Metamorfóz malovaných technikou okrové a hnědavé grisaille. V 1. klenebním poli: Pan a Syrinx, Apollón a Pýthon, Apollón a Dafné, Kefalos a Aurora. Cyklus je inspirován ilustacemi Johanna Wilhelma Baura.
Mědirytina, 250 x 180 mm. Figurální výjev v krajině, v popředí vlevo leží Péneios před skálou s vchodem do jeskyně. V pravé ruce opřené o nádobu s vodou drží roh hojnosti, v levé palmovou větev. Nad ním jeho dcera Dafné, která jej objímá kolem ramen. K dvojici přicházejí tři nahé nymfy, na hvách věnec, v rukách amfory., Zlatohlávek 1997#, 152, č.k. 82., and Rytina podle G. Romana získaná do sbírek NG v roce 1959.
Mědirytina, 250 x 180 mm. Figurální výjev v krajině, v popředí vlevo leží Péneios před skálou s vchodem do jeskyně. V pravé ruce opřené o nádobu s vodou drží roh hojnosti, v levé palmovou větev. Nad ním jeho dcera Dafné, která jej objímá kolem ramen. K dvojici přicházejí tři nahé nymfy, na hvách věnec, v rukách amfory., Zlatohlávek 1997#, 152, č.k. 82., and Později upravená deska (Ph Thomassino) podle G. Romana získaná do sbírek NG v roce 1958.
Puncované zobrazení na okraji nahoře vlevo: Apollón (zář okolo hlavy, tunika, toulec) běží s lukem v ruce ke klečící Dafné, která se mění v olivu (hlava a zdvižené ruce). Nalevo miniaturní Amor s lukem namířeným na Apollóna. Napravo sedí bůh řeky Péneios (vousy, amfora s vytékající vodou, kormidlo)., Irmscher 1999#, 121-124., and Jamnitzer převzal kompozici z ilustrací k Ovidiovým proměnám, které vyšly poprvé v roce 1557 a byly připsány Bernardu Solomonovi (stejná kompozice se objevila už v Lyonském vydání z roku 1547), protože jedině zde se objevuje Amor. Od tohoto vzoru se Jamnitzer odchýlil v postavě klečící Dafné. Zobrazený příběh demonstruje všemocnost Amora a v rámci celkového ikonografického programu Trionfi-lavabo Dafne ztělesňuje ctnost. Tak začala být mýtus vykládán již v pozdní antice, v Serviově komentáři k Vergiliově Aeneidě je Dafné oslavou panenství (3, 63), na což bylo okolo roku 1600 navázáno v křesťansko-moralistních výkladech (Mander 1616, 8). Přípravná kresba se od realizovaného výjevu liší jenom v detailech.