Vztah mezi principem proporcionality a lidskou důstojností je jednou z nejspornějších otázek debaty o normativní struktuře garance lidské důstojnosti.Dvě konstrukce stojí proti sobě: absolutní a relativní teorie.Podle absolutní teorie je garance lidské důstojnosti normou, jež má za všech okolností přednost před ostatními normami. Proto je vyloučen ospravedlnitelný zásah do lidské důstojnosti. Oproti tomu je test proporcionality nutně spjat s rozlišováním mezi oprávněnými a neoprávněnými zásahy. Absolutní teorie je s tímto pojmovým rámcem neslučitelná. Relativní teorie naopak říká, že otázka, zda byla porušena
lidská důstojnost, je otázkou proporcionality. Poměřování je především formou racionální právní argumentace. Alternativy jsou oproti tomu odkázány na jistý „intuicionismus o lidské důstojnosti“. Argumentace je výrazem racionality, intuicionismus přiznáním iracionality. Proto může být správná pouze relativní konstrukce. and The relation between proportionality analysis and human dignity is one of the most contested questions in the debate about the normative structure of human dignity. Two conceptions stand in opposition: an absolute and a relative conception. According to the absolute conception, the guarantee of human dignity counts as a norm that takes precedence over all other norms in all cases. Taking precedence over all other norms in all cases implies that balancing is precluded. This, in turn, means that each and every interference with human dignity is a violation of human dignity.Thus, justified interference with human dignity becomes impossible. By contrast, proportionality analysis is intrinsically connected to the distinction between justified and unjustified interferences. A proportional interference is justified and is, therefore, constitutional. The opposite applies in the case of disproportional interference. The absolute conception is incompatible with this conceptual framework. For this reason, it is incompatible with proportionality analysis.According to the relative conception, precisely the opposite is true. The relative conception says that the question of whether human dignity is violated is a question of proportionality.With this, the relative conception is not
only compatible with proportionality analysis, it presupposes it.
Addressing collisions between environmental protection and competing economic and social interests often constitutes the very core of environmental cases. At the constitutional level, a balancing approach based on the doctrine of proportionality is frequently employed to resolve contradictions between conflicting values. In this article, I demonstrate how the proportionality doctrine in its traditional meaning can be applied to balancing interests in environmental cases. Then I bring to the forefront two innovative ways of engaging proportionality in the environmental protection; one employing proportionality as an interpretative instrument with the power to help determining the scope and content of the right to environment; and the other adjusting proportionality to the form of eco-proportionality, offering a restructured framework to rule the human-nature relationship., Hana Müllerová., and Obsahuje bibliografické odkazy
Tato glosa se věnuje dualismu praktického rozumu, který zformuloval Henry Sidgwick. Podle jeho názoru to byl filozoficky neřešitelný konflikt mezi egoismem a utilitarismem, který ohrožoval samotnou koherenci praktického rozumu. V pojetí racionálních egoistů by konečným cílem jednání mělo být
vlastní štěstí aktéra. V pojetí utilitaristů by konečným cílem jednání mělo být štěstí ostatních lidí stejně jako vlastní štěstí. Sidgwick měl za to, že pouze existence utilitaristického Boha by mohla tento konflikt spolehlivě vyloučit, a tak vyřešit dualismus. Jenomže, Sidwick nevzal v úvahu jinou verzi dualismu, která znamená, že v případech konfliktu zvažujeme relativní sílu egoistických a nestranných důvodů.Tato verze se nápadně podobná ústavnímu vážení, které se používá při poměřování relativního významu veřejného zájmu a zásahu do individuálního práva. and This gloss deals with dualism of practical reason, as formulated by Henry Sidgwick.For him, it was the philosophically irresolvable conflict between egoism and utilitarianism that threatened the coherence of practical thought. According to rational egoists, the ultimate end of one’s action should be one’s own happiness. According to utilitarians, the ultimate end of one’s action should be other people’s happiness as well as one’s own. In Sidgwick’s opinion, only the existence of the utilitarian God could reliably exclude the conflict and thus solve the dualism.However, Sidgwick does not consider
another version of dualism which means, in cases of conflict, we weigh the relative strength of egoistic and impartial reasons. This version strikingly resembles constitutional balancing used to weigh up the relative importance of the public interest and the detriment to an individual right.