Společnost složená z ateistů byla v raném novověku považována za nemožnou, neboť panovalo všeobecné přesvědčení, že na slovo ateisty se nedá spolehnout, protože se nebojí posmrtného trestu. Ateisté nemohou tedy dlouhodobě spolupracovat a vytvořit společnost. Jako první polemizoval s tímto přístupem Pierre Bayle, jeho žák Bernard Mandeville však o padesát let později jeho stanovisko odmítl. O upřímnosti argumentů vznášených v souvislosti s otázkou ateismu koncem sedmnáctého a počátkem osmnáctého století je však možné vždy pochybovat, protože ateismus byl v té době trestný postoj a nikdo se k němu veřejně nehlásil. Proto někteří ateisté psali z předstíraně teistických pozic a svými záměrně slabými argumenty, jimiž podporovali Boží existenci, víru naopak podrývali, jak ukazuje případ Anthonyho Collinse. Ovšem ateismus takových autorů není možné prokázat z jejich publikovaných textů, ale jedině z jiných dokumentů a vzpomínek jejich současníků. Právě takový metodologický přístup nám při analýze koncepcí Pierra Bayla a Bernarda Mandevilla umožní dospět k novým závěrům ohledně jejich představ o fungování náboženství ve společnosti., A society composed of atheists was thought impossible in early modern Europe. An atheist, it was believed, will not keep a promise since he or she does not fear divine retribution. Thus, atheists cannot cooperate in a long-term enterprise and form a viable society. Pierre Bayle was the first thinker to challenge this common assumption, though some fifty years later his follower Bernard Mandeville rejected his arguments. But the sincerity of such arguments is always questionable in the early modern period, it being illegal and punishable to publicly advocate atheism. Some atheists, as was demonstrated to be the case with Anthony Collins, wrote from contrived theistic positions, actually trying to undermine Christianity with purposefully weak arguments for the existence of God. But the atheism of such authors cannot be deduced from their published writings, only from other of their documents and from their contemporaries’ memoirs. Applying this methodological insight to Bayle and Mandeville will enable us to see their arguments for and against an atheistic society in a new light., and Eine aus Atheisten bestehende Gesellschaft galt in der frühen Neuzeit als ein Ding der Unmöglichkeit, da die allgemeine Überzeugung herrschte, auf das Wort eines Atheisten sei kein Verlass, weil dieser keine Angst vor einer Bestrafung nach dem Tod habe. Atheisten könnten also nicht langfristig kooperieren und eine Gesellschaft aufbauen. Als erster polemisierte Pierre Bayle mit diesem Ansatz, wobei sein Schüler Bernard Mandeville diesen Standpunkt fünfzig Jahre später ablehnte. Die Ehrlichkeit der Argumente im Zusammenhang mit der Frage des Atheismus Ende des 17. und Anfang des 18. Jahrhunderts kann jedoch in Zweifel gezogen werden, da Atheismus zu der Zeit unter Strafe stand und sich niemand öffentlich zum Atheismus bekannte. Deshalb schrieben manche Atheisten aus einer vorgetäuschten theistischen Position heraus und trugen mit absichtlich schwachen Argumenten für die Existenz Gottes zu einer Untergrabung des Glaubens bei, wie bei Anthony Collins zu sehen ist. Ein Atheismus kann bei diesen Autoren jedoch nicht anhand veröffentlichter Texte nachgewiesen werden; dies ist nur durch andere Dokumente sowie durch Erinnerungen ihrer Zeitgenossen möglich. Dieser methodologische Ansatz ermöglicht es uns, bei der Analyse der Konzepte Pierre Bayles und Bernard Mandevilles zu neuen Erkenntnissen hinsichtlich der Vorstellung dieser beiden Autoren bezüglich der Funktion der Religion in der Gesellschaft zu gelangen.
The 1950s were a period of profound changes in Czechoslovak science, both on an institutional level and with respect to its ideologization and indoctrination. These changes also applied to ethnology and ethnography. The reasons for this development are not hard to fi nd: under the new regime, the goal of any investigation of ''the people'' was to legitimise plans for the establishment of a new people’s democracy and to produce a detailed scientifi c report about the society’s historical journey towards communism. In this new environment, a totalitarian regime thus assigned these sciences a specifi c function: its goal was not only to ideologize these sciences, but also, and above all, to indoctrinate the population and to promote atheism. This contribution follows the life and work of some of the leading personages of Czechoslovak post-war ethnology and ethnography, such as Otokar Nahodil, and the careers of these sciences’ main institutional representatives, such as Otokar Pertold, the long-serving departmental head at the Charles University Faculty of Arts. Special attention is paid to the new regime’s popularisation strategies which involved post-war ethnologists and ethnographers. Mention is also made of Antonín Robek, Josef Macek, and Jiří Loukotka. The main objective of this contribution is to use a brief excursion into the development of post-war ethnography and ethnology in order to describe the phenomenon of education towards scientifi c atheism. Special emphasis is on the communication channels which the Communist leadership used to secure for its propaganda the broadest impact possible and on describing the role which scientists played in this effort.
In this review study, the author above all observes the new perspectives on the philosophy of religion of T. G. Masaryk put forward in the book by M. Dokulil under review. He points to the multidisplinary approach (philosophy, theology, religious studies, ethics, sociology, psychology, selected natural sciences) of M. Dokulil, which is made possible by his immense erudition. The author of the study, together with the author of the book under review, refutes the frequently voiced opinion that would treat T. G. Masaryk as a thinker of the 19th century, significant only in his own time (and not a real philosopher at all), and on the contrary he attempts to show that Masaryk’s ideas and approach are still highly relevant. and Zdeněk Novotný.