Obsáhlé věštecké sbírky i mnohé dopisy z královské korespondence, které byly nalezeny během archeologických průzkumů v severní Mezopotámii, ukazují, že názory starých Asyřanů na různé techniky předpovídání budoucnosti byly zcela odlišné od těch, jež jsou zaznamenány v biblických spisech, přestože se obě skupiny textů vztahují k přibližně stejnému období. Věštění budoucnosti na základě nejrůznějších jevů, které byly pokládány za božská znamení, bylo na rozdíl od starozákonního prostředí nejvýznamnějším oborem mezi asyrskými učenci. Astrologové, haruspikové i auguři byli považováni za nejvýznamnější členy královského dvora a někteří z nich se stali dokonce panovníkovými osobními přáteli a oblíbenci. Právě tyto osoby byly pro své rozsáhlé znalosti pověřovány úkoly nejvyššího státního významu a žádný důležitý vladařův čin nebyl vykonán bez doporučení a schválení královských astrologů a věštců. Naopak proroctví, jediný povolený starozákonní způsob poznání budoucích událostí a božích úmyslů, nebylo ve starověké Mezopotámii příliš ceněno a spadalo spíše do sféry nižších společenských vrstev. Asýrie však byla v tomto ohledu výjimkou, neboť asyrští bohové hovořili ústy proroků přímo k samotným asyrským králům. Tato odlišnost byla způsobena cizími vlivy, které do Asýrie pronikaly ze západních oblastí, především z městského státu Mari. Nicméně na rozdíl od převážně kritických slov biblických proroků k osobě panovníka, asyrská proroctví slibují králi podporu a ochranu nejvyšších státních božstev.
Článek se soustředí na téma, jemuž dosud mezi českými badateli nebyla věnována patřičná pozornost. Uvádí do českého prostředí přírodní filosofii Tommasa Campanelly OP (1568–1639), přičemž se zaměřuje na jeho kosmologii, astrologii, magii, medicínu a prorocké vize. Jsou zdůrazněny některé z jeho antiaristotelských tezí a v neposlední řadě je poukázáno na zajímavé paralely, analogie a průniky se staršími autory (Dante, Ficino...) i současníky (Komenský, Galileo...). Závěrečné tvrzení, že Campanella nepatří k průkopníkům moderní vědy, ale spíše k starší renesanční hermeticko-magicko-platónské tradici, by nemělo zastínit literární a rétorickou kvalitu jeho spisů, především jeho metaforiku a obraznost. and The article concentrates on the theme that has been so far neglected by Czech scholars. It outlines the natural philosophy of Tommaso Campanella OP (1568–1639) with focus on his cosmology, astrology, magic, medicine and prophetic visions. Some of his antiaristotelian theses are emphasized and – last but not least – some parallels, analogies and intersections with either earlier (Dante, Ficino...) or contemporary (Comenius, Galileo...) thinkers are pointed out. The conclusion, that Campanella does not belong to proponents of the modern science but rather to the older Renasissance hermetic-magic-neoplatonic tradition, should not overshadow the literary and rhetorical quality of his works, above all his use of metaphors and his poetic imagery.