Olej na plátně, instalován na stropě sálu. Figurální scéna v oblacích inscenovaná na úpatí hory Parnas, u břehu moře, kde kotví lodě. Kolem soklu s medailonem nesoucím portrét biskupa jesou shromážděni olypští bohové a nahé, většinou ženské, postavy představující personifikace umění, věd a ctností., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 62-66., and Alegorie životní cesty, od mládí baží po kráse a smyslovým požitkům, avšak v dospělosti se obrací do světa vyšších ctností - moudrosti a vladařské moci.
Nástropní freska: Pluto (koruna) drží v náručí Preserpinu se zdviženýma rukama a odváží ji na voze s dvouspřežím, jehož uzdu drží nahoře letící Amor. and Mádl 2008#.
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Na soklu pískovcové sousoší, nahý muž, plnovous, kolem beder drapérie, na hlavě koruna. Oběma rukama drží vzpírající se nahou ženu, kolem beder má ovinutou drapérii., Poche 1978#, 312; Nejl 2006#, 54-61., and Pluto unášející Proserpinu.
http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam and Pluto raubt Proserpina. Im Gegensatz zu Helena wehrt sich Proserpina (Persephone) heftig gegen Pluto (Hades), den Gott der Unterwelt, der, von Amors Pfeil getroffen, die Tochter der Demeter beim Blumen pflücken entdeckte und diese, von unbändigem Verlangen erfüllt, mit festem Griff packte und in sein Totenreich brutal entführte. Zerberus, der dreiköpfige Hund, war natürlich auch dabei. Einen Teil jedes Jahres verbringt Persephone nun in der Unterwelt. Während dieser Zeit ruht und verdorrt alle Vegetation auf Erden. Erst im Frühjahr darf sie auf die obere Welt zurückkehren, dann erwacht die Natur, sie blüht, wächst und gedeiht - doch spätestens im Herbst muss Persephone wieder zum Hades hinab steigen ins ewige Reich der Schatten.
Mědiryrina (181 x 236 mm). V oválném medailonu čtyři sedící božstva - Neptun drží trojzubec, Plútó drží dvojzubec, Minerva v přilbě, Apollón s toulcem na zádech., Zlatohlávek 1997#, 108, č. 49., and Převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Mědirytina podle čtyř stropních medailonů Francesca Primaticcia.
Freska: Plútos (nahý) drží v náručí Proserpinu (zlatý plášť), vjíždí na voze, na němž dvojzubec, do skalní průrvy., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního , směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II. V sedmém poli je pár Proserpiny unášené do podsvětních hlubin a Ikarův pád z nebes postaven do dramaticky vypointovaného protikladu k následujícímu páru, nanebevzetí Aenea a Romula.
Kresba (list ze štambuchu): uprostřed Minerva (přilba) s olivovou ratolestí sedí vedle Jupitera (orel), který ji objímá. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, za ní Neptun (trojzubec), pod ní Apollón (lyra). Napravo Diana (luk), za ní Herkules (lví kůže), Pluto (dvojzubec) a Merkur (caduceus, okřídlená čapka a boty. V pozadí antická architektura., Jacoby 2000#, č. 50 s. 157-159., and V přípise: "Tento výjev (znázorňuje), jak Jupiter k údivu všech ostatních pohanských božstev opouští Venuši a miluje Minervu". Stejný výjev, ale podaný s jinými detaily a v pozměněné kompozici, znázornil Aachen na obraze v Londýně (London, Shromáždění bohů 2).
Kresba rudkou (18, 2 x 17, 7 cm): čtyřspřeží pádící dolů, za ním nahý Pluto (zezadu) držící vzpozející se Proserpinu., Fučíková 1997#, I/196, and Možná studie k obrazu z doby před rokem 1605 (Dresden, Heintz, Únos Proserpiny).