Kresba (30, 1 x 24 cm): Apollón (věnec, plášť sepnutý na rameni) hraje na violoncello uprostřed Múz zpívajících a hrajících nahudební nástroje. Zleva doprava: varhany, příčná flétna, trubka, bubínek, loutna, roh, třetí a poslední Múza je zobrazena s knihou v ruce. Vlevo v popředí říční bůh, vzadu Pegasos, výjev je umístěn do lesa., Prag um 1600#, II, č. 643 s. 174., and Patrně přípravná kresba pro malbu. Obdobná kompozice ze stejné doby, ale s Minervou, je ve Vídni (Albertina inv. n. 7995).
Kašna (Danubius-kút), původně roku 1883 instalována na Kálvin tér (u Národního muzea), roku 1944 těžce poškozena a rozebrána, 1955 - 1959 restaurována (Dezső Győri). Jediná originální dochovaná plastika z původní kompozice je dnes ve dvoře domu č. 9 na Kálvin tér. Kašna je třípatrová, na vrcholu postava vousatého muže, jedna noha spočívá na delfínovi, v ruce drží veslo (personifikace Dunaje), na bázi pod mísou fontány tři sedící ženy - personifikace řek:Žena s překříženýma nohama držící síť s rybami - Tisza; žena s nohou spočívající na nádobě, v náručí a ve vlasech mušle - Dráva; žena s vavřínovým věncem na hlavě - Száva., Budapest köztéri 1987, č. 93; Déry 1991, s. 35; Buza 1994, s. 35 - 38., and Kašna (Danubius-kút) je sochařskou alegorií největších maďarských vodních toků. Dunaj může být chápán jako symbol otce města, stejně jako Tiber v Římě (Vergil, Aen., VIII, 31 -67), socha je zde obdobně zpracována do podoby starého muže. Personifikace říčních božstev je antickým přínosem, tato božstva jsou však v řecké mythologii vždy mužského rodu, později byla zobrazována na římských mincích, od renesance jsou alegorie řek nejčastějším výzdobným prvkem fontán.
Kašna (Danubius-kút), původně roku 1883 instalována na Kálvin tér (u Národního muzea), roku 1944 těžce poškozena a rozebrána, 1955 - 1959 restaurována (Dezső Győri). Jediná originální dochovaná plastika z původní kompozice je dnes ve dvoře domu č. 9 na Kálvin tér. Kašna je třípatrová, na vrcholu postava vousatého muže, jedna noha spočívá na delfínovi, v ruce drží veslo (personifikace Dunaje), na bázi pod mísou fontány tři sedící ženy - personifikace řek:Žena s překříženýma nohama držící síť s rybami - Tisza; žena s nohou spočívající na nádobě, v náručí a ve vlasech mušle - Dráva; žena s vavřínovým věncem na hlavě - Száva., Budapest köztéri 1987, č. 93; Déry 1991, s. 35; Buza 1994, s. 35 - 38., and Kašna (Danubius-kút) je sochařskou alegorií největších maďarských vodních toků. Dunaj může být chápán jako symbol otce města, stejně jako Tiber v Římě (Vergil, Aen., VIII, 31 -67), socha je zde obdobně zpracována do podoby starého muže. Personifikace říčních božstev je antickým přínosem, tato božstva jsou však v řecké mythologii vždy mužského rodu, později byla zobrazována na římských mincích, od renesance jsou alegorie řek nejčastějším výzdobným prvkem fontán.
Pětipodlažní nárožní budova se dvěma nárožními štíty do hlavní třídy Múzeum krt. V levém štítě uprostřed sedící žena (personifikace zoologie), v pravé ruce drží želvu, v levé knihu s lebkou, z obou stran je obklopená různými živočichy v porostu : ryby, krokodýl, orel, lev. Štít vpravo: uprostřed žena (personifikace přírodních věd) držící v levé ruce krystal, v pravé kladivo, po její pravici nahá dívka zobrazená zezadu (personifikace řeky), po levici nahý vousatý muž s veslem a rybou (personifikace řeky). and Zobrazené postavy jsou personifikacemi řek, zoologie a přírodních věd. Výzdoba je připomínkou vědních oborů, které jsou součástí univerzitní výuky.
Obraz (40 x 133 cm): v lese sedí pod stromem oblečený Apollón a hraje na housle, vedle leží na zemi luk a toulec. Za Apollónem Múzy, před nimi na zemi loutna, kniha a dechový nástroj. Naproti Apollónovi sedí Pán oblečený v kůži s kopýtky v lidské podobě. Mezi Pánem a Apollónem sedí Tmolos a Midas (žezlo). Nalevo sedí říční bohové (nádoba s vytékající vodou) a Nymfy s nádobami. and Kaufmann 1988#, 20.38.
Kresba červenou křídou (21 x31, 7 cm): nahá Európa sedí na plášti na hřbetu Jupitera, který se proměnil v býka. V popředí vlevo božstvo řeky (věnec na hlavě, nádoba v ruce), které se diskrétně odvrací. V pozadí, na druhé straně zálivu družky Európy lamentují nad jejím únosem., Fučíková 1997#, I/238, and Kresba má zjevně humoristický charakter, Európa si nezoufá, ale naopak se pevně tiskne k býčímu hřbetu, jakoby se chtěla schovat před svými družkami.
Volně stojící dům, zbudován pro velkoobchodníka s rybami. Na fasádě průčelí figurální výzdoba na suprafenestrách 2. patra a na rozlomeném štítu nad portálem: mladík s kotvou, žena s veslem. and Vlček 1996, s. 530
Na hoře Helikónu stojí Apollón (toulec, luk) uprostřed Nymf a Faunů (v lidské podobě, ale Faun napravo má rohy). Vedle Apollóna Minerva (zbroj a kopí), nahoře na stromě sedí pták (straka ?), další přilétají. Na zemi sedí čtyři personifikace řek, tři vousatí muži a žena s nádobami. Dole vlevo devět nahých Múz s hudebními nástroji, vpravo devět oblečených Píeroven, první z nich drží tamburínu., Zlatohlávek 1997#, 132, č. 64., and Rytina spojuje dva motivy: návštěvu Minervy u Múz a jejich vyprávění o pěvecké soutěži se zpupnými Píerovnami, což byly dcery makedonského krále Píera (nebyly to tedy "děti z Pírea": Zlatohlávek 1996 s. 132). Píerovny prohrály, a protože protestovaly proti verdiktu poroty složené z nymf, byly za trest proměněny ve straky. Podle Ovidiových Proměn (5, 294-678), které byly inspirací díla, Minerva navštívila Múzy na Helikónu, v Boiótii, kde Pégasos vytvořil bájný pramen a kde také došlo k soutěži s Píreovnami. V pozdější Evropě bylo sídlo Múz situováno na Parnás ve Fókidě, s nímž byly také Múzy v antice spojovány (byla zde slavná delfská svatyně Apollónova). Vico rytinu vytvořil podle desky G. G. Caraglia, autorem předlohy byl obraz Rosso Fiorentina z let 1524-27 v pařížském Louvru, kde je uchována též kopie přípravné kresby. Nápis shrnuje příslušnou pasáž z Ovidiových Proměn, "committit proelia voce" (takto se pustily v zápas) je doslovný citát druhé poloviny verše 5, 307.
Mědiryt (299 x 436 mm). Vlevo skupina aktů: tři sedící ženy, sedící Paris (v levé ruce hůl, v pravici jablko, na hlavě čapka, u nohy pes), za ním Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) proti němu tři bohyně - Juno (u nohy páv), Venuše s malým Amorem přijímá od Parida jablko, Minerva (u pravé nohy štít a helma) drží drapérii . Vpravo nymfa a dva říční bohové. Nad celou skupinou Viktoria (věnčí Venuši), v oblacích Apollón ve slunečním voze v kruhu zodiaku, dvojice jezdců, Jupiter (hořící blesky, žezlo, u nohy orel), za ním Diana (srpek měsíce), pod ním bůh větru se vzdutou drapérií., Zlatohlávek 1997#, 41, č. 14., and V roce 1949 převedeno z NM v Praze. Mědirytina podle kresby Raffaela (dnes ztracená), který se inspiroval reliéfy na antických sarkofázích.
Olej na plátně (132, 7 x 205, 5 cm): Minerva (přilba, kopí, štít s hlavou Medúzy, šaty s odhalenými ňadry) sedí před Múzami hrajících na hudební nástroje, pod nimi dva muzicírující putti (u pravého tulipán), třetí putto přilétá nahoře vpravo s palmovou ratolestí. Nalevo čtyři ženské postavy, pod nimi sedí nahý říční bůh (kormidlo, roh hojnosti, nádoba s tekoucí vodou). Vpravo v lese Merkur (okřídlená čapka). Výjev je zasazen do krajiny s řekou, v průhledu město., Fučíková 1997#, IV/199, and Variace na Sprangerovu kresbu v Albertině z let 1580-1585. K malbě se dochovala přípravná kresba, která se od ní v detailech liší (Düsseldorf, Kunstmuseum inv. no. FP 5478).