The area of biomedicine is one of the fastes developing areas of science and technology. The perception of its possible and wxpected positive or negative impacts results in the growing number of bioethical discussions in scientific community, politics and public. Their intensity, focus and used methods differ from country to country. he authors of the prologue have tried to map the state of the art and expected development of bioethical discussion in the coutnries of Middle and Eastern Europe. In the beginning, they addressed the bioethical experts with short questionnaire from 7 "new" European coutries (Croatia, Czech Republic, Hungary, Poland, Romania, Slovakia and Slovenia) and two "old" European coutries (Germany and Austria). In the end, seven experts have responde their question (Czech Republic, Poland, Romania, Slovakia, Austria and Germany) and expressed their expectations and difficulties of the development of bioethical discussions and institutionalisations in their countries. The authors summarize in the prologue the most interesting results. and Gerhard Banse, Monika Bartíková.
Autor referuje o konferenci "Středovýchodní Evropa v první polovině 20. století: Transnacionální perspektivy" (East Central Europe in the First Half of the 20th Century - Transnational Perspectives), která proběhla v Lipsku ve dnech 14. až 16. ledna 2016. Na její přípravě se jako hlavní organizátor a hostitel podílelo Společenskovědní centrum pro historii a kulturu středovýchodní Evropy (Geistwissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas - GWZO) ve spolupráci s pražským Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i. (ÚSD AV ČR) a Mezinárodním sdružením pro současné dějiny Evropy (Association internationale d’histoire contemporaine de l’Europe - AIHCE). Šíři pohledů zajistila diverzita tematických okruhů, od hospodářství přes mezinárodní organizace, migrace a kulturu po teritorializaci, a také mezinárodní složení účastníků. Zpráva přibližuje některé z více než dvaceti příspěvků, které na konferenci zazněly., This is a report about the conference "East Central Europe in the First Half of the 20th Century - Transnational Perspectives", which took place in Leipzig from 14 to 16 January 2016. It was organized and hosted by the Centre for the History and Culture of East Central Europe (Geisteswissenschaftliches Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas - GWZO) in collaboration with the Institute of Contemporary History at the Czech Academy of Sciences, and the International Association of Contemporary History of Europe (Association internationale d´histoire contemporaine de l´Europe - AIHCE). A wide range of views was ensured both by the international background of the participants and by the diversity of the topic groups, ranging from economics to international organizations, migration, and culture to territorialization. The report discusses in greater detail some of the more than twenty papers given at the conference., Zdenko Maršálek., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Původní verze tohoto článku vyšla pod názvem ''Dissidentes Gedenken: Unabhängiges Holocaustgedenken in der DDR und der Volksrepublik Polen'' ve sborníku pod redakcí Petera Hallamy a Stephana Stacha Gegengeschichte: Zweiter Weltkrieg und Holocaust im ostmitteleuropäischen Dissens (Leipzig, Leipziger Universitätsverlag 2015, s. 207-236). Autor pojednává o vzpomínkových akcích konaných u příležitosti dnů památky obětí holokaustu - takzvané křišťálové noci z 9. listopadu 1938 v Německé demokratické republice a povstání ve varšavském ghettu z 19. dubna 1943 v Polské lidové republice - pořádaných příslušníky disentu v obou zemích v osmdesátých letech minulého století. Tyto vzpomínkové akce měly dvojí význam - na jedné straně byly pokusem vznikající občanské společnosti protestovat formou vlastní interpretace dějin proti metanarativům produkovaným režimem státního socialismu, zároveň pak byly součástí politického boje opozičních hnutí proti vládnoucí moci. Autor ze vzájemné komparace těchto událostí v obou zemích vyvozuje, že přes všechny odlišnosti tvořily často přehlížený, nicméně důležitý přínos k historické paměti v Polsku a NDR, a navíc podněcovaly tamní společnosti k přemítání o významu holokaustu., This is a Czech translation of ''Dissidentes Gedenken: Unabhängiges Holocaustgedenken in der DDR und der Volksrepublik Polen'', in Peter Hallama and Stephan Stach (eds.), Gegengeschichte: Zweiter Weltkrieg und Holocaust im ostmitteleuropäischen Dissens (Leipzig: Leipziger Universitätsverlag 2015, pp. 207-36). The article is concerned with commemoration ceremonies on Holocaust Memorial Days - the ''Kristallnacht'' of 9 November 1938 in the German Democratic Republic and the Warsaw Ghetto Uprising of 19 April 1943 in the Polish People´s Republic - organized by dissidents in both countries in the 1980s. These commemorations were both an attempt by emerging civil society to reclaim interpretations of history which were different from the master narratives produced by the State-Socialist regimes and were also part of the oppostion movements´ political struggle with their governments. In a comparison of these events, the author concludes that despite all their differences they constituted an often overlooked but important contribution to public memory in Poland and Easter Germany and also motivated the two societies to reflect on the meaning of the Shoah., Stephan Stach ; Z němčiny přeložil Petr Dvořáček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Recenzentka vítá české vydání knihy Andrease Kosserta Kalte Heimat: Die Geschichte der deutschen Vertriebenen nach 1945 (München 2008), předkládající relativně nový a ucelený pohled na osud poválečných německých vyhnanců ze střední a východní Evropy v obou částech rozděleného Německa, který je ve zdejším prostředí vnímán často zkresleně a na základě nedostatečných informací. Autor se však podle ní bohužel nevyhnul jistému zjednodušování, nepřesnostem a tendenčnosti, ve kterých se projevuje jednak jeho neznalost českých a polských pramenů a literatury, jednak osobní zainteresovanost na tématu. Odbourává sice navenek deklarovaný mýtus o úspěšné integraci vyhnanců ve Spolkové republice Německo, sám však vytváří schematický obraz „dobrých vyhnanců“ a ostatních „zlých Němců“., In her review of the Czech translation of Andreas Kossert’s Kalte Heimat: Die Geschichte der deutschen Vertriebenen nach 1945 (Munich, 2008), the reviewer welcomes the Czech edition, which presents a comparatively new and comprehensive view of the fate of the ethnic Germans who were expelled from central and eastern Europe after the Second World War and settled in both parts of divided Germany. In the Czech Republic, the perception of their fate is too often distorted, presented without sufficient information. According to the reviewer, however, the author has not avoided oversimplification, imprecision, and tendentiousness, manifesting on the one hand a lack of knowledge of Czech and Polish primary sources and secondary literature and, on the other, his personal involvement in the topic. Although he dispels the generally declared myth about the expellees’ successful integration into the Federal Republic of Germany, he paints an oversimplified picture of the ‘good expellees’ on the one hand and the ‘wicked Germans’ on the other., and [autor recenze] Sandra Kreisslová.
Tento esej hodnotí nejprve vůdčí roli Británie při dělení Německa v letech 1945-49 a poté méně zásadní úlohu, která jí ve stejné době připadla ve východní Evropě; Československu zde náleží pozornost jako případové studii. Z výkladu přitom vyplývá, že Británie měla ve východní Evropě blíže k roli pozorovatele než iniciátora politiky. Zatímco Britové strategicky spoluurčovali německou budoucnost, zároveň věděli, že osud východní Evropy je v zásadě závislý na širším vývoji vztahů mezi Východem a Západem, a dospěli k závěru, že by bylo pošetilé a možná i kontraproduktivní, kdyby neakceptovali vliv Sovětského svazu v této oblasti jako fait accompli. Naopak v roce 1989 seriózní diplomaté a pozorovatelé britské moci věděli, že ani v Německu tentokrát nebude hrát Spojené království ústřední úlohu. Záleželo tedy na tom, jakou pozici zaujme v éře po skončení studené války. Premiérka Margaret Thatcherová, která dovolila svým emocím, aby převládly nad reálpolitikou i nad principy, to však nepochopila. Kumulativní efekt relativního hospodářského úpadku, ztráty impéria a členství v Evropském společenství Britům jaksi nedovolil, aby zformulovali nějakou konzistentní a životaschopnou strategii a té se pak drželi; a tak spíše následovali rozhodnutí druhých, než aby sami vedli. Britská politika vůči východní Evropě, jež byla v letech studené války – jakkoli to bylo neradostné – pro Londýn jen ztracenou vartou, prošla určitou proměnou na konci osmdesátých let. Celkově však Británie hrála v době, kdy se evropské impérium Sovětského svazu začalo rozpadat, ve východní Evropě ze strategického hlediska jen sekundární význam a výraznější iniciativu vůči regionu vyvinula až v devadesátých letech svou podporou rozšíření Evropské unie., Anne Deighton ; přeložil Vít Smetana., and přeloženo z angličtiny