Figurální scéna v lesní krajině s dlouhým prostřeným stolem. Uprostřed scény sedí Jupiter na trůně (na hlavě má korunu, u jeho pravé nohy sedí orel, v levici žezlo, v pozdvižené pravici pohár). Za stolem sedí Hymen s pochodní a květinovým věncem na hlavě, kolem další bohové a bohyně. Po levici Jupitera stojí Venuše (u jejích nohou dvě holubice), za ní sedí Juno (u jejích nohou je páv) a Apollon, pravicí drží Juno za ruku, v levici má lyru. Před Jupiterem, který pozdvihuje pohár, stojí Psyché opásaná bohatě krumplovaným pásem, ve vlasech květinový vínek (před ní na zemi leží Amorův toulec se šípy a luk), za ruku drží Amora s křídly, který stojí za ní, u jeho nohou bohatě zdobené nádoby., Reynies, Laveissiere 2005#, 266-267., and Tapiserie je součástí série příběhů o Amorovi a Psýché. Isaac Moillon se inspiroval vyprávěním Apuleia. Tento římský autor (2. stol. po Kr.), v díle Proměny, neboli Zlatý osel (4.28-6.24), vypráví příběh lásky boha a smrtelné dívky. V průběhu 17.- 18. století bylo podle jeho kartonů vytkáno několik edic této série, kterou původně tvořilo jedenáct obrazů. Na zámku Velké Losiny jsou tři z nich. Zde je zobrazen okamžik, kdy Jupiter nabízí dívce pohár s nápojem nesmrtelnosti. Formálně Moillon navázal na díla renesančních malířů (Raffaelův cyklus fresek zdobících vilu Farnesina v Římě). Na rozdíl od některých dalších edic tapiserií na této scéně chybí motiv architektury v pozadí figurálního výjevu (takto e.g. edice z 18. století, Musée département de la tapisserie, Aubusson).
Kolem dveří a oken Mramorového sálu je umístěno deset oválných medailonů se štukovými reliéfy uzobrazujícími epizody ze života Apollóna. Apoll als Kind mit seiner Schwester Diana und seinen Eltern Zeus und Leto (Nordseite, rechts) and http://www.viennatouristguide.at/Allerlei/Mythologie/Apoll_Belvedere/ubapoll.htm
Génius, putto, Diana Jupiter ApollonDas Palais in der Wallnerstraße wurde von 1809 bis 1813 im Auftrag des Grafen Johann Pálffy von Erdöd errichtet. Das Werk Charles de Moreaus ist eines der wenigen Beispiele der französischen Palastarchitektur des Klassizismus in Wien. Im Burgenland hatte der Architekt die Gartenfront des Schlosses Eisenstadt ebenfalls klassizistisch umgestaltet, damit übte er eine nachhaltige Wirkung auf die heimische Baukultur aus.Bei der Außenerscheinung dominiert die Betonung der strengen, klaren Form anstelle der sonst üblichen prunkvollen Ausschmückung der Fassade. Auf eine vertikale Gliederung wurde völlig verzichtet, horizontal erfolgt sie durch zwei Gesimse. Einen Kontrast zur sonst schmucklosen Fassade bilden die Reliefs in den Fensterlünetten des Erdgeschosses. and Wiener Palais, Verlag Blanckenstein, 1991; Bundesdenkmalamt; Czeike; http://www.viennatouristguide.at/Palais/stadtpalais/palffy_wallnerstr.htm#Reliefs
Rytina: Rudolf II. v císařském oděvu (koruna, jablko, žezlo, řád zlatého rouna, zář okolo hlavy) jede na voze taženém dvěma orly a lvem na nebesa. Na oblacích na něj čekají olympská božstva, v popředí nalevo Herkules (lví kůže, kyj) uprostřed Diana (měsíční srpek, luk), napravo Jupiter (blesky, orel). Za Jupiterem je Juno (koruna), nalevo je Saturn (kosa) a Neptun (trojzubec). Dole vlevo je pohled na Prahu (Pražský hrad a Malá Strana)., Prag um 1600#, II, č. 679 s. 200., and Rudolf II. je zobrazen se září okolo hlavy, která jej ztotožňuje s Apollónem. Pod výjevem je báseň dvorního básníka Wackera von Wackenfels, která výjev vysvětluje: smrt Rudolfa II. ohlásilo úmrtí dvou orlů a lva v císařském zvěřinci, zvířata jsou nejen znaky císařství (dva orli) a českého království (lev), ale lev je také znak Herkula a orel Jupitera. S Herkulem se habsburští císaři identifikovali již od Maxmiliána II. a v Praze se tato sebestylizace projevila v monumentální formě poprvé v sochařské výzdobě Belvedéru Ferdinanda I. (1537-1550), kde jsou herkulovské výjevy na čestných místech na nárožích stavby. Na augustovském reliéfu se zobrazením apoteózy, který byl od konce 16. století až do 18. století byl ve Villa Madama je zobrazen Julius Caesar jedoucí na voze s okřídleným koňským spřežením na nebesa, kde na něj na oblaku čeká personifikace nebes a Hélios na slunečním voze, nad Caesarem je orel s rozpjatými křídly. Vedle Caesarova spřežení jsou postavy, které vzrušeně gestikulují - propojení lidského a nadpozemského světa najdeme také na rytině s apoteózou Rudolfa II, kde také realisticky zobrazená veduta Prahy kontrastuje s olymskými božstvy na oblacích nahoře. Grafika existuje ve třech exemlářích, na dvou je vpravo dole monogram IMW (nebo IMWF), na výtisku v Coburgu je místo něj nápis "Thobias Bidenhartter scalps et excutit in Winn" (cf. Irmscher 1999, s. 136 pozn. 233).
Kresba (14, 6 x 19, 8 cm): Múzy sedí v přrodě, zpívají a hrají hudební nástroje (zleva doprava: přenosné varhany, loutna, cembalo, kniha not, flétna, violoncelo, které nedrží mezi koleny, jak bylo tehdy obvyklé, ale vedle sebe). Napravo sedí naslouchající Pán (kozí nogy, rohy) se syringou v ruce, za ním další Faun. Vozadí socha Pegasa na podstavci, vpravo nahoře sedí Apollón hraje na lyru, vedle něj nalevo sedí pastýř (pastýřská hůl) a napravo sedí Ceres (koruna z obilí na hlavě, srp). V levém dolním rohu lyra, triangl, trubka, housle a košík s ovocem. Na oblacích nahoře Minerva (přilba, kopí) a olympská božstva, nad Minervou letí putto s věncem. zprava přilétá Pegas., Fučíková 1997#, IV/197., and Vianen se odchýlil od Ovidiova líčení Mienrviny návštěvy na Helikónu (Proměny 5, 254-268) a přítomnost Pána, Apollóna a Ceres ukazuje, že se jedná o alegorický výjev. Putto věnčící Minervu ukazuje, že hlavní postavou je bohyně moudrosti a vědění a celý výjev hje třeba chápat jako oslavu Zlatého věku hojnosti a rozkvětu umění pod Minervinou zášťitou.
Kresba: na oblacích sedí (zleva doprava, počínaje vlevo dole) nahý Apollón (luk, toulec se šípy, lyra), oblečená Juno (koruna), polonahý Jupiter (okřídlené blesky), Minerva (přilba, zbroj, kopí, štít), nahý Merkur (caduceus), nahá Venuše s Amorem, u jejího kolene želva., Lietzmann 1987#, 152nn., Fučíková 1997#, I/270., and Olympané v oblacích byly patrně přípravnou kresbou k výzdově vídeňské vily císaře Maxmiliána II. (Neugebäude, 1576, dnes v troskách). Podle Lietzmanna byla tato nástropní malba ve Velkém sále nad grottou v západním rohovém rizalitu, jehož stěny byly vyzdobeny podobiznami slavných mužů a výjevy z historie habsburského rodu.
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): zleva přijíždí na voze taženém labutěmi Amor (luk, toulec), nad ním letí putto s vavřínovým věncem. Před labutěmi jede na panterovi putto s pochodní na vysoké tyči, okolo labutí putti s triumfálními standartami: kopí s nabodnutým srdcem, lukem a šípem, srdcem probodeným šípem, srdcem s křídly a srdcem. Nad standartami dvě holubice. Za Amorem jede na kozlu Bakchus (pohár, konvice), vedle Bakcha na pravé straně jde nahá Venuše (srdce s plamenem, šíp), na levé straně je Bohatství s rohem hojnosti. V pravém dolním rohu bůh řeky (kormidlo, nádoba s vodou), objímá Nymfu. Nalevo nahoře kruhový chrámek. V levém dolním rohu Faunka, před ní nahá Nymfa s rukou zdviženou k průvodu. Na oblacích nahoře shromáždění bohů, uprostřed polonahý Apollón (lyra) na trůně, nalevo nahý Merkur (okřídlená čapka, plášť na ramenou, caduceus), nalevo oblečená Diana (měsíční srpek). Okolo bohů putti s kyticemi květů., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41.Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66, s. 198-199., and Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně výjev s Faëthontem (Wien, KM, Faëthontův pád) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakcha), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Kresba (37, 2 x 46, 4 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom nahoru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto s Kerberem. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Prag um 1600#, I, č. 177., and Přípravná kresba k obrazu (London, National Gallery inv. n. 6475). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Landesbibliothek, Cod. hist. Q. 298/299, Stammbuch Janisch fol. 142r) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Puncované zobrazení na okraji nahoře vlevo: Apollón (zář okolo hlavy, tunika, toulec) běží s lukem v ruce ke klečící Dafné, která se mění v olivu (hlava a zdvižené ruce). Nalevo miniaturní Amor s lukem namířeným na Apollóna. Napravo sedí bůh řeky Péneios (vousy, amfora s vytékající vodou, kormidlo)., Irmscher 1999#, 121-124., and Jamnitzer převzal kompozici z ilustrací k Ovidiovým proměnám, které vyšly poprvé v roce 1557 a byly připsány Bernardu Solomonovi (stejná kompozice se objevila už v Lyonském vydání z roku 1547), protože jedině zde se objevuje Amor. Od tohoto vzoru se Jamnitzer odchýlil v postavě klečící Dafné. Zobrazený příběh demonstruje všemocnost Amora a v rámci celkového ikonografického programu Trionfi-lavabo Dafne ztělesňuje ctnost. Tak začala být mýtus vykládán již v pozdní antice, v Serviově komentáři k Vergiliově Aeneidě je Dafné oslavou panenství (3, 63), na což bylo okolo roku 1600 navázáno v křesťansko-moralistních výkladech (Mander 1616, 8). Přípravná kresba se od realizovaného výjevu liší jenom v detailech.