Tinnitus je symptom, který se vyskytuje stále častěji kvůli všudypřítomnému hluku a zvyšujícímu se životnímu tempu. Poslední výzkumy poukazují na to, že v adaptaci na tinnitus a v jeho zpracování hrají ústřední roli psychologické a psychofyziologické mechanismy. Cílem této práce bylo popsat subjektivní prožívání tinnitu a způsoby jeho zvládání. Teoretická část se zabývá faktory a procesy ovlivňujícími patogenezi tinnitu jako je např. stres a habituace, autoplastickým obrazem onemocnění, psychosociálními důsledky tinnitu, zvládacími strategiemi a léčebnými metodami. Pro výzkum byl zvolen kvalitativní přístup. Jedná se o případovou studii skupiny. Celkem 25 pacientů se subjektivním tinnitem se zúčastnilo polostrukturovaného rozhovoru. Výsledky výzkumu popisují pasivní, efektivní a maladaptivní copingové strategie, podporují nálezy o významu vlivu stresu jak na příčinu, tak důsledky tinnitu a význam psychických problémů spojených s tinnitem. Výsledky také naznačují rozdíly v prožívání a zvládání tinnitu mezi muži a ženami. Tyto poznatky poukazují na vážnost psychických problémů spojených s tinnitem a potřebu komplexní léčby pro tyto pacienty., Tinnitus is a symptom, which occurs increasingly nowadays, mostly because of omnipresent noise and accelerating pace of live. The latest studies have shown that tinnitus adaptation and treatment depend especially on psychological and psychophysiological mechanisms. The aim of this study was to describe a subjective experience and ways of coping with tinnitus. Its theoretical part is focused on factors and processes influencing the pathogenesis of tinnitus, such as stress and habituation, illness representations, psychosocial consequences of tinnitus, coping strategies and tinnitus treatment. For the research of this study was chosen qualitative approach, a case study of a group. 25 patients with subjective tinnitus participated in semi-structured interview. The results describe passive, effective and maladaptive coping strategies. They confirm an impact of stress on cause and consequences of tinnitus, and the importance of psychological problems in tinnitus patients. The results also describe differences in illness representations and coping with tinnitus between men and women. These findings highlight the severity of psychological problems associated with tinnitus and the need for comprehensive treatment., Karolina Veldová, Roman Procházka., and Obsahuje seznam literatury
Problém. V doterajších výskumoch bolo potvrdené, že viera v spravodlivý svet má pozitívny vzťah k subjektívnej pohode obetí nespravodlivosti ale aj iných osôb. Doposiaľ však nie je dostatočne objasnené, aké konkrétne procesy za tým stoja. Je možné predpokladať, že osoby ochraňujú svoju vieru v spravodlivý svet a tým aj svoju subjektívnu pohodu pomocou nasledovných kopingových reakcií: 1) sebaobviňovaním, 2) minimalizovaním intencionality (napr. úmyslu ublížiť), 3) vyhýbaním sa ruminácii (napr. sebaľutovaniu: „prečo sa to stálo práve mne?“), 4) minimalizovaním dôsledkov (napr. z aspektu ubližujúceho konania), 5) odpustením a 6) vyhýbaním sa pomste. Metóda. Bol skonštruovaný nástroj na meranie konkrétnych kopingových reakcií na prežitú nespravodlivosť v piatich odlišných životných situáciách a na súbore 150 žiakov gymnázia vo veku 15–19 rokov boli tieto reakcie merané spolu s premennými subjektívnej pohody. Výsledky a diskusia. Bolo zistené, že štyri kopingové reakcie tvoria jeden faktor, ktorý bol nazvaný asimilatívne kopingové reagovanie na prežitú nespravodlivosť, a že tento faktor významne koreluje v troch z piatich životných situácií s vierou v spravodlivý svet, avšak nekoreluje s premennými subjektívnej pohody. To znamená, že viera v spravodlivý svet síce dokáže v súlade s predpokladom objasniť kopingové reakcie opytovaných osôb, avšak asimilatívne kopingové reagovanie nesprostredkovalo efekt viery v spravodlivý svet vo vzťahu k subjektívnej pohode. Toto neočakávané zistenie je diskutované z aspektu vhodnosti zvoleného spôsobu merania skúmaných premenných., Problem. It was confirmed in previous studies that belief in a just world is positively related to subjective well-being of victims of injustice but also of other persons. Up to now it is not sufficiently clarified which particular processes are in the background. It is possible to suppose that people protect their belief in a just world and thus their subjective well-being by the means of the following coping reactions: 1. self-accusation, 2. intentionality minimizing (e.g. intention to harm), 3. rumination avoiding (e.g. selfregretting: „why this happened just to me?”), 4. consequences minimizing (e.g. of harming activity), 5. forgetting, 6. revenge avoiding. Method. An instrument for measuring the particular coping reactions to the experienced injustice in five different life situations was constructed and these reactions were measured at the same time with variables of subjective wellbeing in the sample of 150 high school students aging 15 to 19 years. Results and discussion. It was found that four coping reactions form one factor entitled assimilative coping reacting on experienced injustice and that this factor is significantly correlated to belief in a just world in three of five life situations but is not correlated to variables of subjective well-being. Although the belief in a just world is able to clarify the coping reactions of studied persons according the assumption the assimilative coping reacting did not mediate the effect of belief in a just world in relation to subjective well-being. This unexpected finding is discussed from the aspect of a suitability of the chosen way of measuring the studied variables., Josef Džuka, Claudia Dalbert, Manfred Schmitt., and Obsahuje seznam literatury
Studie uvádí přehled studií zaměřených na využití expoziční terapie virtuální realitou (VRET) v rámci léčby úzkostných poruch. Autoři vymezují základní pojmy z oblasti úzkostných poruch, kyberprostoru, virtuální reality a VRET. Jejich cílem bylo zmapování výzkumných studií, jejich rozbor a interpretace výsledků. Příspěvek se zaměřuje na efekt účinnosti VRET v léčbě strachu z létání, strachu z výšek a sociální fobie. Z analýzy výzkumných studií vyplývá, že VRET má prokazatelný efekt při léčbě anxiózních poruch., The study provides an overview of articles about the use of virtual reality exposure therapy (VRET) in the treatment of anxiety disorders. Authors defined the basic concepts as anxiety disorders, cyberspace, virtual reality and VRET. The aim of article is to map the specific research studies, their analysis and interpretation. Authors focused on the effect size of VRET in the fear of flying, acrophobia and social phobia treatment. They close that VRET has demonstrable effect on effectiveness of anxious disorders treatment., Jan Šmahaj, Roman Procházka., and Obsahuje seznam literatury
Studie shrnuje, porovnává a kriticky zhodnocuje koncepty, modely a teorie zabývající se vtahováním dětí do rodičovských konfliktů. Zabývá se modely, které vzešly z praxe systemických terapeutů, jako např. triangulace, perverzní koalice nebo aliance. Dále se věnuje konceptům, které vznikly v rámci studia rozvodových konfliktů jako je syndrom zavrženého rodiče a odcizený rodič. Cílem této studie je představit komplexní, jasný a ucelený popis, který by charakterizoval principy vtahování dětí do konfliktů jak v úplných, tak rozvedených rodinách., The review summarizes, compares, and critically evaluates theoretical constructs, which deal with the inclusion of children into the interparental conflict. The authors review constructs based on the work of systemic therapist, such as triangulation, alliance, perverse coalition, and alliance, and psychosomatization. Either, they review theories based on studies of divorced families, such as parental alienation syndrome, and parental alienation. The goal of this study is to introduce enough complex, clear, and comprehensive description, which embrace the principles of inclusion of children into interparental conflicts, both in non-divorced and divorced families., Olga Trampotová, Lenka Lacinová., and Obsahuje seznam literatury
Cieľ.V posledných rokoch sa na Slovensku rozvíja výskum rečovej ontogenézy u detí s normálnym aj narušeným vývinom reči, no porozumenie viet bolo zatiaľ skúmané len okrajovo. Cieľom štúdie je zmapovať porozumenie viet u slovensky hovoriacich intaktných detí vo veku od 6 do 10 rokov. Výskumný súbor a metóda. Vo výskume sa analyzuje porozumenie viet u 160 slovensky hovoriacich detí v mladšom školskom veku rozdelených po 40 do štyroch vekových kategórií. Autorky použili pri vyšetrovaní detí vlastný test a metódu priraďovania obrázka k počutej vete. Deti vyberali z dvoch obrázkov, na ktorých bola znázornená rovnaká činnosť, no na ktorých si účastníci deja vymieňali svoje roly. Hypotézy. Sledoval sa vplyv rôznych lingvistických faktorov, ako sú syntaktická štruktúra vety, dĺžka vety, prítomnosť morfologického kľúča na začiatku vety či poradie sémantických rolí. Výsledky. Výsledky ukazujú, že spracovávanie niektorých lingvistických faktorov dosahuje takmer stropové výkony už u najmladších detí. Na druhej strane pri iných faktoroch (napr. neprítomnosť morfologického kľúča v prvom podstatnom mene vo vete, nekanonické poradie sémantických rolí) s vekom detí narastá priemerný výkon. Na základe týchto výsledkov možno identifikovať „ťažšie“ lingvistické faktory vo vývine porozumenia ešte aj v mladšom školskom veku., Objectives. In the recent years in Slovakia, a research of the speech ontogenesis in typically developing children and children with language impairment begins the sentence comprehension so far, however, has been studied rarely. The aim of this study is to map the sentence comprehension in typically developing Slovak-speaking children at the age from 6 to 10 years. Sample and setting. The sentence comprehension is analysed in 160 Slovak-speaking children at the younger school age which were divided into four age categories, with 40 subjects in each category. The authors used for the assessment of children their own test and the method of picture-matching task to a heard sentence. Children chose one of two pictures in which the same activity was depicted with changed semantic roles of the main actors. Hypotheses. The influence of various linguistic factors such as the syntactic complexity, the length of the sentence, the presence of a morphological cue at the beginning of the sentence or the order of semantic roles was followed. Results. The results show that the processing of some linguistic factors is at the ceiling already in the youngest children. On the other hand, the average performance accrues with the increasing age of the children (for example, the absence of a morphological cue in the first noun of the sentence, the non-canonical order of semantic roles). On the ground of these results, it is possible to identify “the more difficult” linguistic factors in the development of comprehension still at the younger school age., Jana Marková, Marína Mikulajová., and Obsahuje seznam literatury
Záměr. Cílem studie byl vývoj a ověření psychometrických parametrů obecného nástroje pro odhad empatie. Soubor a procedura. Soubor tvořilo 823 studentů medicíny (583 studentek a 240 studentů; průměrný věk 21,75; SD = 1,97; rozsah 19 – 29 let) 1. až 6. ročníku Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Autoreferenční data byla od studujících shromážděna na konci zimního semestru. Účast studentů byla neanonymní, dobrovolná, podmíněná informovaným souhlasem. Statistická analýza. Struktura metody byla zkoumána explorační faktorovou analýzou a nálezy následně ověřovány konfirmační faktorovou analýzou. Simultánní faktorová analýza byla použita pro testování shody faktorového modelu pro muže a ženy z hlediska regresních vah, faktorové kovariance a strukturálních průměrů. Vztah mezi jednotlivými položkami a celkovým skórem byl testován Pearsonovým korelačním koeficientem a vnitřní konzistence stupnic Cronbachovým koeficientem alfa. Efekt délky studia byl zkoumán Jonckheer-Terpstra testem, vliv identifikace na odpovědi studentů GLM procedurou a vztah mezi dotazníkem DE14 a JSPE-S ověřován MRA. Výsledky. Explorační a následně i konfirmační faktorová analýza přinesla podporu pro existenci tří komponent 14položkového dotazníku DE14: Vnímavost, Respekt, Otevřenost, Cronbachův koeficient alfa resp. 0,67, 0,75, a 0,63. Struktura nástroje byla z hlediska pohlaví invariantní a efekt sebeidentifikace respondentů i délky studia, ačkoli statisticky významný, byl bez praktického dopadu. Dotazník DE14 sdílel s nástrojem JESP-S cca 19 % variance. Omezení studie. (a) design studie byl průřezový; (b) odhad empatie byl založen na autorefenčních datech; (c) data byla shromážděna pouze na jedné lékařské fakultě., Objectives.. The aim of the study was to develop and psychometrically evaluate new general naire for estimation of empathy. Subjects and setting: The sample consisted of the first to sixth year students of the Medical School Palacky University Olomouc (N = 823; 240 men, 583 women; average age 21,75: SD= 1 97; range 19 - 29 year. Participation was voluntary, nonanonymous, and conditional on the informed consent. Statistical analysis: Exploration factor analysis, principal component, factor extraction based on scree test, rotation promax, was used to examine underlying components of the instrument and Cronbach coefficient alpha was calculated to assess internal consistency aspect of reliability. Subsequently the structure of questionnaire was verified using CFA. Simultaneous factor analysis was employed to test differences between men and women from the viewpoint of regression weights, factor covariance, and structural latent means. Effect of length of study was examined by Joncicheer-Terpstra test and influence of identification on students' responses was tested by the GLM procedure. Relationship between the JSPE-S and the DE14 was examined by the MRA. Results: Exploratory and subsequently conformatory factor analysis supported our presumption of the three components of the 14-item self-administered Empathy Questionnaire (DE14) Percipience, Openness, and Respect, Cronbach coefficient alpha was 0,67, 0,63, and 0,75, respective The structure of questionnaire was from the viewpoint of gender invariant and the effect of respondents' self-identification responses although statistically significant was of no practical consequence. Questionnaire DE14 shared cca 19 % of variance with the JSPE-S. Study limitation: (a) the study design was cross-sectional; (b) measurement of empathy is self-reported; (c) the findings are limited to a sample of medical students., Lýdie Tišanská, Jiří Kožený., and Obsahuje seznam literatury
a1_Cíl. Autoři v článku shrnují nejrozšířenější postupy testování neuropsychologického konstruktu figurální fluence a představují základní východiska pro tvorbu Olomouckého testu figurální fluence. Soubor a design studie. Celkem bylo Olomouckým testem figurální fluence vyšetřeno 215 osob. U osob starších 60 let byl proveden screening syndromu demence metodami ACECZ a MMSE. Studie zahrnula tři soubory: 146 dobrovolníků neklinické populace bez známek kognitivního deficitu, 39 osob s rizikem kognitivního deficitu (pozitivní screening syndromu demence prostřednictvím MMSE a ACE-CZ) a 30 pacientů s prokázaným syndromem demence. Tyto soubory byly porovnány s ohledem na základní parametry Olomouckého testu figurální fluence., a2_Statistická analýza a výsledky. Chronologický věk u neklinické populace koreluje statisticky signifikantně negativně s celkovým výkonem v testu a s počtem perseverací, a statisticky významně pozitivně s počtem let vzdělávání. Mezi výkonem žen a mužů nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl. Index celkového výkonu statisticky významně odlišuje výkon neklinické populace od populace rizikové a klinické. U osob starších 60 let existuje statisticky významná pozitivní korelace mezi celkovým výkonem v testu a screeningovými testy na syndrom demence. Dílčí proměnné autoři diskutují s ohledem na potřeby klinické praxe. Limity studie. Mezi limity studie patří nenáhodný výběr motivované populace dobrovolníků a nevyrovnané zastoupení osob ve věkovém rozpětí 31–50 let vzhledem k počtu osob v dalších věkových skupinách., b1_Objectives. The authors try to summarize the most influential possibilities for testing the neuropsychological construct of figural fluency. Sample and setting. 215 persons were assessed by Olomouc test of figural fluency. Persons older than 60 years were screened for syndrome of dementia by methods ACE-CZ and MMSE. In the study, three samples were used: 146 volunteers of nonclinical population without evidence of cognitive deficit, 39 of those at risk of cognitive deficit (positive screening for sy. dementia through the MMSE and ACE-CZ) and 30 patients with proven sy. dementia. These samples were compared with respect to the basic parameters of the Olomouc figural fluency test., b2_Statistical analysis and results. It was found that chronological age in non-clinical population is statistically significantly negatively correlated with the overall performance of the test and the number of perseveration, and significantly positively with the number of years of education. Performance of women and men is not statistically different. Index of overall performance statistically significantly differentiates performance of non-clinical population and both clinical populations. Among persons aged over 60 years statistically significant positive correlation of overall performance in the test and screening tests for dementia syndrome was found. Partial variables are discussed syndrome the needs of clinical practice. Study limitations. Among limits of the study non-randomized selection of research population and unequal distribution of participants in the age range 31-50 years due to the number of persons in other age groups can be mentioned., Martin Lečbych., and Obsahuje seznam literatury
Odpúšťanie patrí medzi psychologické javy, ktorým dlhú dobu nebola venovaná primeraná pozornosť psychologických štúdií. Situácia sa mení s rozmachom aplikovanej pozitívnej psychológie a vzhľadom k tomu je tematika odpúšťania aktuálne vo svete predmetom interdisciplinárneho štúdia. Príspevok poukazuje na potenciál procesu odpustenia ako jednej z intervenčných techník v poradenstve a psychoterapii, ktorého cieľom je zlepšenie psychologického zdravia klienta. Odpustenie môže byť jednou z možností redukcie negatívneho afektívneho aspektu utrpenia psychického zranenia obete. Príspevok najprv poukazuje na podstatu odpustenia v poradenstve a psychoterapii, následne definuje odpustenie vzhľadom na fázy procesu odpustenia a popisuje proces odpustenia podľa R. D. Enrighta. Prezentuje modely procesu odpustenia v poradenstve a psychoterapii s ohľadom na zdravotný aspekt odpúšťania a neodpúšťania. V závere sú uvedené niektoré výsledky výskumov zaoberajúcich sa intervenč- nými programami modelu procesu odpustenia v rámci kvality života človeka, konkrétne jeho fyzického a duševného zdravia. Okrem toho sa príspevok pokúsil naznačiť silné a slabé stránky procesu odpustenia v poradenstve a psychoterapii na základe troch prístupov k odpusteniu v psychoterapii. Ukazuje sa nádej, že tento jav sa stáva predmetom intenzívneho psychologického štúdia nielen v zahraničí, ale aj v Čechách a na Slovensku., Forgiveness is one of the psychological phenomena, which did not received adequate attention in psychological studies for a long time. The situation is changing due the rise of applied positive psychology and thus the topic is the subject of interdisciplinary studies in the world. This paper points to the considerable potential of the process of forgiveness as one of the intervention techniques in counseling and psychotherapy, which aims to improve the psychological health of the client. Forgiveness can be one of the options how to reduce the negative affective aspect of suffering the psychological injury of a victim. First, it is pointed to the essence of forgiveness in counseling and psychotherapy, then, the forgiveness is defined regarding the phases of forgiveness and the process of forgiveness is described according R. D. Enright. The process models of forgiveness in counseling and psychotherapy are presented regarding the health aspect of forgiveness and non-forgiveness. In the conclusion, some results of studies dealing with intervention programs of process model of forgiveness in the field of quality of life, namely physical and mental health, are mentioned. Besides that, the author tries to outline the strengths and weaknesses of the process of forgiveness in counseling and psychotherapy based on three approaches to forgiveness in psychotherapy. The hope turns out that this phenomenon will become the subject of deeper psychological study not only abroad but also in the Czech and Slovak Republics., Ivana Prešinská., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy