Východiskem článku je situace viability. Ta je analyzována jako sémantický a medicínský koncept a jsou charakterizovány důsledky, které má klinický status extrémně nezralého novorozence (dítěte narozeného na hranici viability) pro etické uvažování a pro rozhodování o odpovídající lékařské péči, když není zohledněno pouze přežití extrémně nezralého novorozence ale rovněž různá úroveň poškození způsobeného lékařským zásahem. Článek se dále zabývá medicínskou nejistotou, jež je typická pro rozhodování o zdravotní péči o extrémně nezralé novorozence. Následně se zaměřuje na nejistotu etickou, která vyplývá z nejistoty medicínské. V závěru pojednání jsou navrženy způsoby, jak postupovat, rozhodovat a konat v situaci etických dilemat zachraňování dětí narozených na samé hranici viability., The paper departs from viability, analysing viability as semantic and medical concept and characterizing consequences that clinical status of an extremely preterm newborn (neonate born at the edge of viability) has for ethical considerations and decisions about the proper medical care – when not only survival of the extremely preterm neonate but also diverse level of medical harm to the infant are at the stake. Coming from medical uncertainty, typical for the extremely premature newborns, the paper focuses on moral uncertainty caused my medical uncertainty. Finally the paper brings some modi procedendi for ethical dilemmas of saving infants born at the edge of viability., Josef Kuře, and Literatura
Určení prahu viability je výchozím bodem pro zvažování léčebného postupu. Kromě stupně zralosti plodu a jeho zdravotního stavu závisí viabilita na vývoji medicínské technologie. Je podmíněna také sociálně-ekonomickými a kulturními faktory. Hranice viability z hlediska možnosti narodit se živě a přežít leží mezi 22.-24. týdnem. Dohoda odborné komunity o poskytování aktivní péče vychází z pravděpodobnosti přežití a přežití bez závažného postižení. Ve vyspělých zemích je resuscitace a intenzivní péče od 26. gestačního týdne většinou povinná, protože děti narozené v tomto týdnu mají vysoké šance na přežití bez závažného postižení a dobrou kvalitu života. Období 22.-25. gestačního týdne je označováno jako šedá zóna, kdy výsledky péče jsou nejisté a předem nepredikovatelné. Závisí nejen na gestačním stáří, ale i na hmotnosti, pohlaví, četnosti těhotenství, místu porodu a indukci zralosti plic plodu kortikoidy. Jsou ovlivněny přístupem k péči, postoji lékařů i rodičů. Předpověď signifikantně mění přežití prvního týdne. Při rozhodování o způsobu péče je třeba vycházet z komplexního pojetí viability. Vytvoření standardů založených pouze na gestačním stáří, které často nejsme schopni přesně stanovit, by neodpovídalo medicínské i etické složitosti situace a bránilo v individuálním rozhodování., Determining the threshold of viability is the initial point in considering medical treatment. Viability depends - aside from the level of maturity of the fetus and its health condition – on the advancement of medical technology. Its quality is also based upon given socio-economical and cultural factors. The threshold of viability in regard of the possibility to be born alive and survive lies between the 22-24 weeks. An expert agreement on providing active care is based upon the probability of survival and survival without serious disability. Resuscitation and intensive care from the 26 weeks of gestation is usually mandatory in developed countries because infants born at this week have a very high chance of survival without severe disabilities and with good quality of life. The 22-25 week of gestation is known as the grey zone, during which the results of care are uncertain and unpredictable in advance. However, they depend not only on gestational age but on birth weight, sex, multiple gestation, place of delivery, and induction of lung maturity with corticosteroids. They are influenced by the caregivers approach and attitude. Surviving the first week changes the prediction significantly. It is essential to precede our decision-making according to a comprehensive concept of viability. Creating standards based entirely on gestational age which we cannot determine accurately would not meet the medical and ethical complexity of the situation and would prevent us from individual deliberation., Blanka Zlatohlávková, and Literatura 31