Genomy eukaryotických organismů se nesmírně liší svou velikostí, kdy dosahují až 66tisícinásobného rozdílu. Největší v současnosti známý genom byl nalezen u vraního oka japonského (Paris japonica), nápadné byliny z Japonska. Množství jaderné DNA u tohoto druhu bylo odhadnuto na 153,32 pg, jeho genetický kód je tak 50krát delší než ten lidský., Genomes of eukaryotic organisms vary tremendously in size, spanning an approximately 66,000-fold range. Recently the largest genome has been discovered in Paris japonica, a striking plant native to Japan. The amount of nuclear DNA was estimated at 153.32 pg, making the genetic code 50 times longer than that of a human being., and Jan Suda.
Od dob, kdy Galileo Galilei položil základy matematického popisu přirozených procesů, musela fyzika projít ještě složitou cestu, než zacílila se vší vážností a energií tento popis na živé organismy. Neobyčejně smělý rozvrh Reného Descarta, jehož matematicky chápaná rozprostraněnost zahrnovala i živé organismy jakožto mechanismy podléhající stejným zákonům jako cokoli neživého, ovšem nenabízel žádnou cestu, jak fyziku systematicky provozovat. Tuto cestu vytyčil až Isaac Newton. Jeho program průzkumu fyzikální reality je však založen na zkoumání pohybů a hledání sil, které tyto pohyby odchylují od pohybu rovnoměrného a přímočarého. V tomto pojetí se tak živé organismy jeví jako prakticky nepřístupné nějakému fyzikálnímu průzkumu. Pojem pohybu chápaného jako geometrická trajektorie zde ztrácí svůj zásadní význam (je řada jiných podstatných "pohybů", jako růst či rozmanité změny vnitřní struktury) a pojem síly se stává problematickým (jaké "síly" zastaví pohybující se myš?). Až ve dvacátém století se fyzika začala vážně a systematicky zabývat i živými strukturami. Bylo to zejména díky rozvoji termodynamiky, molekulární fyziky, počítačových simulací a vysoce sofistikovaných experimentálních a zobrazovacích metod., The paper deals with living matter (living tissues and individual cells) from the point of view of physics. It passes through several upůto-date approaches that are clearly physical. Starting with thermodynamics that brings us to study the free-energy dependence on microscopic parameters of living tissues, we continue with special mechanical properties of living cells and the important role of pre-stress in their "skeleton". We mention the "tensegrity approach" and review briefly the approach in which a cell is understood as a soft glassy material. Then we discuss problems of description and experimental identification of properties of living tissues and present an example outlining a pure mechanical explanation how smooth muscle cells may efficiently control mechanical behaviour of the whole tissue. The concluding discussion tries to elucidate the role of physics in understanding the secret of life., Miroslav Holeček, Petra Kochová, Zbyněk Tonar., and Obsahuje bibliografii
Článek sa venuje interakcii studenej plazmy so živými organizmami, predovšetkým jej aplikáciám na bio-dekontamináciu. Popisuje výsledky bio-dekontaminácie v troch typoch jednosmerných elektrických výbojov pri atmosférickom tlaku vo vzduchu a ve vode. Pomocou elektrickej a optickej diagnostiky, porovnávania efektov výbojov a priameho i nepriameho pôsobenia plazmy na mikroorganizmy, bol idenifikovaný vplyv neaktívnych kyslíkových častíc ako dominantný mechanizmus bio-inaktivácie. Článok načrtá aj rôzne biomedicínske aplikácie plazmy tvoriace základ novej vednej disciplíny - plazmovej medicíny., Zdenko Machala., and Obsahuje bibliografii
Our long-term palaeoecological research on plant and mollusc assemblages in more than 170 isolated fen sites in the Western Carpathians proved a sharp gradient of species turnover spans from west to east, mainly in the distribution of so-called re - lict species, independent of any ecological difference among sites. Fossil evidence and radiocarbon dating evidenced that sites in the outer flysch part (e.g. border area between the Czech and the Slovak Republics) are much younger than those located in the Inner Western Carpathians, host many relict species and have a Holocene continuity. We also confirmed that se - veral presumable relict species are signifi - cantly related to old sites originating from the Pleistocene/Holocene boundary. and Michal Horsák a kol.